
Socha sv. Valentina na podstavci s reliéfy světců pochází z konce 17. století, pravděpodobně z roku 1692. Stojí na náměstí v jeho střední části. Po stranách je zdobena mohutnými volutami a v horní části ukončena segmentově prohnutou římsou. Na podstavci je vztyčena socha mužské postavy s mitrou na hlavě. Pod nohama mu leží nahé dítě. U nohou postavy jsou býk a kůň. Na čtyřstupňovém podstavci mohutný sokl s esovitě prohnutými stěnami. Okosené nároží je volutovitě zakončené. Podstavec dělen na čtyři stejně velká pole. V nich mělké reliéfy čtyř světců: sv. Leonarda, Dominika, Josefa a Františka Xaverského. Podnoží soklu s prohnutými stěnami. Materiálem je pískovec. Socha sv. Valentina patří k velmi kvalitním barokním plastikám dochovaným na území města. Je dokladem vývoje barokního sochařství. Socha je zapsána do státního seznamu kulturních památek od roku 1965.
Valentin byl v Římě knězem pravděpodobně za panování císaře Klaudia II. Gothica (268-270) a původně byl dle legendy lékařem. Podle císařova názoru ženatí muži prý v armádě nepodávali tak dobré výsledky jako svobodní a z toho důvodu budoucím vojákům zakazoval vstup do manželství. Valentin však zamilované tajně sezdával. Odtud může pramenit vztah k svátku zamilovaných. Za to, a hlavně pro svou víru, byl předveden před císaře, aby se zodpovídal ze všeho, co konal pro svůj vztah k Bohu. Když se ho císař zeptal, proč neuctívá římské bohy, podle legendy odpověděl: "Tito bohové jsou samá nečistota a hřích. Jen Kristus je pravý Bůh, a když mu uvěříš, bude tvá duše spasena a ty zvítězíš nad nepřáteli." Císař by se snad nechal i přesvědčit, zejména když byl zároveň utvrzován v tom, že křesťané nejsou nepřátelé říše a že Valentin k němu a ke všemu lidu chová upřímnou lásku. Ale pro císařovo okolí tomu bylo jinak. Císař… číst dále