Přeskočit na obsah

Tadao Andó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tadao Andó
Tadao Andó (2004)
Tadao Andó (2004)
Narození13. září 1941 (83 let)
Minato-ku
Alma materÓsacká umělecká univerzita
Povoláníboxer, architekt, vysokoškolský učitel a stavitel
ZaměstnavatelTokijská univerzita
Oceněnímedaile Alvara Aalta (1985)
Carlsberg Architectural Prize (1992)
Cena Asahi (1994)
Pritzkerova cena (1995)
Praemium Imperiale (1996)
… více na Wikidatech
Webwww.tadao-ando.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Row House (住吉��長屋）,Ósaka, Japonsko, 1976
Westin Awaji Island Hotel
Tadao Andó je japonské jméno, v němž Andó (安藤) je rodové jméno.

Tadao Andó (安藤忠雄, Andó Tadao, *13. září 1941, Prefektura Ósaka) je japonský architekt.

Tadao Andó vyrůstal v řemeslném prostředí. Na „high school“ objevil svou oblibu ve skicování a tak navštěvoval školu kreslení. Získával zkušenosti v mnoha architektonických kancelářích a kancelářích zabývajících se projektováním interiérů.

V roce 1969 si založil v rodné Ósace svou vlastní kancelář. V roce 1970 začal vytvářet prostory pro bydlení ve stále se měnícím urbanistickém prostředí. Nakonec začal vyvíjet nový způsob stavění budov na základě logiky a podmínek prostředí, ale nenechal se ovlivňovat změnami okolí. Dospěl k úspěchu, za velmi složitých podmínek, ve vytváření nezávislé architektury. Jeho dílem z tohoto období jeho tvorby je Row House v Ósacké čtvrti Sumijoši (1975–76), za který v roce 1979 získal cenu Japonského architektonického institutu a stal se světově známým architektem.

Podle Tadao Andó jsou důležité pro architekturu tři věci:

  • původní materiály – tj. pohledový beton a nenatřené dřevo (materiál je pro Andóa extrémně důležitou součástí konceptu. Pokouší se používat materiály – ať už přírodní či uměle vyrobené – v původní podobě bez následného opracování; standardní velikosti betonových bloků a skleněných tabulí zůstávají v původních rozměrech, dále neděleny),
  • čistá geometrie jako v Pantheonu, která tvoří základ pro konstrukci,
  • příroda – ne divoká, ale příroda upravená člověkem, která tvoří s tou divokou chaotickou přírodou kontrast.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Japonská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Výběr z díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Row House (1975–76)
  • Town House v Kujo (1981–82)
  • Nakayama House (1983–85)
  • Kidosaki House (1982–86)
  • I House (1985–88)
  • Koshino House (1979–81, 1983–84)
  • Iwasa House (1983–85)
  • Chapel on Mount Rokko (1985–86)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Chronology - Praemium Imperiale. www.praemiumimperiale.org [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ Tadao Ando: The Dream Lies within Art Dostupné online Archivováno 18. 9. 2018 na Wayback Machine.
  3. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Balkrišna Doši (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tadao_Andó&oldid=23731001“