Třída Emir Bucharskij
| Třída Emir Bucharskij | |
|---|---|
 Finn | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Ruské carské námořnictvo Sovětské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | 2 potopeny 2 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Ukraina |
| Nástupce | třída Gajdamak |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 570 t[1] |
| Délka | 71,8 m |
| Šířka | 7,16 m |
| Ponor | 2,38 m |
| Pohon | 2 parní stroje, 4 kotle |
| Rychlost | 25 uzlů |
| Dosah | 1050 nám. mil při 12 uzlech[2] |
| Posádka | 99 |
| Výzbroj | 2× 75mm kanón (2×1) 6× 57mm kanón (6×1) 4× 7,6mm kulomet (4×1) 3× 457mm torpédomet (3×1) |
Třída Emir Bucharskij byla třída torpédoborců ruského carského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Všechny byly zařazeny do Baltského loďstva.[3] Byly nasazeny za první světové války. Dva torpédoborce byly potopeny za ruské občanské války a zbývající dosloužily v řadách sovětského námořnictva.[2]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Projekt vypracovala německá loděnice Schichau v Elbingu. Konstrukce navazovala na dřívější třídu Bditělnyj. Stavbu provedly v letech 1904–1906 Putilovská loděnice v Petrohradu a Sandvikens Skeppsdocka v Helsinkáchu.[1]
Jednotky třídy Emir Bucharskij:[1]
| Jméno | Loděnice | Založený kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Emir Bucharskij | Sandvikens | 1904 | 1905 | 1905 | Roku 1918 převeden do Kaspického moře, od roku 1920 Jakov Sverdlov, vyřazen 1925.[3] |
| Finn | Sandvikens | 1904 | 1905 | 1905 | Roku 1918 převeden do Kaspického moře, od roku 1920 Karl Libkněcht, vyřazen 1925.[3] |
| Moskviťanin | Putilovská loděnice | 1904 | 1905 | 1905 | Roku 1918 převeden do Kaspického moře. Dne 21. května 1919 byl potopen pomocnými křižníky Britské kaspické flotily.[3] V lednu 1920 jej vyzvedli bělogvardějci, již jej ale neopravili a 28. března 1920 jej sami znovu potopili, aby jej neukořistili bolševici.[2] |
| Dobrovolec | Putilovská loděnice | 1904 | 1905 | 1906 | Dne 21. srpna 1916 se v Irbenském průlivu potopil na mině.[3] |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce nesly dva 75mm kanóny, šest 57mm kanónů, čtyři 7,62mm kulomety a tři 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dva parní stroje o výkonu 6500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů. Dosah byl 1050 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[2]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Před první světovou válkou byly oba 75mm kanóny nahrazeny dvěma 102mm kanóny. Později výzbroj posílil 37mm protiletadlový kanón a zařízení pro nesení až 20 min.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d WATTS, Anthony J. The Imperial Russian Navy. London: Arms and Armour, 1990. ISBN 0-85368-912-1. S. 136.
- ↑ a b c d EMIR BUKHARSKIY torpedo cruisers (1905-1906) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 4. díl. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. 232 s. ISBN 80-85983-89-3. S. 173.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Emir Bucharskij na Wikimedia Commons