Ró Cassiopeiae
Ró Cassiopeiae | |
---|---|
Poloha Ró Cassiopeiae v souhvězdí Casiopeji | |
Astrometrická data (Ekvinokcium J2000,0) | |
Souhvězdí | Kasiopeja (Cas) |
Rektascenze | 23h 54m 23,0s[1] |
Deklinace | +57°29′58″[1] |
Paralaxa | 0,9470 ± 0,2021[2] |
Barevný index (U-B) | 1,15[3] |
Barevný index (B-V) | 1,26[3] |
Zdánlivá hvězdná velikost | 4,1 až 6,2[4] |
Absolutní hvězdná velikost | –9,5[5] |
Vlastní pohyb v rektascenzi | −4,54[1] |
Vlastní pohyb v deklinaci | −3,45[1] |
Fyzikální charakteristiky | |
Typ proměnnosti | polopravidelná (SRd)[4] |
Spektrální typ | G2Iae[6] (F8pIa-K0pIa-0)[4] |
Hmotnost | 40[5] M☉ |
Poloměr | 400–500[5] R☉ |
Zářivý výkon (V) | ~500 000[5] L☉ |
Povrchová teplota | 5777–7200[6][5] K |
Rychlost rotace | 25[7] |
Další označení | |
Henry Draper Catalogue | HD 224014 |
Bonner Durchmusterung | BD +56°3111 |
Bright Star katalog | HR 9045 |
2MASS | 2MASS J23542302+5729578 |
SAO katalog | SAO 35879 |
Katalog Hipparcos | HIP 117863 |
Tychův katalog | TYC 4009-2605-1 |
General Catalogue | GC 33160 |
Bayerovo označení | ρ Cas |
Flamsteedovo označení | 7 Cas |
Databáze | |
SIMBAD | data |
(V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ró Cassiopeiae (ρ Cas, ρ Cassiopeiae) je žlutý hyperobr v souhvězdí Kasiopeji. Nachází se asi 3400 světelných let od Země, přesto jej lze pozorovat pouhým okem, neboť je asi 500 000krát zářivější než Slunce. S průměrnou absolutní hvězdnou velikostí -9,5 jde ve vizuálním spektru o jednu z nejzářivějších známých hvězd. Jeho poloměr je odhadován na 400 až 500 poloměrů Slunce, tedy asi dvojnásobek poloměru oběžné dráhy Země kolem Slunce.
Ró Cassiopeiae není součástí žádného vícehvězdného systému a je kategorizována jako polopravidelná proměnná hvězda. Jako žlutý hyperobr patří k jednomu z nejvzácnějších typů hvězd. V celé Mléčné dráze je jich známo jen asi tucet, v souhvězdí Kasiopeji však není sám, V509 Cassiopeiae je rovněž žlutým hyperobrem.[8]
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]Bayerovo označení této hvězdy pochází z roku 1603, kdy Johann Bayer publikoval svůj hvězdný atlas Uranometria. Katalog Johna Flamsteeda byl vydán roku 1712. Flamsteed zde řadil hvězdy v jednotlivých souhvězdích v pořadí podle jejich rektascenze, této hvězdě tak připadlo Flamsteedovo označení 7 Cassiopeiae.
Jako proměnná hvězda je ρ Cas zmiňována poprvé až roku 1901. Byla označena pouze jako "pec." (angl. peculiar = zvláštní, neobvyklá) s malým, ale jednoznačně definovatelným rozsahem proměnnosti.[9] Povaha ρ Cas zůstala nejasná i během hlubokého vizuálního minima v roce 1946, předpokládala se však souvislost s objevem expandujícího pláště kolem hvězdy. Ve spektru se objevily prvky popisované jako typické pro hvězdu spektrálního typu M spíše než pro dříve uváděný typ F8.[10] Až později se vyjasnilo, že ρ Cas je velmi hmotná, zářivá a nestabilní hvězda, která pulzuje a ztrácí hmotu, přičemž je občas zakrývána odhozenou hmotou z masívních erupcí v plášti.[11]
ρ Cas má obvykle vizuální magnitudu kolem 4,5, v roce 1946 však nečekaně zeslábla na magnitudu 6 a zchladla o 3000 K, než se opět vrátila k předchozí jasnosti. Podobná erupce byla zaznamenána roku 1893, což naznačovalo, že se tento jev opakuje pravidelně každých zhruba 50 let. K další podobné události skutečně došlo na přelomu let 2000 a 2001, kdy ji zachytil William Herschel Telescope na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech.[12]
V roce 2013 ejekce pláště vyvolala dramatické změny ve spektru a pokles vizuální magnitudy zhruba o 0,5.[13] Koncem roku 2014 byly ve spektru detekovány slabé emisní čáry kovů a zdvojené čáry vodíku H-α, v roce 2017 pak dokonce neobvyklé ztrojené.[14] Jasnost kulminovala na magnitudě 4,3, než opět poklesla na magnitudu 5. V roce 2018 ρ Cas opět zjasnila na magnitudu 4,2.[15]
Paralaxa publikovaná v katalogu Hipparcos má hodnotu kolem 0,28 mas, což odpovídá vzdálenosti zhruba 10 000 světelných let. To by z ρ Cas dělalo jednu z nejvzdálenějších hvězd viditelných pouhým okem.[16][17][18] Novější publikace však uvádějí paralaxu mnohem větší, což by znamenalo, že ρ Cas je výrazně blíže.
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Ró Cassiopeiae je jedna z nejzářivějších žlutých hvězd. Její zářivost se blíži Eddingtonově mezi a běžně ztrácí masu tempem zhruba 10−6 M☉/rok. Většinu času si udržuje teplotu kolem 7000 K a poloměr kolem 400 R☉, přičemž nepravidelně pulzuje pouze s malými změnami v jasnosti. Zhruba jednou za 50 let však projde velkou erupcí, při které odhodí značnou část svojí atmosféry, což vyvolá ochlazení zhruba o 1500 K a jasnost klesne až o 1,5 magnitudy. V letech 2000–2001 rychlost ztrácení hmoty stoupla až na 5×10−2 M☉/rok, ρ Cas za toto období přišla zhruba o hmotu odpovídající 3% hmotnosti Slunce.[7][12] Během erupcí zůstává zářivost zhruba konstantní na úrovni kolem 500 000 L☉, ale vrchol vyzařovací křivky se posouvá více k infračervené.
Zastoupení většiny těžších prvků na povrchu ρ Cas je ve srovnání se Sluncem relativně vyšší, ale uhlík a kyslík jsou vyčerpány. To je očekávaný stav pro velmi hmotnou hvězdu, kde spalování vodíku probíhá především prostřednictvím CNO cyklu. Kromě očekávaného zastoupení helia a dusíku pronikajících na povrch, u ρ Cas bylo zjištěno výrazné zastoupení sodíku, což naznačuje, že hvězda během fáze červeného veleobra prošla periodou tzv. dredge-upu. Očekává se, že vývoj ρ Cas nyní směřuje k vyšším teplotám. V jádru nyní probíhá spalování helia prostřednictvím 3-alfa reakce.[19]
Poměrně vysoká hmotnost a vysoká zářivost jsou u hvězdy ve fázi života následující po fázi červeného veleobra zdrojem nestability, vzhledem k poloze blízko Eddingtonovy meze. Žlutí hyperobři se však nacházejí v oblasti teplot, kde změny opacity v zónách částečné ionizace vodíku a helia vyvolávají pulzace (jde o podobnou příčinu jako u pulzace cefeid). U hyperobrů jsou tyto pulzace obvykle nepravidelné a malé, ovšem v kombinaci s celkovou nestabilitou vnějších vrstev hvězdy mohou vyvolat větší erupce. Toto vše může být součástí evolučního vývoje hvězdy směrem k vyšším teplotám skrz ztrátu atmosféry.[19]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rho Cassiopeiae na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Van Leeuwen. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 653–664. DOI 10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V. arXiv 0708.1752.
- ↑ Šablona:Cite DR2
- ↑ a b Ducati. VizieR Online Data Catalog: Catalogue of Stellar Photometry in Johnson's 11-color system. CDS/ADC Collection of Electronic Catalogues. 2002, s. 0. Bibcode 2002yCat.2237....0D.
- ↑ a b c GCVS Query=Rho Cas [online]. General Catalogue of Variable Stars @ Sternberg Astronomical Institute, Moscow, Russia [cit. 2010-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e GORLOVA, N.; LOBEL, A.; BURGASSER, A. J.; RIEKE, G. H.; ILYIN, I.; STAUFFER, J. R. On the CO Near‐Infrared Band and the Line‐splitting Phenomenon in the Yellow Hypergiant ρ Cassiopeiae. The Astrophysical Journal. 2006, s. 1130–1150. DOI 10.1086/507590. Bibcode 2006ApJ...651.1130G. arXiv astro-ph/0607158.
- ↑ a b KLOCHKOVA, V. G.; PANCHUK, V. E.; TAVOLGANSKAYA, N. S.; USENKO, I. A. Instability of the kinematic state in the atmosphere of the hypergiant Rho Cas outside outburst. Astronomy Reports. 2013, s. 101–111. DOI 10.1134/S1063772913120044. Bibcode 2014ARep...58..101K. arXiv 1312.6922v1.
- ↑ a b Lobel; ISRAELIAN, G.; DE JAGER, C.; MUSAEV, F.; PARKER, J. Wm.; MAVROGIORGOU, A. The spectral variability of the cool hypergiant rho Cassiopeiae. Astronomy and Astrophysics. 1998, s. 659. Bibcode 1998A&A...330..659L.
- ↑ ISRAELIAN, G.; LOBEL, A.; SCHMIDT, M. R. The Yellow Hypergiants HR 8752 and ρ Cassiopeiae near the Evolutionary Border of Instability. The Astrophysical Journal. 1999, s. L145. DOI 10.1086/312283. Bibcode 1999ApJ...523L.145I. arXiv astro-ph/9908308.
- ↑ Pickering; COLSON, H. R.; FLEMING, W. P.; WELLS, L. D. Sixty-four new variable stars. Astrophysical Journal. 1901, s. 226. DOI 10.1086/140808. Bibcode 1901ApJ....13..226P.
- ↑ Beardsley. The spectrum of ρ Cassiopeiae. Astronomical Journal. 1953, s. 34. Dostupné online. DOI 10.1086/106807. Bibcode 1953AJ.....58...34B.
- ↑ Sheffer; LAMBERT, David L. Spectroscopic observations of yellow supergiants. I – Radial pulsations of Rho Cassiopeiae. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 1986, s. 914. DOI 10.1086/131844. Bibcode 1986PASP...98..914S.
- ↑ a b LOBEL, A.; DUPREE, A. K.; STEFANIK, R. P.; TORRES, G.; ISRAELIAN, G.; MORRISON, N.; DE JAGER, C. High‐Resolution Spectroscopy of the Yellow Hypergiant ρ Cassiopeiae from 1993 through the Outburst of 2000–2001. The Astrophysical Journal. 2003, s. 923–954. DOI 10.1086/345503. Bibcode 2003ApJ...583..923L. arXiv astro-ph/0301238.
- ↑ KRAUS, M.; KOLKA, I.; ARET, A.; NICKELER, D. H.; MARAVELIAS, G.; EENMÄE, T.; LOBEL, A. A new outburst of the yellow hypergiant star ρ Cas. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2019, s. 3792–3809. DOI 10.1093/mnras/sty3375. Bibcode 2019MNRAS.483.3792K. arXiv 1812.03065.
- ↑ KLOCHKOVA, V. G.; PANCHUK, V. E.; TAVOLZHANSKAYA, N. S. Changes of the Optical Spectrum of the Hypergiant ρ Cas due to a Shell Ejection in 2013. Astronomy Reports. 2018, s. 623–635. DOI 10.1134/S1063772918090068. Bibcode 2018ARep...62..623K. arXiv 1808.00220.
- ↑ LOUGHNEY, D. Rho Cassiopeiae - an Update (Abstract). Journal of the American Association of Variable Star Observers (Jaavso). 2018, s. 192. Bibcode 2018JAVSO..46R.192L.
- ↑ Rho Cassiopeiae (7 Cassiopeiae) Star Facts [online]. [cit. 2019-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KING, Bob. Finite Light — Why We Always Look Back In Time. Universe Today. 29 March 2017. Dostupné online [cit. 29 December 2019].
- ↑ How to See the Farthest Thing You Can See. Sky & Telescope. 9 September 2015. Dostupné online [cit. 29 December 2019].
- ↑ a b Israelian; LOBEL, A.; DE JAGER, C.; MUSAEV, F. The Variable Spectrum of the Yellow Hypergiant rho Cassiopeiae. ASP Conf. Ser.. 1998, s. 1601. Bibcode 1998ASPC..154.1601I.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ró Cassiopeiae na Wikimedia Commons
- Ró Cassiopeiae na solstation.com (anglicky)