Přeskočit na obsah

Luigi Colani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luigi Colani
Luigi Colani (17. února 2007)
Luigi Colani (17. února 2007)
Narození2. srpna 1928
Berlín
Úmrtí16. září 2019 (ve věku 91 let)
Karlsruhe
Alma materBerlínská akademie umění
Povoláníarchitekt, inženýr, vysokoškolský učitel a designér
ZaměstnavatelBrémská umělecká vysoká škola
Webwww.colani.de
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Prototypový vůz na návrh Luigi Colaniho

Luigi Colani (* 3. srpna 1928 v Berlíně jako Lutz Colani, zemřel 16. září 2019 v Karlsruhe[1] ) byl německý průmyslový designér. Vítěz mnoha ocenění ve svém oboru. Colani byl známý svými aerodynamickými, biomorfními formami, které navrhoval pro automobily, letadla a mnoho dalších komodit.[2] Jeho organické tvary označoval jako Biodesign a definoval jako „humanizaci rozhraní člověk-stroj“ s pomocí „ ergonomie a znalostí nejnovějších materiálů.“[3] Univerzální tvrzení jeho 3D filozofie[4] vedlo k odpovídající optimalizaci téměř všech tvárných objektů. Podle jeho kolegů a novinářů Colani často překonával ostatní návrhy své doby.[5][6][7][8][9] Colani byl také uznávaným designérem v Japonsku a Číně.[10][11]

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl kurdského původu a pocházel z malé vesnice Madulain nedaleko St. Moritz ve Švýcarsku, jeho matka pocházela z Polska.

Luigi Colani žil v Karlsruhe v Německu. Jeho syn Solon Luigi Lutz pracuje také jako designér, žije v Berlíně.

V roce 1946 promoval na berlínské akademii umění v oboru sochařství a malba.

V roce 1947 studoval aerodynamiku na Sorbonně. V roce 1952 v leteckém podniku McDonnell Douglas v Kalifornii (USA) provedl výzkum v oblasti ultravysokých rychlostí. Poté navrhoval sportovní automobily ve Francii, v roce 1954 získal Zlatou růži na autosalonu v Ženevě za design vozu Fiat 1100.

V 60. letech spolupracoval se společnostmi Alfa Romeo, Lancia, Volkswagen, BMW. V roce 1963 vyvinula Dresdner Bank pro německou banku návrh prasátka ve formě slona - „peněžní skříňka slonů Drumbo“, která se stala velmi oblíbenou a stále se používá jako různé suvenýry, drobnosti a jiné věci.[12][13]

Od roku 1972 vyvíjel experimentální návrh pro koncerny ThyssenKrupp, Boeing, Rosenthal (elitní stolní keramika), Rockwell International (letadla), Villeroy & Boch (instalatérství).

1972 - vyvíjel design vozu Eifelland Type 21 Formule 1. V roce 1973 otevřel Design Center v Japonsku. V roce 1976 představil první letadlo na světě vyrobené z plastového RFB Fanlineru s rotačním motorem Wankel.

V roce 1981, vůz Colani 2CV, navržený na základě francouzského modelu Citroën 2CV (původní motor a podvozek 2CV), vytvořil světový rekord v spotřebě paliva, spotřeba činila 1,7 litru benzinu na 100 km.[14] V roce 1983 na autosalonu ve Frankfurtu představil prototyp výrobního modelu Porsche 959.[15] Ve stejném roce se Luigi Colani přestěhoval do Japonska. V roce 1984 představil revoluční design kamery Canon HY-PRO s elektronickým hledáčkem[16] a vyvíjel také koncept designu pro fotoaparáty Canon pro nadcházející desetiletí, v důsledku vývoje byla představena řada kamer „5 Systems“.[17]

Od roku 1988 se stal čestným profesorem na univerzitě v Brémách.

V roce 1990 navrhoval architektonické projekty v Japonsku a Thajsku. V roce 1992 proběhla první retrospektiva Colaniho díla v Dortmundu. V roce 1993 vytvořil Colani počítačový design pro Vobis. V roce 1995 bylo v německém Lünenu otevřeno Kolani Design Center. V roce 1997 vytvořil pro Schimmel futuristický design klavíru Colani „Pegasus“,[18] Lenny Kravitz, Princ nebo Eddie Murphy tyto klavíry zakoupili.[19] V roce 1998 se Kolani podílel na návrhu bankovních terminálů. Přicšel s designem lahví na vodu pro Carolinen-Brunnen (Německo). V roce 1999 představil novou sprchovou kabinu pro německou společnost Dusar, navrhoval nábytek pro společnost Kusch & Co.

V roce 2000 představil kolekci brýlí Colani na výstavách optiky v Miláně, Paříži a Las Vegas. V roce 2001 představil projekt nového mikroskopu a kamery pro Seagull (Čína). V roce 2002 představil projekt láhve Colani pro švýcarskou společnost Valser. V roce 2003 vyvíjel uniformu pro hamburskou policii, podílel se na vývoji proudových letadel Alekto-TT62[20] a realizoval futuristický automobilový projekt Colani Spitzer.[21]

Vytvořeny koncepční vozy pro Porsche, Mazda, Mercedes-Benz, Ferrari, Ford. Od roku 2002 žil v Karlsruhe (Německo).

Byl autorem designu profesionálního fotoaparátu Canon T90 s manuálním ostřením a přezdívaným Tank.[22]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Luigi Colani měl dva syny[23] a byl ženatý v polovině 1990 s čínskou Ya-Zhen Zhao.[24][25][26][27] Od roku 2002 měl Colani hlavní bydliště v Karlsruhe, v městské části Neureut, protože mohl být blízko továrny na nákladní vozidla Mercedes Wörth.[28][29] Do té doby žil od roku 1995 v Šanghaji,[30] a pak v Pej-chaji v jižní Číně.[31] Od roku 2011 měl další bydliště v Miláně.[32] Jeho syn Solon Luigi Colani pracuje jako nezávislý designér a specialista na filmové speciální efekty v Berlíně.[33] Jeho mladší bratr Victor Colani žije v Norderstedtu u Hamburku a dlouhodobě zastává vedoucí postavení v textilním průmyslu. Kromě toho jeho bratr pracoval na částečný úvazek jako návrhář.[34]

Švýcarský výrobce karosérií Jürg Bärtschi patřil od 80. let ke Colaniho nejbližším přátelům. Bärtschi a Colani spolupracovali na mnoha vozidlech a letadlech. Na podzim 2012 představil výstavu o Colaniho tvorbě, kterou zahájil sám Colani.[35] Ve svém volném čase se Colani rád potápěl a jednou řekl, že „třetinu svého života strávil pod vodou v Pacifiku“.[36]

Luigi Colani zemřel v Karlsruhe v roce 2019 po vážné nemoci ve věku 91 let.[37]

Díla

[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny padesátých let navrhoval automobily (Fiat, Alfa Romeo, Lancia, VW, BMW), od poloviny šedesátých let nábytek.[38] V 70. letech rozšířil své pole působnosti do dalších oblastí, včetně brýlí, dalekohledů pro Bressera,[39] nádobí, letadel, per, televizorů pro RFT Staßfurt (později vyráběné TechniSat ), počítačů a příslušenství, fotoaparátů a ještě mnohem více.

Jedním z jeho nejslavnějších a nejúspěšnějších návrhů je SLR Canon T90 (1986)[40], jehož ergonomický tvar se stal standardem, na kterém jsou založeny digitální fotoaparáty Canon EOS.

  • Porsche 959 (1983)
    Porsche 959 (1983)
  • Canon T90 (1986)
    Canon T90 (1986)
  • Pero na psaní (1993)
    Pero na psaní (1993)
  • Stolní počítač z 90. let určený pro firmu Vobis
    Stolní počítač z 90. let určený pro firmu Vobis
  • Schemmel K 208 Pegasus (1997)
    Schemmel K 208 Pegasus (1997)
  • DAF Aero 3000 Truck (2001)
    DAF Aero 3000 Truck (2001)
  • Colani Spitzer-Silo Truck (2002)
    Colani Spitzer-Silo Truck (2002)
  • Colani-LKW založené na kamionu Mercedes
    Colani-LKW založené na kamionu Mercedes
  • Počítačová pracovní stanice
    Počítačová pracovní stanice
  • Parková lavička
    Parková lavička
  • Konferenční sál, Lünen, Německo
    Konferenční sál, Lünen, Německo

Koncept - automobily

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luigi Colani na polské Wikipedii.

  1. ↑ German industrial designer Luigi Colani dies at 91
  2. ↑ Vera Hella Fröhlich: Das Vermächtnis des Luigi Colani. In: Die Welt, 2. August 2008
  3. ↑ Susanne Lang: „Berlin ist eine schöne Leiche“. In: taz, 4. August 2003, Interview.
  4. ↑ Oliver Seppelfricke: Sind Sie ein Kurvenstar, Herr Colani? In: Frankfurter Allgemeine Zeitung, 1. August 2008, Interview: „Sie hassen den Begriff Designer und nennen sich selbst einen „Form- oder 3D-Philosophen“. Wo ist der Unterschied?“ […] „Ich beschäftige mich mit der gesamten formalen, dreidimensionalen Umwelt, daher kommt dieses vielleicht ein bisschen anmaßend klingende Wort „3D-Philosoph“. Es trifft in der Essenz der Dinge aber genau auf das zu, was ich tue.“
  5. ↑ Luigi Colani. In: Designer Historie, aufgerufen am 27. Mai 2017: „… Colani [war] seiner Zeit oftmals weit voraus.“
  6. ↑ Gerhard Matzig: Von einem, der stets die Kurve kriegt. In: Süddeutsche Zeitung, 2. August 2018: „Unübersehbar ist jedoch: Colani war seiner Zeit voraus.“
  7. ↑ Mike Hanlon: The first universal mobile phone charger. In: newatlas.com, 12. März 2007: „A vast number of Prof. Colani's designs, including his ground-breaking world records in aeroplane and vehicle construction, were decades ahead of their time“.
  8. ↑ Christina Prasuhn: Leidenschaftlich forschen. Der Wissenschaftler Gordon Cheng ist inspiriert von Luigi Colani. In: Süddeutsche Zeitung, 8. Dezember 2015: „Er ist seiner Zeit voraus“.
  9. ↑ Für [andere] Colanis Gegner ist er nach wie vor „in Deutschland... eine Nummer zu groß und dachte zu schnell und zu weit voraus“. In Peter Friedrich Stephan: Luigi Colani – Der Designer als Marke, Visionär und Erzähler, in: Almut Grunewald und Tobias Hoffmann (Hrsg.), Experiment 70 – Designvisionen von Luigi Colani und Günter Beltzig, Edition Braus, Heidelberg 2002, ISBN 3-899-04042-2, S. 39–51, als (PDF; 2,6 MB).
  10. ↑ Friedrich M. Albert: Webarchiv|url=http://www.colour-europe.de/wissen-menschen-01[nedostupný zdroj].htm|archive-is=20120803074812|text=Colanis[nedostupný zdroj] runde Welt. In: colour-europe.de, 1988, kommentiertes Gespräch; zu Friedrich M. Albert: Nachruf Archivováno 25. 9. 2019 na Wayback Machine., 31. Juli 2013.
  11. ↑ World’s top designer sets office in Changzhou. Archivováno 9. 9. 2018 na Wayback Machine. In: jschina.com.cn, 中国江苏网 / 江苏国际在线, 20. Mai 2014, (englisch).
  12. ↑ AdaLou {the Blog}: COLLECTIONS : LUIGI COLANI — ELEPHANT BANK
  13. ↑ Covetsy: Luigi Colani’s plastic elephant, or is it? | Atelier Tally
  14. ↑ 1981 Colani 2CV (Colani)
  15. ↑ Luigi Colani: Translating Nature — Businessweek
  16. ↑ Virtual Design Museum — Luigi Colani — Camera Canon [online]. [cit. 2010-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-23. 
  17. ↑ Luigi Colani’s «5 Systems»
  18. ↑ K 208 Pegasus [online]. [cit. 2010-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-07. 
  19. ↑ Schimmel / Colani «Pegasus» Grand Piano [online]. [cit. 2011-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-28. 
  20. ↑ TT62 Alekto — Flugboot mit Turbodiesel von Luigi Colani
  21. ↑ 2002 Colani Spitzer-Silo Truck (Colani)
  22. ↑ A Design Revolution: The T90 SLR Camera [online]. Canon [cit. 2019-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23 November 2005. 
  23. ↑ Matthias Stolz: Luigi Colani: „Früher habe ich übertrieben“. In: Zeitmagazin, 4. April 2018, Nr. 15, kommentiertes Interview.
  24. ↑ Mareike Ludwig / Christian Thiele: Webarchiv|url=http://www.playboy.de/stars-stories/interview/stardesi[nedostupný zdroj]gner_luigi_colani|archive-is=20130212113010|text=„Seitdem[nedostupný zdroj] es Designer gibt, ist die Welt am Arsch.“ In: Playboy, 2008, Nr. 9, Interview mit Colani.
  25. ↑ Marianne Sperb: „Kurvenstar“ Colani geht unter die Hutmacher. In: Mittelbayerische Zeitung / hutkoenig.de, 23. November 2010, (PDF; 225 kB): „... und wird begleitet von der kultivierten, zurückhaltenden Yazhen Zhao, seiner Lebensgefährtin.“
  26. ↑ Foto: Trade Fair 'Heimtextil' – Luigi Colani. In: Getty Images, 9. Januar 2013.
  27. ↑ Foto: Ya-Zhen Zhao und Luigi Colani in Shenzhen, China. In: Getty Images, 13. Mai 2005.
  28. ↑ Ariane Lindemann: Colani, Prof. h.c. Luigi (Lutz). In: Karlsruher Köpfe: Menschen, die man in Karlsruhe kennt, Info Verlag, Karlsruhe 2004, ISBN 978-3-88190-371-4, S. 35f.
  29. ↑ dpa: Luigi Colani – Ein Berliner kehrt aus der Schweiz in sein Heimatland zurück. In: Die Welt, 15. Januar 2003.
  30. ↑ Brett Patterson: Webarchiv|url=https://www.bloomberg.com/news/articles/2007-06-15/luigi-colani-translating-naturebusinessweek-business-news-stock-market-and-financial-advice%7Cwayback=20170322142526%7Ctext=Luigi Colani: Translating Nature. London's Design Museum's retrospective traces the designer's unique career, from aquatic animations to aircraft design. In: Bloomberg, 15. Juni 2007.
  31. ↑ Michael Hausenblas: „Nimm deine Mäuse und verschwinde!“ In: Der Standard, 26. Juni 2009, Interview.
  32. ↑ N.N.: Luigi Colani auf Stippvisite in «seinem» Museum. Archivováno 28. 9. 2018 na Wayback Machine. In: Aargauer Zeitung, 11. Mai 2011.
  33. ↑ IMDb - nm4558656 |Solon Luigi Colani
  34. ↑ pi: lm Rosengarten: Rosemarie und Victor Colani feiern Goldene Hochzeit. Archivováno 26. 10. 2020 na Wayback Machine. In: Alten- und Pflegeheim Rosengarten, Norderstedt / Heimatspiegel, (Südholstein Anzeigenblatt GmbH), 17. August 2013, (PDF; 1,5 MB), aufgerufen am 29. August 2018.
  35. ↑ Jürg Bärtschi: Der andere Colani. Archivováno 26. 4. 2019 na Wayback Machine. In: art-design-vision.ch, 13. Oktober 2012, Ausstellung.
  36. ↑ Mareike Ludwig / Christian Thiele: Webarchiv | url=http://www.playboy.de/stars-stories/interview/stardesigner_luigi_colani%7Carchive-is=20130212113010[nedostupný zdroj] |text=„Seitdem es Designer gibt, ist die Welt am Arsch.“. In: Playboy, 2008, Nr. 9, Interview mit Colani.
  37. ↑ Designer Luigi Colani gestorben. Welt.de vom 16. September 2019. Abgerufen am 16. September 2019.
  38. ↑ Bildergalerie: Furniture Designs. In: colani.org und Stühle, Bänke, Teppiche, Fernseher. In: Getty Images, aufgerufen am 2. September 2018.
  39. ↑ Bresser Colani 7x22 Fernglas Hersteller-Informationen. In: bresser.de, aufgerufen am 10. August 2018.
  40. ↑ Canon T90. In: Canon Camera Museum, (englisch), aufgerufen am 27. Mai 2017.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luigi_Colani&oldid=24179867“