Gunnar Heiberg

Gunnar Heiberg
Gunnar Heiberg (1928)
Narození	18. listopadu 1857 Oslo
Úmrtí	22. února 1929 (ve věku 71 let) nebo 22. listopadu 1929 (ve věku 72 let) Oslo
Místo pohřbení	Západní hřbitov
Povolání	novinář, básník, spisovatel, dramatik, literární kritik, divadelní kritik, divadelní režisér a esejista
Národnost	norská
Témata	drama, poezie, divadelní kritika, divadelní režie a divadlo
Literární hnutí	expresionismus
Významná d��la	Tante Ulrikke
Manžel(ka)	Didi Heiberg (1885–1896)
Rodiče	Edvard Omsen Heiberg
Příbuzní	Jacob Vilhelm Rode Heiberg, Inge Heiberg a Anton Heiberg (sourozenci)
Vlivy	Henrik Ibsen, Georg Brandes
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gunnar Heiberg (18. listopadu 1857, Christiania, dnes Oslo – 22. února 1929, tamtéž) byl norský dramatik a esejista, představitel expresionismu, nejvýznamnější nástupce Henrika Ibsena.

Heiberg pocházel z konzervativní úřednické rodiny, od níž se odpoutal vlivem hnutí inspiorovaného Georgem Brandesem, hlavním teoretikem nástupu modernismu v severských literaturách. Vystudoval Královskou Fredrikovu univerzitu v Christianii, pracoval jako novinář v deníku Dagbladet a po raných básnických a prozaických pokusech se prosadil jako dramatik. Ve svých lyrickopsychologicky pojatých hrách zobrazoval sílu i nedosažitelnost lásky, řešil politické a umělecké otázky, problematiku mezilidských vztahů a satiricky komentoval negativní společenské jevy, především kariérismus a pokrytectví soudobé společnosti. Jeho hry však byly také vysoce provokativní a uvedení některých z nich zpùsobilo největší skandály v historii norského divadla (například násilné vypískání jeho politických her Národní rada a Chci bránit svou zemi). Kromě tvorby divadelních her se věnoval též psaní esejů, které publikoval v novinách a později i knižně.

• Tante Ulrikke (1883, Teta Ulrikke), první autorova významnější hra,
• Kong Midas (1890, Král Midas), hra znamenala první velký autorův úspěch,
• Kunstnere (1893, Umělci), konverzační komedie o kariérismu umělců,
• Balkonen 1894, Balkón), hra s milostnou tematikou,
• Gerts have (1894, Gertova zahrada), milostná komedie,
• Det store lod (1895, Velká výhra), politická hra o zradě dělnického vůdce napsaná po dlouhém pobytu v Paříži a v Berlíně,
• Folkerådet (1897, Národní rada), fraška o žvanivosti politiků,
• Harald Svans mor (1899, Matka Haralda Svana), satira o prodejnosti novinářů,
• Kærlighed til Næsten (1902, Láska k bližnímu),
• Kjærlighedens tragédie (1904, Tragédie lásky),
• Jeg vil værge mid land (1912, Chci bránit svou zemi), politická hra, vzniklá z hlubokého pocitu zklamání z událostí roku 1905, kdy vzniklo samostatné Norsko, ale jako monarchie.
• Paradesengen (1913, Slavností lože), společenská satira,
• I frihetens bur (1929, V kleci svobody), hra napsaná roku 1910 a uvedená až po smrti autora.

• Pariserbreve (1900, Dopisy z Paříže),
• Set og hørt (1917, Vidět a slyšet),
• Ibsen og Bjørnson paa Scenen (1918, Ibsen a Bjørnson na scéně),
• Franske Visitter (1919, Francouzské návštěvy),
• Norsk Teater (1920, Norské divadlo).

• Tante Ulrikke (1979), norský televizní film, režie Tore Breda Thoresen^[1]

Žádné Heibergovy hry česky knižně nevyšly. Roku 1921 byla ve Stavovském divadle hrána jeho hra Tragédie lásky (překlad Antonín Bernášek, scéna Josef Čapek, režie Jiří Steimar).^[2] V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy rukopisy dvou překladů Heibergovy hry Balkón, jeden je od Viktora Šumana a druhý od Jiřího Ščerbinského.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gunnar Heiberg na Wikimedia Commons
• (anglicky) Gunnar Heiberg v encyklopedii Britannica
• (norsky) Gunnar Heiberg ve Store norske leksikon