Geografie Srbska

Geografie Srbska
Mapa Srbska
Nejvyšší bod	Midžur (2169 (resp. 2656) m n. m.)
Rozloha	77 474 km² km²
Stát	Srbsko Srbsko
Nadřazená jednotka	Evropa
Sousední jednotky	Rumunsko: 547,9 km Bosna a Hercegovina: 363 km Bulharsko: 360 km Kosovo: 366 km Chorvatsko: 259 km Černá Hora: 249,5 km Severní Makedonie: 238 km Maďarsko: 174,7 km Albánie: 113,4 km
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tento článek popisuje zeměpisné poměry v Srbsku.

Na severu Srbsko hraničí s Maďarskem (délka hranice 164 km), na západě s Chorvatskem (314 km), Bosnou a Hercegovinou (345 km), Černou Horou (157 km), na jihozápadě s Kosovem (366 km)^[1], na jihu se Severní Makedonií (101 km), na východě s Bulharskem (344 km) a Rumunskem (531 km).^[2] Celková délka hranic je 2322 kilometrů^{[pozn 1]}.

Světové strany

• Nejsevernější bod: na území města Subotica 46°11′24″ s. š., 19°39′42″ v. d.
• Nejjižnější bod: blízko města Miratovac 42°13′54″ s. š., 21°41′57″ v. d.
• Nejzápadnější bod: u obce Bezdan (Sombor) 45°49′1″ s. š., 18°50′25″ v. d.
• Nejvýchodnější bod: u obce Senokos (Pirot) 43°11′32″ s. š., 23°0′20″ v. d.

Nadmořská výška

• Nejvyšší bod: Midžur (2169 m n. m.) 43°23′39″ s. š., 22°40′36″ v. d.
• Nejnižší bod: hladina Dunaje (28 m n. m.) u města Negotin 44°12′53″ s. š., 22°40′17″ v. d.
• Výškové rozpětí: 2141 m

Rozloha Srbska představuje 77 474 km², což zemi řadí na 24. místo v Evropě a 116. místo ve světě. Rozlohou podobné jsou sousední Česko nebo Irsko. Z celkové rozlohy pokrývá 19 194 km² orná půda a 19 499 km² pokrývají lesy.

Srbsko je vnitrozemský stát, nacházející se na severu centrálního Balkánu. Má protáhlý tvar ve směru severozápad-jihovýchod a rozprostírá se od nížin Panonské pánve na severu, přes zvlněnou centrální část, až po výběžky pohoří Dináry, Karpaty a Stará planina v jižní polovině Srbska. Zemi dominuje rovinatá oblast kolem Dunaje a jeho velkých přítoků, řek Sáva, Tisa a Velika Morava, vytvářející rozsáhlé nížiny. Nejvýchodnější části země zasahují do Valašské nížiny. Východní hranice rovněž přetíná Karpatský oblouk. Karpaty se na východě Srbska setkávají s pohořím Staré Planiny, kde se nachází nejvyšší hora Srbska Midžur vysoká 2169 m. Na jihu Srbska, na hranicí s Kosovem, leží rozsáhlé pohoří Kopaonik. Na jihu země, na trojmezí s Kosovem a Černou Horou, leží pohoří Mokra Gora (max. 2156 m). Dinárské hory hory následují tok řeky Driny, která tvoří hranici Srbska a Bosny a Hercegoviny, tvoří celou hranici s Černou Horou a jižní hranici s Bosnou a Hercegovinou. Na východě Srbska leží pohoří Zlatibor (až 1496 m n. m.).

Na soutoku Dunaje a Sávy leží největší a současně hlavní město Bělehrad. Součástí Srbska je autonomní kraj Vojvodina na severu země. V jižní polovině dnešního Srbska leží Centrální Srbsko.

Topografie Srbska je velmi rozmanitá, čemuž odpovídá výškový gradient, dosahující 2628 metrů. Úrodné roviny Panonské pánve se nacházejí v severní části, jižně od Dunaje a Sávy se země vlní a postupně přes pásmo vrchovin a hornatiny přechází do velehornatin. Na východě do Srbska zasahují Srbské Karpaty, na které z jihovýchodu navazuje Stara planina. Západní a jižní část území zabírají planiny horského pásma Dinárské hory s rozsáhlými horstvy Kopaonik, Prokletije a Šar planina. V této části dosahují vrcholy kolem 2000 m n. m., v příhraničních oblastech ojediněle až nad 2500 metrů.

Nejvyšší vrchol Djeravica leží na trojmezí Srbska, Černé Hory a Albánie a dosahuje výšky 2656 m n. m. Pro území mimo sporné Kosova je dominantní Midžur (2168 m n. m.), ležící u bulharské hranice v pohoří Stara planina. Charakteristické pro tyto pohoří jsou soutěsky a rokle (významnou rokli Železná vrata vytvořil Dunaj na hranici s Rumunskem) a jeskynní systémy. V místě, kde Dunaj opouští území Srbska se nachází nejnižší bod, ležící v nadmořské výšce 28 m n. m.

Rozhodující roli při dotváření reliéfu sehrály velké řeky; Dunaj a Tisa přitékají z Maďarska, Sáva ze západu z Chorvatska. Spolu vytvářejí málo zvlněný terén rozsáhlých nížin, patřících do Velké uherské nížiny a pokrývající celou severní část Srbska. U Nového Sadu z nížiny vystupuje Fruška Gora (nejvyšší vrch Crveni Čot (539 m n. m.), u Bělehradu se zvedá planina Avala se stejnojmenným, 511 m vysokým vrchem. V centrální části je rozsáhlá nížina Velké Moravy, na východě z Bulharska zasahuje Dolnodunajská nížina a na jihu z Albánie okraj Drinské nížiny.

Opakem rovin na severu Srbska jsou hornaté oblasti v jižní polovině této balkánské země. Horské oblasti Dinárské soustavy, nazývané planiny, se táhnou od hranic s Bosnou a Hercegovinou jihovýchodním směrem k černohorskému, albánskému a severomakedonskému pohraničí. Od východně orientovaných horských pásem Staré planiny a Rilský-rodopského masivu v bulharském pohraničí je odděluje kotlina, vytvořená Velkou a Jižní Moravou.

Srbské planiny se dělí na:

• Rodopske planine
• Karpatsko-balkanske planine
• Dinárské hory

Nejvyšší jsou pohoří

(s maximem nad 2000 m n. m.)

• Prokletije (Djeravica 2656 m n. m.)
• Šar planina (Peška 2651 m n. m.)
• Bogićevica (Maja e Rops 2533 m n. m.)
• Koprivnik (Veternik 2461 m n. m.)
• Hajla (Hajla 2403 m n. m.)
• Koritnik (Koritnik 2393 m n. m.)
• Žljeb (Rusulija 2381 m n. m.)
• Streočka planina (Streoc 2377 m n. m.)
• Junička planina (Rasa e Žogit 2305 m n. m.)
• Ošljak (Ošljak 2212 m n. m.)
• Stara planina (Midžur 2168 m n. m.)
• Mokra Gora (Pogled 2154 m n. m.)
• Suva planina (Bandera 2098 m n. m.)
• Jezerska planina (Ostrvica 2092 m n. m.)
• Kopaonik (Pančičev vrh 2017 m n. m.)
• Paklen (Maja e Vjeljakut 2014 m n. m.)

Území Vojvodiny a severní poloviny centrálního Srbska pokrývá rozsáhlá nížina Panonské pánve s úrodnou půdou. Nivy velkých řek jsou částečně pokryty lužním lesem, ale velká část půdy je obhospodařována. Převládá pěstování obilovin a kukuřice, významnými plodinami jsou i slunečnice, cukrová řepa, brambory, olejniny, konopí a len. Hospodářské plodiny doplňuje pěstování ovoce a zeleniny.

Poloha na pomezí středomořské a kontinentální klimatické oblasti s velkým výškovým rozdílem skýtá rozmanité zastoupení fauny a flóry. Mnohé, zejména horské oblasti Srbska, se zachovaným biotopem jsou řídce osídleny a jen málo dotčeny lidskou činností, proto byly zahrnuty do chráněných území. V zemi se nachází pět národních parků, které mají celkovou rozlohu 165 901 hektarů (1659 km²), což představuje 1,6 % rozlohy země. Nejstarší a nejdostupnější je NP Fruška gora, vyhlášený v roce 1960, který se rozprostírá v blízkosti Nového Sadu. V přípravě je prohlášení Národního parku Prokletije.

Srbské národní parky

• Fruška gora (25 393 ha)
• Đerdap (67 698 ha)
• Kopaonik (11 810 ha)
• Tara (22 000 ha)
• Šara (39 000 ha)

Seznam vzácných a biotopově bohatých území doplňuje 22 přírodních rezervací, 23 přírodních parků (+ 8 v procesu schvalování), 64 přírodních památek a 225 dalších přírodně vzácných lokalit.^[3]

Klima Srbska odráží jeho polohu v jižní části centrální Evropy, patřící do mírného klimatického pásma. Mírné kontinentální klima severní stepní oblasti je charakteristické chladnými zimami a horkými, mírně suchými léty s rovnoměrnými, ale nepříliš vydatnými srážkami. Na planinách jsou léta krátká a zimy dlouhé s dostatkem sněhových srážek, kotliny a nížiny v jižní části jsou ovlivňovány blízkým Jaderským mořem a středomořským klimatem. V jižní, hornaté části mají na klima značný ochlazující vliv okolní pohoří.

Průměrná teplota v lednu dosahuje v nížinách 0 až -2 °C, ve vyšších polohách -2 až 4 °C, v červenci je to kolem 22 °C v nížinách a asi 18 °C v hornatých oblastech. Celoroční průměr nížinatých oblastí dosahuje 10,9 °C, ve středních polohách s nadmořskou výškou přibližně 1000 m n. m. je to kolem 6,0 °C. Nejnižší absolutní teplota v Srbsku -39,5 °C byla naměřena 13. ledna 1985 v osadě Karajukića Bunari v horách na jihozápadě země, nejvyšší teplota 44,9 °C byla pozorována 24. července 2007 v místě Smederevska Palanka v centrálním Srbsku.

Srážek je nejvíce v horských oblastech, nejméně ve stepních oblastech ve středním a severním Srbsku. Během roku jsou nerovnoměrně rozděleny, přičemž více jich je na jaře a na podzim. Mimo horské oblasti je dlouholetý průměr na úrovni 550–600 mm, v horských oblastech dosahuje až 1500 mm. Sněhová pokrývka se v nížinách udrží v průměru 40, ve vyšších polohách planin až kolem 120 dní.

Velkou rozmanitost fauny a flóry zajišťuje široká paleta prostředí, zastoupených od nížin po velehory. Lesy pokrývají více než čtvrtinu území země, především v jihozápadní, jižní a jihovýchodní části. Nížiny s nadmořskou výškou mezi 50 až 200 metrů se nachází v severní části Srbska, v povodí řek Dunaj, Sáva a Tisa. Zde převládá tzv. stepní pásmo, které je díky rozsáhlým oblastem černozemě intenzivně zemědělsky využíváno a typickými zástupci původní flóry jsou různé druhy bylin. Z původních lesostepí se zachovaly řídké porosty topolů, dubů a jasanů, na které v podmáčených oblastech navazují lužní lesy s převahou vrb, olší a topolů. Záplavová území tvoří bažiny s ideálními podmínkami pro život vodních rostlin i živočichů. V nejvyšších polohách se vyvinuly vysokohorské louky tundrového charakteru. Kromě zonální vegetace jsou v závislosti na místních podmínkách zastoupeny i jiné typy vegetace, např. nížinné louky, rašeliniště, stepní fragmenty aj.

Ve středních polohách převládá smíšený les mírného pásma, nad horní hranicí lesa leží (alpská) tundra. V rámci lesního ekosystému se zde nacházejí 4 ekoregiony:

• Balkánské smíšené lesy (srbsky balkanske mešovite šume; zabírají většinu území na jih od Sávy a Dunaje),
• Panonské smíšené lesy (srbsky panonske mešovite šume; zabírají Panonské nížiny v okrajových oblastech),
• Dinárské smíšené lesy (srbsky dinarske mešovite šume; oblast v jihozápadní části Srbska),
• Rodopské smíšené lesy (srbsky rodopske planinske mešovite šume; v jihovýchodní části Srbska).

Různorodé prostředí v Srbsku vytváří vhodné podmínky pro faunu, což se odráží ve výskytu až 43,3 % živočišných druhů, které jsou registrovány na území Evropy. Jen v říčních systémech a jejich blízkém okolí žije 110 druhů ryb a 20 druhů obojživelníků, plazi jsou zastoupeni 45 druhy, ptáci 260 druhy a savci 94 druhy.^[4]

Mezi nejčastější volně žijící druhy živočichů patří jeleni, daňci, srnci, kamzíci, mufloni, divoká prasata, medvědi, rysové, vlci, kuny, jezevci, veverky, lišky, ale také ježci, ještěrky, hadi a různé druhy hmyzu. Podobně bohatě je zastoupena skupina ptáků a ryb.

Téměř všechny vody řek Srbska prostřednictvím řeky Dunaj tečou do Černého moře. Dunaj, druhá největší evropská řeka, protéká Srbskem v délce 588 kilometry (21 % její celkové délky) a jde o největší zdroj sladké vody v zemi. Jeho největší přítoky v Srbsku jsou Velká Morava (nejdelší řeka, která leží jen v Srbsku s 493 km délky), Sáva a Tisa^[5] Mohutné řeky odvádějí vodu z 92,4 % území korytem Dunaje do Černého moře, z 5,4 % území v jižní části (Kosovo) proudí voda řekou Drin do Jaderského moře a z 2,2 % rozlohy v jižních okrajových částech přebytečná voda odtéká řekou Pčinja do Egejského moře. Rozvodnice prochází hřebenem jižně položených (většinou pohraničních) hor.

Topografie a sběrná oblast řek určuje jejich vodní režim, který je s výjimkou Dunaje sněhově – deště, s maximy v březnu a dubnu, během tání sněhu v horách a krátkodobě během letních a podzimních bouří a dlouhodobějších dešťů. Území lze rozdělit na dvě odlišné části; zatímco jižní polovina Srbska je pramennou oblastí řek, severní části dominují velké řeky s menšími lokálními přítoky a řídkou říční sítí.

Srbskému území dominuje povodí Dunaje (nachází se zde 10,3% jeho povodí) a Velké Moravy, významné jsou také povodí Sávy s Kolubarou, Driny s Uvacem a Limem, Drinu a Timoku. Říční systém velkých řek je využíván k lodní dopravě, přičemž na Dunaji, Sávě, Tise i Velké Moravě jezdí i větší lodě. Na srbském území se průměrný průtok Dunaje zdvojnásobuje a při vstupu do Bulharska dosahuje kolem 5000 m³/s. Přestože všechny kratší přítoky mají vodní stavy závislé na aktuálních srážkách, průtoky Dunaje a částečně i Drávy (která se do Dunaje vlévá z chorvatské strany) ovlivňuje tání sněhu a ledovců v Alpách, čímž jejich průtoky kulminují s mírným zpožděním. Hladinu výrazně zvedají letní bouřky a delší období vydatných podzimních dešťů v povodí přítoků. Na několika řekách jsou postaveny vodní elektrárny, ale zachovaly se i meandrující úseky, obklopené lužními lesy s bohatým biotopem.

Deset nejdelších řek v Srbsku

• Dunaj (v Srbsku 588 km, celkem 2 857 km)
• Západní Morava (308 km)
• Jižní Morava (295 km)
• Ibar (276 km)
• Drina (220 km, celkem 346 km)
• Sáva (206 km, celkem 945 km)
• Timok (202 km)
• Velika Morava (185 km)
• Tisa (168 km, celkem 966 km)
• Nišava (151 km, celkem 218 km)

Vzhledem ke tvaru terénu jsou přírodní jezera pouze vzácná a malá. Většina z nich se nachází v horských oblastech na jihu a v nížinách Vojvodiny, jako je ledovcové Palićské jezero (s plochou 6 kilometrů čtverečních je největším přírodním jezerem Srbska) nebo četná mrtvá ramena podél tekoucích řek (jako Zasavica a Carska bara). V Srbsku jsou nicméně četná umělá jezera, většinou postavené jako vodní přehrady; největší je přehrada na Dunaji Železná vrata s plochou 163 čtverečních kilometrů na srbské straně (další část patří k Rumunsku; celková plocha přehrady je 253 kilometrů čtverečních), stejně jako i nejhlubší (s maximální hloubkou 92 metrů).

Dalším umělým jezerem je přehrada Peručac na Drinu a částečně umělé Vlasinské jezero na řece Vlasina s plochou 15 km². Největším přirozeným jezerem je ale Palićské jezero na severu Vojvodiny, které má 4,2 km² a je součástí Přírodního parku Palić. Největší vodopád Jelovarnik, ležící v pohoří v Kopaonik, je 71 metrů vysoký.^[6] Země má relativně hojné množství neznečištěných povrchových vod a četné podzemní přírodní a minerální vodní zdroje vysoké kvality.

Území Srbska je rozděleno na tři celky; dva autonomní kraje doplňuje vlastní Centrální Srbsko (to však netvoří správní celek). Tyto se dále člení na obvody, odpovídající okresům. Zajímavostí je fakt, že v celém Srbsku je pouze 24 měst (gradovi), menší ale početnější jsou městské obce (gradska naselje; s minimálně 2000 obyvateli). Nejpočetnější jsou základní správní jednotky, odpovídající obcím (naselje).

Do roku 1999 bylo pod srbskou kontrolou také Kosovo, které poté k Srbsku náleželo do 17. února 2008 již jen formálně. V dobách SFRJ, do roku 1989, byly Vojvodina s Kosovem srbskými autonomní oblastmi s velice širokou autonomii, pak však tato autonomie byla omezena. Nyní je Vojvodina i nadále autonomní oblastí, dříve srbské Kosovo (v roce 1989 byl vrácen dřívější oficiální název Kosovo a Metohija) bylo v letech od roku 1999 do 17. února 2008 zvláštní oblastí pod mezinárodní správou garantovanou OSN, která byla vyňata z dosahu srbské správy. Podle mezinárodního práva, garantovaného Chartou OSN i usnesením Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě o územní celistvosti OSN bylo Kosovo nedílnou součástí Srbska^[7][8] a podle Srbska a některých dalších zemí je jí dodnes^[9]. Fakticky však kosovský parlament vyhlásil dne 17. února 2008 v 15:50 SEČ nezávislost na Srbsku a prohlásil Kosovo za demokratický, světský a multietnický stát,^[10] který byl již uznán mnoha státy.

Historicky se Srbsko skládá z řady historických oblastí, především (bývalého regionu Rakousko-Uherska) Vojvodiny, která zahrnuje Bačku, část Banátu, Srem, jakož i nepatrnou část původního Srbska, a 'centrálního' Srbska, které zahrnuje regiony: Šumadija, Mačva, Stig, Negotinska krajina, Brankovina, Sandžak.

Základní dělení

• Autonomní kraj Vojvodina s hlavním městem Nový Sad
• zbývající území, tzv. Centrální Srbsko

Největší města Srbska[11]
Bělehrad Novi Sad Niš Kragujevac Subotica	Pořadí	Město	Okruh	Počet obyv.	z • d • e Pančevo Zrenjanin Čačak Kraljevo Novi Pazar
	1	Bělehrad	Bělehrad	1344844
	2	Novi Sad	Južnobački okrug	277 522
	3	Niš	Nišavski okrug	187 544
	4	Kragujevac	Šumadijski okrug	150 835
	5	Subotica	Severobački okrug	105 681
	6	Pančevo	Južnobanatski okrug	90 776
	7	Zrenjanin	Srednjebanatski okrug	76 511
	8	Čačak	Moravički okrug	73 331
	9	Kraljevo	Raški okrug	68 749
	10	Novi Pazar	Raški okrug	66 527
	11	Leskovac	Jablanički okrug	65 289
	12	Smederevo	Podunavski okrug	64 175
	13	Vranje	Pčinjski okrug	60 485
	14	Užice	Zlatiborski okrug	59 747
	15	Valjevo	Kolubarski okrug	59 073
	16	Kruševac	Rasinski okrug	58 745
	17	Šabac	Mačvanski okrug	53 919
	18	Požarevac	Braničevski okrug	53 752
	19	Sombor	Zapadnobački okrug	47 623

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Geografia Srbska na slovenské Wikipedii, Geografija Srbije na srbské Wikipedii, Geography of Serbia na anglické Wikipedii, Srbija na srbské Wikipedii, Nacionalni parkovi Srbije na srbské Wikipedii a Gradovi u Srbiji na srbské Wikipedii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spisak reka u Srbiji na srbské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu geografie Srbska na Wikimedia Commons
• tp://www.britannica.com/place/Serbia#toc92890 Informace o Srbsku
• (anglicky) Informace o Srbsku