Důl Jiří
| Důl Jiří | |
|---|---|
 Jámová budova bývalého Dolu Jiří | |
| Účel stavby | |
Jámová budova | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1870 |
| Zánik | 1952 |
| Poloha | |
| Adresa | Moravská Ostrava,  Česko |
| Ulice | Cihelní |
| Souřadnice | 49°50′45,34″ s. š., 18°16′18,41″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 10608/8-3931 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Jiří (Georgschacht) byl černouhelný hlubinný důl v Moravské Ostravě, ve východní části ulice Cihelní, poblíž křižovatky s Mariánskohorskou ulicí. Těžba uhlí zde probíhala v létech 1898 až 1927. Pojmenován byl údajně na památku Georga (Jiřího) Plankeho, člena správní rady společnosti KFNB[pozn. 1]. V současné době je zachována památkově chráněná těžní budova (Cihelní 74).[1][2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Důl založila společnost Výhradně privilegovaná Severní dráha Ferdinandova (SDF) v roce 1870. Pro nepříznivé hydrogeologické poměry a vysoké náklady bylo hloubení jámy zastaveno v roce 1875 a obnoveno v období 1895 až 1898. Důl měl dvě centrální jámy, těžní a výdušnou, které stály těsně u sebe.
Na těžní jámě byl roku 1895 instalován parní těžní vrátkový stroj[pozn. 2]. V roce 1902 byl nový parní stroj o výkonu 200 HP poháněný stlačeným vzduchem a v roce 1926 byl v rámci modernizace dolů SDF instalován elektrický těžní stroj o výkonu 3 000 HP, který byl vyroben ve Vítkovicích, elektrická část byla od firmy Siemens Bratislava.
Na větrní jámě v roce 1897 byl zabudován parní ventilátor Guibal a v roce 1914 elektrický ventilátor soustavy Diennendahl ze strojíren knížete Salmy v Blansku.
V roce 1927 byl spojen v rámci centralizace s dolem František v jeden závod František. Spolu s dolem Jindřich sloužil jako pomocný důl pro potřeby větrání vyšších pater jižního dobývacího pole, mimořádnou jízdu a dopravování materiálu do dolu[3]. Od roku 1949 probíhala postupná likvidace a předávání objektů různým uživatelům.
Zasypání obou jam proběhlo v roce 1952 odvalovým kamenem a uzavřením železobetonovým povalem. Byla provedena likvidace technického zařízení a těžních jam. Zbývající povrchové objekty byly předány podniku Báňské stavby.
Současný stav
[editovat | editovat zdroj]V roce 1998 byly zbourány zbývající budovy větrné jámy a křídla těžní budovy. Budova byla prohlášená kulturní památkou Ministerstvem kultury ČR 24. května 1995.[2] Zachována je těžní budova s průčelím se štukovou výzdobou s florálními motivy, lampovna a hornické koupele.
Těžba uhlí
[editovat | editovat zdroj]Dobývání uhlí ze slojového pásma spodních hrušovských vrstev do hloubky 380 m, pilířováním se základkou (hlavně) nebo na zával (výjimečně), v 11 slojích o mocnosti 60 až 160 cm, úklon slojí 0° až 90°[4].
Údaje o dole Jiří
[editovat | editovat zdroj]| Název | druh jámy | založení | hloubka v m | likvidace | těžba | vytěženo v t | dobývací pole v ha | počet pater |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Jiří, těžní | těžní, vtažná | 1870 | 382 | 1952 | 1896 až 1927 | cca 4 mil. | 210 | 6 |
| Jiří, výdušná | výdušná | 1870 | 182 | 1952 | - | - | - | - |
Ubytování
[editovat | editovat zdroj]Pro ubytování havířů byla hornická kolonie Jiřská (Jirská kolonie) vzdálená asi 150 m od dolu Jiří.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Monitoring nemovitých památek. Dostupné online
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-04]. Identifikátor záznamu 122401 : uhelný důl hlubinný Jiří, z toho jen: těžní budova bývalého dolu Jiří. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, 2. část. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 183,184.
- ↑ Kamenouhelné doly Ostravsko - karvinského revíru I.. Ostrava: [s.n.], 1929. S. 60,62.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Matěj Miloš, Klát Jaroslav, Korbelářová Irena. Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava,2009, s. 126 až 130
- Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, 2. část, Ostrava, 2002, s. 183 až 184