Důl Bohatý slojemi

Důl Bohatý slojemi (Reiche-Flötz-Grube) byl černouhelný důl, který se nacházel v Ostravě–Petřkovicích. Jeho základem byla dědičná štola, která protínala návrší Ludgeřovický les.

Historie

Kutací práce

V důlním poli Bohaté slojemi probíhalo štolové dobývání od roku 1806. Několik štolových dolů bylo provozováno při severním a hlavně jižním kraji důlního pole v rámci Starých hlučínských dolů. První propůjčky byly Královským pruským vrchním báňským úřadem ve Vratislavi uděleny 16. března 1806 Johanu Adamu Grutschreibrovi, vlastníku hlučínského panství. Důlní pole bylo rozšířeno o další propůjčky ze dne 9. července 1828.

Historie dolu Bohatý slojemi

Důl Bohatý slojemi byl založen v roce 1834, v důlním poli stejného jména, Kapitulou olomouckého arcibiskupství, majitelem Rudolphovy hutě (Vítkovických železáren). Kapitula 25. ledna 1834 odkoupila důlní majetek Starých hlučínských dolů ^{[p. 1]}.

7. prosince 1842 získalo olomoucké arcibiskupství propůjčku na dědičnou štolu Bohatá slojemi.

Hlavním otvírkovým dílem dolu byla dědičná štola Bohatá slojemi (Reichen-Flötz-Stollen). Štola protínala návrší Ludgeřovický les západně od údolí, jímž prochází silnice z Přívozu do Opavy. Štola byla založena na katastru obce Petřkovice a byla ražena východozápadním směrem. Ražba štoly byla zahájena v roce 1834. Do roku 1859 byla vyražena v délce 1 193 m a ražení pokračovalo až do vzdálenosti 1336 m od ústí. V roce 1875 byla ražba zastavena v neproduktivním pohoří kulmských břidlic. Pro zabezpečení základního větrání byla štola na několika místech spojena s povrchem větrními jámami.

Poblíž ústí štoly byla postaveno zařízení dolu s objektem dílen, nářaďovnou, cechovnou a dalšími provozními objekty. U areálu dolu byly provozovány dvě skupiny jednoduchých koksových pecí, v nichž se koksovalo uhlí pro potřeby železářských pecí ve Vítkovicích.^[1]

V roce 1875 byla těžba na dole Bohatá slojemi zastavena a dědičná štola byla opuštěna a již mimo provoz. Ústí bylo uzavřeno mřížemi. Zlikvidována byla na podzim 1900, kdy bylo její ústí zazděno. Ke konci 2. světové války byla štola otevřena v délce asi 80 m a sloužila jako protiletecký kryt. Byl v ní vybudován objekt velitelství německé domobrany (Volkssturm) a zároveň zřízen druhý útěkový východ proražením šachtice na povrch. Po válce byl vchod zasypán.

Současný stav

Po některých důlních jámách se v terénu nacházejí stopy ve formě nálevkovitých propadlin. Největší propadlina se nachází na jámě Světlík II v lese Ludgeřovice, která má průměr cca 15 m a hloubku cca 10 m.^[1]

Těžba uhlí

Dědičná štola Bohatá slojemi otevírala ve spodních petřkovických vrstvách ostravského souvrství sloje Josef, Salome, Naděje, Přilehlá, Bohatá, Bedřich, Vilém, Ferdinand, Rothschild, Novodvorský, Černá nevěsta, Fanny, Bedřiška, Bohdan a Čeněk. Tyto sloje byly dobývány v letech 1834 – 1876 poruby vedenými podél směrných chodeb ve slojích v jižním a severním křídle důlního pole až po výchozy slojí. Dobývací metodou bylo směrné pilířování. V důlním poli je dokumentováno celkem 17 důlních jam. Důl zasahoval do hloubky 60 m, těžba byla prováděna z jednoho hlavního patra a 1 až 3 nadštolních pater a případně z jednoho podštolního patra.^[1]

Údaje dolu Bohatý slojemi (Ostrava Petřkovice).

Název	Druh jámy	Založení	délka štoly [m]	těžba	vytěženo	likvidace	dobývací pole [ha]	poznámka	Údaje dle
Bohatá slojemi	dědičná štola	1834	1336	1834 – 1875	nevykazována odděleně	1900	85,8	1 štola dědičná, 17 jam	^[2]
Název	Druh jámy	založení	hloubka jámy [m]			likvidace
Naděje	větrní	1803	34			19. st.
Naneta		<1820	26
Světlík I		1834-1850	76
Větrní (Š1)		1834-1850	16
Větrní (V9)		19. stol.	31

Odkazy

Poznámky

↑ Arcibiskup Rudolph privátně zakoupil 28. 11. 1829 Nové hlučínské kamenouhelné doly. Z jeho závěti tyto důlní pole přešla 26. 3. 1832 na samotné olomoucké arcibiskupství. K nim kapitula přikoupila 25. 1. 1834 Staré hlučínské kamenouhelné doly.

Reference

↑ ^a ^b ^c Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 212–214.
↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 186–189.

Literatura

Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram 2003. ISBN 80-7342-016-3

Související články

[1] Arcibiskup Rudolph privátně zakoupil 28. 11. 1829 Nové hlučínské kamenouhelné doly. Z jeho závěti tyto důlní pole přešla 26. 3. 1832 na samotné olomoucké arcibiskupství. K nim kapitula přikoupila 25. 1. 1834 Staré hlučínské kamenouhelné doly.

[:2-2] Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 212–214.

[:0-3] MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 186–189.

[p. 1]