Adolf Rhemen
Adolf baron Rhemen zu Barensfeld | |
---|---|
Portrét z roku 1915 | |
Generální guvernér v Srbsku | |
Ve funkci: 1916 – 1918 | |
Předchůdce | Johann Ulrich von Salis-Seewis |
Nástupce | Hermann Kövess von Kövessháza |
Velitel 13. armádního sboru v Záhřebu | |
Ve funkci: 1912 – 1916 | |
Předchůdce | Raimund Gerba |
Nástupce | Maximilian Csicserics von Bacsány |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generálplukovník (1917), generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1905) |
Narození | 22. prosince 1855 Rastatt |
Úmrtí | 11. ledna 1932 (ve věku 76 let) Pressbaum |
Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
Profese | důstojník |
Commons | Adolf von Rhemen |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adolf svobodný pán Rhemen (německy Adolf Freiherr Rhemen zu Barensfeld) (22. prosince 1855 Rastatt – 11. ledna 1932 Rekawinkel, Rakousko) byl rakousko-uherský generál. V rakousko-uherské armádě sloužil od roku 1876 a u posádek na různých místech monarchie postupoval v hodnostech. Za první světové války se jako velitel 13. armádního sboru zúčastnil bojů na Balkáně i na východní frontě. V letech 1916–1918 zastával funkci generálního guvernéra v okupované části Srbska, v armádě nakonec dosáhl hodnosti generálplukovníka (1917). Po rozpadu monarchie byl v prosinci 1918 penzionován.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze starého německého šlechtického rodu, byl synem c. k. generálmajora barona Petera Rhemena (1789–1872). V roce 1872 začal studovat na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, studium dokončil v roce 1876 v hodnosti poručíka a nastoupil ke 14. pěšímu pluku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (Kriegsschule) ve Vídni (1882–1884) a mezitím postupoval v hodnostech (nadporučík 1881, kapitán 1884). Poté se stal štábním důstojníkem a byl mimo jiné náčelníkem štábu 31. pěší divize v Budapešti. V roce 1894 byl povýšen na majora a působil u štábu 2. armádního sboru ve Vídni. Jako podplukovník (1896) byl pak přeložen k 79. pěšímu pluku v Karlovaci a následně v hodnosti plukovníka (1899) povýšil na náčelníka štábu 13. armádního sboru v Záhřebu (1899–1905).[1]
V roce 1905 byl povýšen na generálmajora, poté sloužil jako velitel 36. pěší divize v Záhřebu[2], jeho dalším působištěm bylo Sarajevo a Pljevlja, od roku 1909 byl velitelem 34. pěší divize v Temešváru.[3][4] V roce 1910 byl jmenován polním podmaršálem a v letech 1912–1916 byl velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu.[5] V dubnu 1914 získal hodnost generála pěchoty a na začátku první světové války velel v Srbsku, později byl přeložen na východní frontu do Haliče. V červenci 1916 byl jmenován guvernérem okupované části Srbska (Generální guvernorát Srbsko).[6] K datu 1. května 1917 získal druhou nejvyšší armádní hodnost generálplukovníka.[7] V polovině května 1918 se s generálem Sarkotićem a hrabětem Clam-Martinicem zúčastnil konference o státoprávním uspořádání území na Balkáně. V závěru první světové války se v roce 1918 zapojil do závěrečných bojů na Soluňské frontě. Dne 3. října 1918 byl vystaven pokusu o atentát, kterému zabránil jeho pobočník, a ještě před rozpadem monarchie rezignoval na funkci generálního guvernéra v Srbsku. Po zániku Rakouska-Uherska byl k datu 1. prosince 1918 penzionován[8] a od té doby žil v soukromí.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Jako velitel 13. armádního sboru byl v roce 1913 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[9] Během své vojenské dráhy získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku,[10] ale i v zahraničí.[11]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Bronzová vojenská záslužná medaile (1898)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1901)
- Řád železné koruny III. třídy (1903)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1909)
- Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1911)
- Mobilizační kříž (1913)
- Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914)
- Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
- Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1915)
- velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916)
- Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1917)
- velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1917)[12]
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- Řád Filipa Velkomyslného II. třídy (1880, Hesensko)
- komandér Řádu rumunské koruny (1887, Rumunsko)
- Řád červené orlice III. třídy (1896, Německo)
- Řád lva a slunce II. třídy (1900, Persie)
- Řád Takova II. třídy (1903, Srbsko)
- Řád Osmanie II. třídy (1910, Osmanská říše)
- velkokříž Řádu Albrechtova (1914, Sasko)
- Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
- Řád slávy (1917, Osmanská říše)
- Železný kříž I. třídy (1917, Německo)
- velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (1918, Bavorsko)
- Zlatá a stříbrná medaile Řádu Imtiaz (1918, Osmanská říše)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Schematismus für das k.u.k Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 136, 172 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 143, 167 [1]
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 308 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 139, 170 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 108, 131 dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Srbsku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Služební postup Adolfa Rhemena na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Služební postup Adolfa Rhemena in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 150 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
- ↑ STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Oberste der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 12 dostupné online
- ↑ Přehled zahraničních vyznamenání Adolfa Rhemena in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 308 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 58, 82 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 253–254 (heslo Adolf Rhemen) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Rakouští šlechtici
- Němečtí šlechtici
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Guvernéři
- Rakousko-uherští místodržitelé
- Tajní radové
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Železného kříže
- Narození 22. prosince
- Narození v roce 1855
- Úmrtí 11. ledna
- Úmrtí v roce 1932