Tanvald
| Tanvald | |
|---|---|
 Budova tanvaldské radnice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Tanvald |
| Obec s rozšířenou působností | Tanvald (správní obvod) |
| Okres | Jablonec nad Nisou |
| Kraj | Liberecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°44′15″ s. š., 15°18′21″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 6 051 (2024)[1] |
| Rozloha | 12,45 km²[2] |
| Nadmořská výška | 455 m n. m. |
| PSČ | 468 41 |
| Počet domů | 1 028 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 12 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Palackého 359 468 41 Tanvald meu@tanvald.cz |
| Starosta | Vladimír Vyhnálek (SLK) |
| Oficiální web: www | |
  Tanvald | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 563820 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tanvald (německy Tannwald, v překladu „jedlový les“) je město v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Včetně částí Šumburk nad Desnou a Žďár žije přibližně 6 100[1] obyvatel.
Město sousedí na severu s Desnou (k. ú. Desná I a Desná II; železniční stanice Desná je na území Tanvaldu) a s obcí Albrechtice v Jizerských horách, na severozápadě přes řeku Kamenici s obcí Jiřetín pod Bukovou, na jihozápadě přes Kamenici s městem Smržovka, na jihu s městem Velké Hamry (k. ú. Velké Hamry a Bohdalovice) a na východě s katastrálním územím Příchovice (obec Kořenov).
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o dřevařské osadě na levém břehu Kamenice pochází z druhé poloviny 16. století, kdy pravděpodobně byla součástí Smržovky. Samostatnou vsí se stal začátkem 17. století.[4]
Zpočátku se obyvatelstvo živilo poddanskou lesnickou a zemědělskou prací. Začátkem 18. století se zde začal pěstovat len a vyrábět příze, v polovině 18. století se v Tanvaldě uchytilo i tkalcovství. Osídlena byla tehdy oblast dnešního Horního Tanvaldu. Počátkem 19. století byly v Tanvaldě i dva mlýny, dvě brusírny skla a dvě bělidla prádla. V roce 1828 ke zdejšímu textilnímu průmyslu přibyla strojová přádelna bavlny, poháněná vodním kolem. Opravárenská dílna přádelny se stala základnou místní strojírenské výroby. V roce 1845 zahájila provoz první tanvaldská mechanická tkalcovna.[4] V rámci konjunktury po prusko-rakouské válce (1866) došlo k dalšímu rozvoji textilní, sklářské a strojírenské výroby, ke snižování pracovní doby z patnácti na dvanáct hodin a snižování podílu dětských dělníků. Hospodářská krize roku 1870 vyvolala vlnu nezaměstnanosti a stávek, z nichž nejznámější byla svárovská stávka (Svárov tehdy patřil k Šumburku).[4] Zchudnutí oblasti bylo způsobeno nedostatkem bavlny za první světové války a protržením přehrady na Bílé Desné roku 1916. Roku 1918 byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba. Vysokou nezaměstnanost a zastavení výroby v některých továrnách způsobila světová hospodářská krize v letech 1929–1933.[4]
V roce 1869 měl Tanvald i s osadou Žďár asi 2400 obyvatel, počátkem 20. století asi 3500 obyvatel, převážně Němců. V letech 1848–1928 byl Tanvald samosprávným okresem, od roku 1848 soudním okresem. V dubnu 1895 byl Tanvald povýšen na městys a v roce 1905 na město. Od roku 1897 měla hlavní ulice Tanvaldu a Šumburku elektrické veřejné osvětlení. Od roku 1908 byla v Krkonošské ulici budova okresního soudu s věznicí a roku 1909 byla dokončena secesní budova radnice. Z roku 1930 pochází městské koupaliště a z roku 1931 městské kino. Roku 1942 byl nařízením německých říšských úřadů Šumburk připojen k Tanvaldu a zároveň byl od Šumburku odtržen Svárov a připojen k Velkým Hamrům.[4]
Mezi převážně německým obyvatelstvem Tanvaldu získala ve 30. letech vliv Sudetoněmecká strana, v rámci Sudet byl Tanvald roku 1938 připojen k Německu a bylo zrušeno české vyučování. Místní textilní firmy vyráběly výstroj pro německou armádu a od roku 1942 zde byl pracovní tábor pro nuceně nasazené Rusy, Poláky, Francouze, Italy a další cizince.[4]
Po roce 1945 byla většina původního obyvatelstva vysídlena a domy obydleli Češi z vnitrozemí. Znárodněním zde vznikla textilní firma SEBA, strojírenská firma TOTEX a elektrotechnická firma Elektro-Praga.[4]
V Tanvaldu bylo 23. března 1948 novinářům předvedeno techniky Československého rozhlasu a Vojenského technického ústavu, kteří navázali na pokusy německých výzkumníků z továrny Palme-Stumpe, první československé televizní vysílání. Uskutečnilo se do protější restaurace U Müllerů koaxiálním kabelem. Další vývoj pak převzal podnik Tesla a další výzkumné ústavy. Ve znárodněných Riedlových sklárnách se vyráběly první československé televizní obrazovky.[4]
V šedesátých až osmdesátých letech 20. století vzniklo panelové sídliště Výšina a v osmdesátých letech panelové sídliště Šumburk (144 bytů).[4]
Po roce 1989 byla průmyslová výroba privatizována a utlumena, na významu nabývá turistický ruch. Na Špičáku ve směru od Albrechtic a Jiřetína pod Bukovou (na jehož území je železniční zastávka Tanvaldský Špičák) je lyžařské středisko se sedačkovou lanovkou a několika lyžařskými vleky. Jeden lyžařský vlek je také nad Českým Šumburkem.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 912 | 2 250 | 2 502 | 2 887 | 3 582 | 2 980 | 3 500 | 2 678 | 2 376 | 2 578 | 5 721 | 5 483 | 4 963 | 4 963 | 3 982 |
| Počet domů | 224 | 225 | 278 | 322 | 356 | 374 | 449 | 478 | 940 | 431 | 389 | 424 | 430 | 443 | 443 |
Části města
[editovat | editovat zdroj]- Tanvald (pravý břeh Desné a levý břeh Kamenice před jejich soutokem), zahrnuje při Kamenici sídelní lokality Horní Tanvald a Výšina, kopec Špičák a severozápadně od něj sídelní lokalitu Valašsko
- Žďár (v severní části katastrálního území Tanvald, k Tanvaldu připojen 1848)
- Šumburk nad Desnou (východní část města, levý břeh Desné, k Tanvaldu připojen 1942), zahrnuje sídelní lokality Český Šumburk, Kamenné Mlýny, Popelnice)
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
V letech 1847–1850 byla přes Tanvald vybudována státní silnice Liberec–Trutnov (silnice I/14).[4] Silnice I/10 (po níž je v tomto úseku vedena mezinárodní silnice E65) vede do Tanvaldu od Turnova a Železného Brodu a pokračuje v souběhu se silnicí I/14 směrem na Harrachov. Ve městě zastavují regionální i dálkové autobusové linky, jedna nepříliš frekventovaná okružní linka plní roli městské dopravy. Autobusové nádraží (Tanvald Centrum) se nachází u křižovatky v dolní části Tanvaldu, některé spoje jezdily přes Šumburk k vlakovému nádraží Tanvald. Což se ale změnilo v roce 2012, kdy město nechalo vybudovat Terminál u železniční stanice za 2 126 588,00 Kč. Teď tam jezdí 90% spojů a navazují i na vlakové spoje Liberec – Harrachov a Tanvald – Železný Brod – Turnov – Praha.
V roce 1875 byla do Šumburku přivedena železniční trať z Železného Brodu a v roce 1894 trať od Liberce a Jablonce nad Nisou. V létě 1902 byl zahájen provoz na ozubnicové železniční trati z Šumburku do Kořenova a ještě téhož roku až do Hirschbergu (dnes Jelení Hora v Polsku).[4] V letech 1945–2010 byl provoz přes hranice dlouhodobě přerušen.
V současnosti[kdy?] má Tanvald spojení rychlíky společnosti ARRIVA vlaky s Turnovem a Prahou a četnými osobními vlaky s Jabloncem a Libercem, dále se Železným Brodem a s Kořenovem/Harrachovem, odkud lze několikrát denně pokračovat do polské Szklarské Poręby. Dopravu na této trati zajišťují České dráhy.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Tanvaldská ozubnicová dráha
- Pomník dělnických manifestací na vrchu Špičák
- Kaplička svaté Anny
- Působiště Josefa Hartiga
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Rudolf Anděl (1924, Šumburk nad Desnou – 2018, Liberec, historik a pedagog, narozen v místní části Tanvaldu
- Otto Josef von Berndt (1865–1957), polní podmaršálek a důstojník c. k. jezdectva
- Helmut Borufka (1918–2003), generál Lidové armády NDR (Nationale Volksarmee)
- Wilhelm Dreßler (* 1893), politik za NSDAP
- Josef „Joe“ Kuna – zakladatel Turistického oddílu mládeže (TOM) v Tanvaldě s více než 50letou tradicí, držitel ocenění Stříbrný hořec
- Arnold Hartig (1878–1972), sochař a medailér
- Adalbert Hartmann (1895–1949), Jurist und Politiker
- František Nechvátal (1905–1983), básník a překladatel (zemřel v Tanvaldě)
- Josef Pavlata (1949), politik
- Krystyna Rataj Černá (1941–2016), řezbářka, výtvarnice, malířka, spisovatelka
- Egon Schwarz (1907–1980), právník a politik
- Rudolf Staffen (1898–1965), inženýr a chemik
- Hana Šebková (1952 v Tanvaldu – 2004 v Praze), romistka, přeložila do romštiny básně, mimo jiné od J. W. von Goetha, Suchého nebo Karla Hynka Máchy, ve městech a osadách sbírala romský folklór, přítelkyně a spolupracovnice Mileny Hübschmannové
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Burbach, Německo
Lubomierz, Polsko- Marcinowice, Polsko
- Wittichenau, Německo
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b c d e f g h i j k Tanvald – historie města a okolí, web města
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tanvald na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Tanvald ve Wikislovníku- Oficiální stránky
- Tanvald v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
