Bičenka poševní
Bičenka poševní (Trichomonas vaginalis) lidově též zvaná pošvík, je anaerobní čtyřbičíkatý parazitický prvok s kosmopolitním výskytem. Má přeměněné mitochondrie zvané hydrogenozomy. Parazituje v pohlavních orgánech žen a způsobuje lidskou urogenitální trichomoniázu. Žije také v močové trubici mužů, zde ale onemocnění způsobuje velmi vzácně. Přenáší se pouze pohlavním stykem. Infekčním stádiem je trofozoit.
 Bičenka poševní | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Říše | Excavata |
| Kmen | bičenkovci (Parabasalia) |
| Třída | bičenky (Trichomonadea) |
| Řád | trichomonády (Trichomonadida) |
| Čeleď | Trichomonadidae |
| Rod | bičenka (Trichomonas) |
| Binomické jméno | |
| Trichomonas vaginalis Donné, 1836 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Morfologie
editovatBičenka poševní má čtyři přední bičíky a jeden zpětný, který vytváří na boku těla krátkou undulující membránu. Undulující membrána slouží k pohybu a je podložena zpevňující kostou. Dosahuje velikosti až 32 × 14 ųm. Středem těla se táhnou zpevňující vlákna tvořící podpůrný sloupek (axostyl). Golgiho komplex je parabazálními fibrilami propojený s jádrem a vytváří tak parabazální aparát.
Životní cyklus
editovat
Bičenka poševní žije v urogenitální soustavě člověka, kde se živí bakteriemi, buněčným detritem a erytrocyty.[1] Rozmnožuje se mitotickým dělením. Jedná se přitom o speciální mitotické dělení nazývané kryptopleuromitóza.
Nevytváří cysty a je tedy schopná přežít pouze 24 hodin v moči, ve spermatu, nebo ve vodě. Na předmětech znečištěných kontaminovanou tekutinou přežívá 1–2 hodiny.[zdroj?]
Přenos je přímý – z hostitele na hostitele bez využití vektora a bez toho, aby parazit prodělal vývoj ve vnějším prostředí. K přenosu dochází při nechráněném pohlavním styku infikovaného a neinfikovaného člověka.
Trichomoniáza
editovatBičenka u žen způsobuje rozvrat poševní mikroflóry. Vyvolává gynekologické záněty spojené s výtokem. Toto onemocnění se nazývá trichomoniáza. Bez léčení sice trichomoniáza poleví, ale může se opakovat, zejména v těhotenství, kdy může vyvolat předčasný porod. Dlouhodobý zánět může skončit i sterilitou a to i u mužů, pokud se u nich nákaza bičenkou poševní projeví. V případě patogennity bičenky poševní u mužů jsou pak klinickými projevy trichomoniázy zánět prostaty a nadvarlat. Onemocnění také u nakažených zvyšuje citlivost vůči viru HIV.[2]
Diagnostika
editovatTrichomonas vaginalis je zpravidla diagnostikována pomocí roztěru poševního sekretu. Kromě toho je možné ji pozorovat pod mikroskopem přímo.[1] Při využití primerů specifických pro GENBANK/L23861 lze bičenku diagnostikovat i pomocí metody PCR.
Léčba
editovatK léčbě se užívá metrodinazol a ornidazol, přičemž jsou léčeni i sexuální partneři nemocných trichomonázou, pro případ, že by byli asymptomatickými přenašeči. Reinfekce je možná, prevencí je používání kondomů.[2]
Výskyt
editovatCelosvětová zdravotnická organizace WHO odhaduje počet nákaz bičenkou poševní na celém světě na 180 milionů případů ročně, přičemž přibližně v 50 % případů nedojde k rozvoji trichomonázy. Aktuálně je nakaženo zhruba 160 milionů lidí.[zdroj?]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Trichomonas vaginalis na anglické Wikipedii.
- ↑ a b FÖRSTL, Miroslav. Praktický atlas lékařské parazitologie. Nucleus HK, 2003. ISBN 978-80-86225-38-8.
- ↑ a b VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. (Vyd. 1.) ISBN 978-80-7387-008-9.
Literatura
editovat- VOLF, P.; HORÁK, P, et al. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu bičenka poševní na Wikimedia Commons
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.