radiace

• IPA: [ˈradɪjat͡sɛ]

• ra-dia-ce

Z francouzského či anglického radiation, které z novolatinského radiātiō, jež přes sloveso radiāre ze substantiva radius ― loukoť; paprsek. Srovnej též rádio, rádium, radioaktivní.

• rod ženský

1. ionizující záření (vydávané například radioaktivními látkami nebo některými kosmickými tělesy/procesy)
   • Radiace je jednou ze zásadních překážek expanze člověka do vesmíru a náš detektor umožní přesné sledování radiačního pole a identifikaci jednotlivých částic, […]^[1]
2. záření
   • Chlorofyl vyvinuje v klíčících rostlinách působením radiace slunečné, tepelné i světelné […].^[2]
3. (archaicky) přeskrtnutí položky křízkem
   • […] mladý muž stepilé postavy vstoupil k panu Rogneardovi, jenž právě počítal nekonečné řady číslic ve své ohromné účetní knize. „Ah! těší mě, prosím, posaďte se, stal jste se také účastníkem radiace?“[s vysvětlivkou pod čarou] „Zajisté, vskutku příhodný název, vymazání!“ „Ovšem příhodný, znamená zároveň vyzařovati a vymazati.“ „Já sice nezářím, ale jsem vymazán.“ „Tím lépe, mnohem lépe. Vyškrtnut ze seznamu psanců! […]“^[3]

1. ionizující záření

   • angličtina: radiation, ionizing radiation, ionising radiation
   • němčina: Radiation ž, Strahlung ž
   • polština: radiacja ž
   • ruština: радиация ž
   • řečtina: ακτινοβολία ž
2. záření

   • angličtina: radiation
   • němčina: Radiation ž, Strahlung ž
   • řečtina: ακτινοβολία ž
3. —

• radiační
• radiátor

• Rozcestník radiace ve Wikipedii
• Téma Radiace ve Wikicitátech
• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo radiace.
• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957. Heslo radiace.
• Kartotéka novočeského lexikálního archivu. ÚJČ, 1911–1991. Heslo radiace.
• Radiace. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1904. Ottův slovník naučný/Radiace Díl 21, s. 28.