kněz

Možná hledáte knez.

• IPA: [ˈkɲεs]

• kněz

Všeslovanské. Polské ksiądz, ruské князь (kňjaz), srbské књаз (knjaz), chorvatské knêz, staroslověnské кънѧзь (kъnędzь). Praslovanské *kъnędzь je raná výpůjčka z germánského *kuningaz – vládce rodu, král (srovnej německé König, anglické king – král) od *kunja- 'rod, pokolení', jež souvisí s latinským genus téhož významu. V západoslovanských jazycích došlo k významovému posunu světský hodnostář, kníže → církevní hodnostář, kněz. Srovnej kníže.^[1]

• rod mužský životný

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kněz	kněží
genitiv	kněze	kněží
dativ	knězi / knězovi	kněžím
akuzativ	kněze	kněze
vokativ	knězi	kněží
lokál	knězi / knězovi	kněžích
instrumentál	knězem	kněžími

1. muž oprávněný vykonávat posvátnou službu a předsedat náboženským obřadům; prostředník mezi člověkem a božstvem
   • Nové učení, tzv. monistická védanta, bylo k hinduismu připojeno na přelomu 8. a 9. století před n. l. Založil je kněz Šankara, jehož významným příspěvkem k učení bylo uplatňování modliteb namísto obětních rituálů.^[2]
2. (v křesťanství) příslušník stavu, jenž je výlučně oprávněn sloužit eucharistii
   • Do prachatické nemocnice přichází římsko-katolický kněz na mši každé úterý ve 14 hodin.^[3]
   • To byl Cibulka. Kněz, který občas se ženami hřešíval, ale jistě ne tolik, jak se povídalo, což říkala i slečna, která pochopitelně o všem věděla.^[4]

1. prostředník mezi člověkem a božstvem

   • angličtina: priest
   • finština: pappi
   • francouzština: prêtre m
   • italština: sacerdote m
   • latina: sacerdos m
   • maďarština: pap
   • němčina: Priester m
   • polština: kapłan m
   • ruština: священник m
   • řečtina: ιερέας m,
   • slovenština: kňaz m
   • starořečtina: ιερεύς
   • španělština: sacerdote m
2. vysvěcená osoba

   • angličtina: father, priest, clergyman, reverend
   • francouzština: abbé m, prêtre m, curé m
   • italština: parroco, sacerdote m
   • latina: sacerdos m
   • maďarština: pap
   • němčina: Pfarrer m, Priester m
   • polština: ksiądz m
   • ruština: священник m, (pravoslavný) поп m
   • řečtina: ιερέας m,
   • slovenština: kňaz m
   • španělština: padre m, cura m

1. duchovní, (u starých Slovánů) žrec, (u Keltů) druid, (u Židů) kohen
2. farář, páter, důstojný pán, klerik; (v protestantských a anglosaských zemích) pastor, reverend; (v obecném jazyce) velebníček, (řidčeji) velebník; (zhruběle, hanlivě) kněžour, flanďák, láterník, černokabátník, černoprdelník

• kněžský
• kněžství
• kněžstvo
• kněžka
• kníže
• novokněz
• velekněz

• Článek Kněz ve Wikipedii