destrukce

• IPA: [dɛstrʊkt͡sɛ]
•  destrukce^{? • info}

• de-struk-ce

Odvozeno z latinského destructio — „zničení, stržení“, zpodstatnělého příčestí minulého slovesa destruere — „strhávat, demolovat“, doslova „od-stavět“, složením de- — „od“ a struere — „vršit, stavět“ s protoindoevropským kořenem stere — „rozšiřovat“.^[1]

• rod ženský

1. (knižně) rozsáhlé narušení celistvosti či ukončení existence
   • Destrukce dané oblasti po potopě byla opravdu dechberoucí.

1. • angličtina: destruction
   • francouzština: destruction ž
   • italština: distruzione ž
   • němčina: Zerstörung ž, Vernichtung ž
   • slovenština: deštrukcia ž

1. (neutrálně) likvidace, likvidování, ničení, poničení, devastace

• destrukční
• destruktor
• destruovat
• destruktivní
• destruktivismus