Xylóza
Xylóza | |
---|---|
strukturní vzorec D-xylopyranózy | |
strukturní vzorec D-xylofuranózy | |
lineární strukturní vzorec D-xylózy | |
Obecné | |
Ostatní názvy | dřevný cukr |
Anglický název | xylose |
Německý název | Xylose |
Sumární vzorec | C5H10O5 |
Vzhled | bezbarvé krystalky |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 58-86-6 609-06-3 (L-izomer) 41247-05-6 (racemická směs) |
PubChem | 135191 |
SMILES | C1[C@H]([C@@H]([C@H](C(O1)O)O)O)O |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 150,13 g/mol |
Teplota tání | 144–145 °C (417–418 K) |
Hustota | 1,525 g/cm3 (20 °C) |
Rozpustnost ve vodě | dobře rozpustná |
Měrná magnetická susceptibilita | 5,65×105 μm3/g |
Struktura | |
Optická otáčivost | +22,5° (CHCl3) |
Krystalová struktura | jednoklonná (monoklinická) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Xylóza je monosacharid, patří mezi aldopentózy (aldózy s pěti atomy uhlíku). Jeho sumární vzorec je C5H10O5. Existují dva enantiomery, D-xylóza a L-xylóza. Vzniká jako jeden z produktů rozkladu hemicelulózy. Podobně jako většina monosacharidů může v závislosti na podmínkách vytvořit různé izomerní struktury a díky volnému poloacetalovému hydroxylu je (společně se všemi monosacharidy) redukujícím sacharidem.
Struktura
[editovat | editovat zdroj]Acyklická forma xylózy má vzorec HOCH2(CH(OH))3CHO. V roztocích se mnohem více vyskytují cyklické hemiacetalové izomery – pyranózy, s šestičlenným C5O kruhem, a furanózy s pětičlenným C4O kruhem a skupinou CH2OH. Každá z nich má pak další izomery. Pravotočivá D-xylóza se vyskytuje v živých organismech, levotočivá L-xylóza se v přírodě nevyskytuje, ale lze ji připravit uměle.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Xylóza je hlavní složkou hemicelulózy xylanu, jenž tvoří 30 %hmoty některých rostlin (například břízy) a mnohem méně u jiných (kolem 9 % u smrku a borovice). Poprvé ji izoloval finský vědec Koch roku 1881[1], ovšem komerčně využitelnou, s cenou podobnou ceně sacharózy se stala až kolem roku 1930.[2]
Použití
[editovat | editovat zdroj]Výroba chemických látek
[editovat | editovat zdroj]Kysele katalyzovanou degradací hemicelulózy vzniká furfural, průmyslové rozpouštědlo a prekurzor syntetických polymerů.[3]
Spotřeba člověkem
[editovat | editovat zdroj]Xylóza je metabolizována v lidském organismu, ačkoli nejde o hlavní živinu a je vylučována ledvinami.[4]
Výroba vodíku
[editovat | editovat zdroj]Roku 2014 byl oznámen objev procesu, při kterém se z xylózy za teploty 50 °C a atmosférického tlaku uvolňuje vodík s téměř 100% účinností. Do procesu je zapojeno 13 enzymů.
Deriváty
[editovat | editovat zdroj]Redukcí (katalytickou hydrogenací) xylózy vzniká cukerný alkohol xylitol. Oxidací aldehydové skupiny vzniká kyselina xylová.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Xylose na anglické Wikipedii.
- ↑ Advances in carbohydrate chemistry, Volume 5, pg 278 Hudson & Cantor 1950
- ↑ [1]
- ↑ H. E. Hoydonckx, W. M. Van Rhijn, W. Van Rhijn, D. E. De Vos, P. A. Jacobs "Furfural and Derivatives" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2007, Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a12_119.pub2
- ↑ JOHNSON, S. A. Thesis [online]. 2006. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Xylóza na Wikimedia Commons