William Hunter (anatom)

William Hunter
Narození	23. května 1718 East Kilbride Skotsko Skotsko
Úmrtí	30. března 1783 (ve věku 64 let) Londýn Anglie Anglie
Místo pohřbení	St James’s Church, Piccadilly
Alma mater	Glasgowská univerzita St George’s, University of London
Povolání	anatom, gynekolog, chirurg a fyziolog
Ocenění	člen Královské společnosti (1767)
Rodiče	John Hunter Agnes Paul
Příbuzní	John Hunter – bratr Dorothea – sestra
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Hunter (23. května 1718 Long Calderwood, East Kilbride^[1] – 30. března 1783 Londýn) byl skotský anatom a lékař. Byl vedoucí osobností ve výuce anatomie a vynikajícím porodníkem své doby. ^[2] Jeho zásluhou je i vedení a výuka jeho mladšího bratra, kterým byl neméně slavný chirurg John Hunter.

Za jeho nejvýznamnější práce jsou považovány On the structure and diseases of articulating cartilages (O struktuře a onemocněních kloubní chrupavky), a především Anatomia uteri umani gravidi tabulis illustrata (Anatomie lidské gravidity v obrazech), kterou ilustroval holandský rytec Jan van Rymsdyk.

Narodil se v Long Calderwood – dnes část East Kilbride v oblasti Jižní Lanarkshire, jako starší bratr Johna Huntera. Po studiu teologie na univerzitě v Glasgow, začal v roce 1737 studovat medicínu pod vedením Williama Cullena.

V Londýně byl residentem a žákem Williama Smellieho ^[1](1741–44), kde se vzdělával v anatomii v nemocnici St George's Hospital, která se specializovala na porodnictví. Hunter následoval příklad Smellieho a od roku 1746 začal dávat soukromé kurzy pitvy, operativních postupů a obvazování. Jeho zdvořilé chování a citlivý přístup mu pomohly vystoupat v oboru až na pozici vrchního porodního konzultanta v Londýně. Na rozdíl od Smellieho, neměl v oblibě užívání porodnických kleští. Steven Paget o něm prohlásil:

„Nikdy se neoženil; neměl dům na venkově; na jeho portrétech vypadá jako pečlivý, slušný gentleman; ale pracoval dokud nepadnul a učil když umíral.“^[3]

Pro ortopedy je známý svou slavnou studií o kostech a chrupavkách. V roce 1743 publikoval pojednání On the structure and diseases of articulating cartilages (O struktuře a onemocněních kloubní chrupavky), které je často citováno.

V roce 1762 se stal lékařem královny Charlotty.^[1] V roce 1767 byl zvolen členem Královské společnosti a v roce 1768 se stal profesorem anatomie na Royal Academy of Arts. V roce 1768 nechal postavit slavnou posluchárnu anatomie v muzeu v Great Windmill Street v Soho, kde se vzdělávali nejlepší britští anatomové a chirurgové. Jeho nejlepší prací byla Anatomia uteri umani gravidi tabulis illustrata (Anatomie lidské gravidity v obrazech) vydaná v roce 1774^[2], kterou ilustroval holandský rytec Jan van Rymsdyk a publikovala tiskárna Johna Baskervilla. Jako svou inspiraci si zvolil precizní a schematické ilustrace anatomie a pitvy od Leonarda da Vinci, které velmi vyzdvihoval pro jejich poučnost a plánoval, že je vydá s vlastním komentářem, což se mu nakonec nepodařilo uskutečnit. Působivá kniha o rozměrech 48×66 cm s podrobnými ilustracemi byla průkopnickým dílem. Její rozměry dovolovaly aby byly ilustrace téměř v reálných proporcích. Publikace obsahuje 34 ilustrací založených na pitvách žen krátce po jejich smrti, v různých stádiích těhotenství a detailní anatomii vývoje plodu v ženském těle. ^[4]

Na pomoc pro výuku pitvy, zadal v roce 1775 sochaři Agostinu Carlinimu, aby zhotovil odlitek z kůže stažené svalnaté mrtvoly nedávno popraveného zločince a pašeráka. Byl profesorem anatomie na Royal Academy of Arts v Londýně od roku 1769 až do roku 1772. Měl zájem o umění a velmi dobré kontakty v uměleckých kruzích.

Kolem roku 1765 začal William Hunter sbírat předměty ze širokého spektra oborů mimo medicínu a anatomii: knihy, manuskripty, tisky, mince, ulity, zoologické vzorky a minerály. V některých oborových oblastech blízce spolupracoval i se specialisty jako byli Johan Christian Fabricius a George Fordyce, který užíval jeho sbírky jako nástroje pro nové biologické a chemické vědy. Hunter své sbírky společně s velkou sumou peněz, odkázal pro výstavbu muzea univerzity v Glasgow. Jeho sbírky se dochovaly dodnes, jako jádro muzea a umělecké galerie univerzity v Glasgow (University of Glasgow's Hunterian Museum and Art Gallery), zatímco jeho knihovna a archivy jsou uchovány v univerzitní knihovně.

Hunterova sbírka byla mimořádně vytříbená a „Hunterův kabinet mincí“ v Hunterian Museum je jedna z nejlepších světových numismatických sbírek. Podle předmluvy z Catalogue of Greek Coins in the Hunterian Collection (Katalog řeckých mincí v Hunterově sbírce) od Macdonalda (1899), Hunter zakoupil mnoho významných sbírek, včetně těch od Horace Walpola a bibliofila Thomase Croftse. Král Jiří III. mu dokonce věnoval Athénskou zlatou minci.

Když byla po smrti slavného sběratele knih Anthonyho Askewa v roce 1774, dražena jeho kolekce Bibliotheca Askeviana, Hunter zakoupil mnoho významných svazků, tváří v tvář silné konkurenci od Britského muzea.

Zemřel v Londýně roku 1783 ve věku 64 let a byl pohřben v kostele St James v Picadilly, kde se nachází i jeho památník.

V roce 2010 vydal samozvaný historik Don Shelton šokující prohlášení o metodách, kterými Hunter, jeho bratr John a jeho učitel a konkurent William Smellie, měli obstarávat těla pro jejich anatomickou práci. Ve svém nerevidovaném příspěvku v Journal of the Royal Society of Medicine (Deník Královské společnosti o medicíně) tvrdil, že oba lékaři spáchali mnohonásobné vraždy těhotných žen, proto aby získali jejich těla pro anatomické pitvy a fyziologické experimenty. Své tvrzení odůvodnil tím, že nebyla dostatečná vyrovnanost mezi nabídkou a poptávkou po tělech těhotných žen a proto oba lékaři museli spáchat mnoho vražd, aby mohli svou práci dokončit. Sheltonův komentář vzbudil velký zájem médií, ale byl silně kritizován historiky na faktických a metodologických základech. Poukazovali, že v roce 1761 Peter Camper naznačoval, že všechny figury nebyly „z reálného života“ a velmi pravděpodobně v té době existovaly jiné metody, kterými se dalo získat tělo nedávno zesnulé těhotné ženy, než byla vražda. Hunter také poskytl pozadí minimálně čtyř případů ilustrovaných v Anatomia uteri umani gravidi tabulis illustrata, publikované v roce 1774. Nedávné přezkoumání Hunterových anatomických vzorků bylo publikováno v roce 2015.

Helen King, autorka knihy Společenská historie medicíny v kapitole Historie bez historiků? Historie medicíny a internet poukazuje, že velmi silný zájem médií a internetu o Sheldonovy nepodložené spekulace, vyvolal nové otázky o tom jak je nahlíženo na historii medicíny a jak je prezentována a hodnocena médii a na internetu.^[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Hunter (anatomist) na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu William Hunter na Wikimedia Commons