Vladimir Bure
Vladimir Valerjevič Bure | |
---|---|
Osobní údaje | |
Datum narození | 4. prosince 1950 |
Místo narození | Norilsk |
Datum úmrtí | 3. září 2024 (ve věku 73 let) |
Místo úmrtí | Miami |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Plavání na LOH | ||
bronz | LOH 1968 | 4 × 200 m v.s. |
stříbro | LOH 1972 | 4 × 100 m v.s. |
bronz | LOH 1972 | 4 × 200 m v.s. |
bronz | LOH 1972 | 100 m v.s. |
Mistrovství světa v plavání | ||
stříbro | MS 1973 | 4 × 100 m v.s. |
stříbro | MS 1975 | 100 m v.s. |
Vladimir Valerjevič Bure (rusky Владимир Валерьевич Буре; 4. prosince 1950 Norilsk – 3. září 2024 Miami)[1] byl sovětský plavec, specialista na volný způsob a krátké vzdálenosti.
Byl potomkem švýcarské rodiny Buhreových, která se usadila v Rusku počátkem devatenáctého století a vybudovala úspěšnou hodinářskou firmu. Jeho otec hrál závodně vodní pólo, po vypuknutí velké čistky byl odeslán do Norillagu.[2] Vladimir se narodil na Sibiři, teprve v roce 1957 se jeho rodina mohla vrátit do Moskvy. Studoval na institutu železničních inženýrů, plavání trénoval v klubu Lokomotiv a později CSKA.
Při svém olympijském debutu na Letních olympijských hrách 1968 získal se štafetou na 4×200 metrů bronzovou medaili. Na Letních olympijských hrách 1972 v Mnichově byl druhý ve štafetě 4×100 m, třetí na 4×200 m a v závodě jednotlivců na 100 m volný způsob, na dvousetmetrové trati obsadil sedmé místo.[3] Získal dvě stříbrné medaile na mistrovství světa v plavání, v roce 1973 se štafetou a v roce 1975 na 100 metrů jednotlivců volným způsobem.[4] Na evropském šampionátu v roce 1970 byl členem vítězné sovětské štafety na 4×100 m volným způsobem. V roce 1973 vyhrál na Univerziádě v Moskvě závod kraulařů na 100 metrů. Sedmnáctkrát se stal plaveckým mistrem SSSR. Jeho osobní rekordy byly 51,32 na 100 metrů, 1:56,15 na 200 metrů a 4:06,3 na 400 metrů. Kariéru ukončil v roce 1979, působil pak jako trenér v CSKA a sportovní komentátor v Radio Majak.
Jeho syny jsou hokejisté Pavel Bure a Valerij Bure. V devadesátých letech s nimi odešel do zámoří, kde působili v National Hockey League. Vladimir Bure se stal kondičním trenérem klubu Vancouver Canucks a pak New Jersey Devils, kteří za jeho působení získali Stanley Cup v roce 2000 a 2003.[5] Později působil u běloruské hokejové reprezentace, byl také funkcionářem Kontinentální hokejové ligy.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ НЕКРАСОВ, Антон. Источник: отец Павла и Валерия Буре скончался в США на 74‑м году жизни. www.championat.com [online]. 2024-09-04 [cit. 2024-09-04]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Почему пловец Владимир Буре долго не общался со своими сыновьями – знаменитыми хоккеистами. Телепрограмма.про [online]. 2020-03-23 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Владимир Буре [online]. Olympteka.ru [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Буре Владимир [online]. плавание в СССР [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Владимир Буре: Работа в НХЛ была лучшей в моей жизни. Национальный спортивный телеканал [online]. 2020-12-14 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Valerjevič Bure na Wikimedia Commons
- Vladimir Valerjevič Bure v databázi Olympedia (anglicky)
- Sovětští plavci
- Sovětští trenéři
- Sovětští stříbrní olympijští medailisté
- Sovětští bronzoví olympijští medailisté
- Stříbrní olympijští medailisté v plavání
- Bronzoví olympijští medailisté v plavání
- Mistři Evropy v plavání
- Zasloužilí mistři sportu SSSR
- Narození v roce 1950
- Narození 4. prosince
- Narození v Norilsku
- Úmrtí 3. září
- Úmrtí v roce 2024
- Úmrtí v Miami