Univerzitní kampus Bohunice

Univerzitní kampus Brno-Bohunice
Poloha
Adresa	Bohunice, Česko Česko
Souřadnice	49°10′37,56″ s. š., 16°34′14,16″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Univerzitní kampus Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích (zkr. UKB) je rozlehlý moderní komplex budov zbudovaný pro výukovou a vědecko-výzkumnou práci studentů a pracovníků lékařské fakulty, přírodovědecké fakulty a fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.^[1] Součástí kampusu se taktéž stal Středoevropský technologický institut CEITEC a Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí RECETOX.^[2][3] Dále v kampusu sídlí Institut biostatistiky a analýz a Centrum jazykového vzdělávání.^[4] Univerzitní kampus těsně sousedí s bohunickým areálem Fakultní nemocnice Brno, budovou Moravského zemského archivu a obchodním centrem Campus Square.^[5][6]

UKB je největší stavební projekt v oblasti vysokého školství ve střední Evropě. Na ploše 42 hektarů postupně vyrostlo moderní vzdělávací a výzkumně-vývojové centrum pro pět tisíc studentů a přibližně tisíc zaměstnanců.^[7] Za jeho návrhem stojí brněnská architektonická kancelář A PLUS.^[8][9]

Po zřízení Masarykovy univerzity v roce 1919 byly zvažovány pro stavbu kampusu lokality Žlutý kopec a Kraví hora. V roce 1921 byla vypsána veřejná soutěž pro zastavovací plán Žlutého kopce, nicméně porota o rok později nedoporučila uvažované zastavění pro náročnost realizace a celkovou nedostupnost lokality. Zájem se následně přesunul ke svahu Kraví hory a v roce 1923 byla vypsána soutěž na zastavovací plán tzv. Akademické čtvrti v ose ulice Veveří, jejímž cílem bylo prokázat existenci dostatečného prostoru pro výstavbu kampusu společně se zbytkem České technické univerzity. Soutěž proběhla v roce 1925 a nebyla při ní udělena první cena, pouze druhá, jejíž obdržitel byl pověřen vypracováním plánů současné budovy Právnické fakulty. ^[10]

Výstavba byla rozdělena na dvě etapy, přičemž samotné zahájení bylo komplikováno jednáním s vlastníky pozemků. Základní stavební kámen byl položen v roce 1928 za účasti T. G. Masaryka. V roce 1933 byla stavba první budovy dokončena. Ve stejném roce, během další soutěže, člen poroty zpochybnil vhodnost vybraného místa a zároveň navrhl nové místo v oblasti Králova Pole a Žabovřesk. Kvůli světové hospodářské krizi a zmíněným zpochybněním byla stavba odložena.^[10]

V roce 1945 byla dohodnuta výstavba klinické zemské nemocnice v Brně-Bohunicích. Toto rozhodnutí mělo zásadní dopad na následnou představu o umístění kampusu, přestože stavba FN Bohunice byla zahájena po odkladech až v roce 1969. Perspektivní plán rozvoje univerzity předpokládal, že stavba univerzitního kampusu proběhne současně se stavbou nemocnice. Avšak teprve v roce 1975 proběhla urbanisticko-architektonická soutěž pro výstavbu areálu a vítězný kolektiv byl pověřen rozborem souboru staveb a vypracováním plánu první budovy, přičemž stavba nikdy nebyla realizována.^[10]

V období 1990–1992, po proběhnuvších změnách ve společnosti, byl původní plán výstavby ze 70 ha redukován na polovinu a byly zahájeny nové rozhovory o stavbě prostor pro Lékařskou a přírodovědeckou fakultu s výhledem zahájení stavby v roce 2000. Konečné zadání bylo rozšířeno o sportoviště a budovy Fakulty sportovních studií. V roce 1998 bylo 20 ha areálu, k nimž měla právo užívání Fakultní nemocnice Bohunice, bezplatně převedeno do vlastnictví Masarykovy univerzity, přičemž dalších 15 ha bylo směněno s Pozemkovým fondem ČR ve prospěch MU. V roce 2000 úspěšně proběhla architektonická soutěž na celý kampus, kterou vyhrál projekt autorů Jaromíra Černého, Karla Tuzy a Petra Uhlíře ze společnosti A PLUS^[11], na kterou se o čtyři roky později navázalo zahájením výstavby.^[10]

Na ploše areálu kampusu o rozloze 42 200 m² vyrostlo zázemí pro obory Lékařské fakulty, Přírodovědecké fakulty a Fakulty sportovních studií. Při stavbě areálu bylo použito 10 000 tun oceli, 85 000 tun betonu a 3 000 kilometrů kabelů. Celkové náklady na stavbu kampusu činily v roce 2010 5,159 miliardy korun (z toho sama Masarykova univerzita se na nákladech podílela asi 34,4 %^[12]). Projekt, za kterým stojí brněnská architektonická kancelář A PLUS^[13], byl financován ze státního rozpočtu, úvěru Evropské investiční banky, zdrojů Masarykovy univerzity a také z prostředků města Brna. ^[14] Stavba byla realizována v letech 2004–2010, přičemž dostavba kampusu stále probíhá (2015).^[15] Kampusu byl udělen titul Stavba roku 2011.^[16]

Soutěž pro výstavbu kampusu byla realizována v roce 2000. Vítězný návrh počítal s vytvořením inspirativního prostředí s nepřetržitým provozem pro moderní univerzitu. Návrh rozdělil prostor do školské a komerční části. Navrhoval vybudování univerzitního náměstí, pěší diagonály a spojovací osy výukové části.^[10] Finální provedení zachovalo pouze spojovací osu pavilonů v podobě širokých koridorů vedoucích kampusem.

Mimo samotný kampus pak bylo autory celého komplexu myšleno i na širší funkční propojení, především pro studenty. Areál je tak napojen na nákupní střediska a na zóny bydlení. Projektanti z atelieru A PLUS se snažili navrhnout plnohodnotné město.^[17]

Výstavba se skládala z rekonstrukce budov nynějšího Morfologického centra, stavby Integrovaných laboratoří biomedicínských technologií ILBIT, stavby Akademického výukového a výzkumného areálu (AVVA) a následné dostavby vědeckých center CEITEC, CESEB a RECETOX. Výstavba AVVA se skládala z modré, žluté, zelené a červené etapy.^[18]

• 2000 – zajištění financování projektu zásluhou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.^[19]
• 2001 – vyhlášení mezinárodní urbanisticko-architektonické soutěže na výstavbu kampusu.^[19]
• 2002 – zahájení rekonstrukce Morfologického centra. Dokončena byla v roce 2004
• 2004 – zahájení stavby Integrované laboratoře biomedicínských technologií (ILBIT). Budovy byly uvedeny do provozu v roce 2005.
• 2005 – zahájení výstavby Modré etapy Univerzitního kampusu, obsahující pavilony LF a Přf, společně s knihovnou univerzitního kampusu (KUK) a Energocentrem, které se nachází ve válcích nesoucích lávku přes ulici Kamenice. Další lávky propojily UKB s FN Bohunice a Morfologickým centrem. Dále byla zahájena výstavba Červené etapy, jejímž obsahem bylo doplnění kanalizace, veřejných komunikací, cyklostezek a parkovacích ploch. Modrá i Červená etapa byly dokončeny v roce 2007. Modrá etapa získala spolu s budovou Moravského zemského archivu první cenu v soutěži Stavba Jihomoravského kraje 2007.^[20]
• 2007 – zahájení Žluté etapy, která přispěla výstavbou sportovních hal a byla dokončena v roce 2009.
• červenec 2008 – zahájení výstavby Zelené etapy. Obsahovala zbývající pavilony LF, vybrané pavilony PřF, výukové centrum, děkanát a aulu.
• leden 2010 – ukončení výstavby Zelené etapy Univerzitního kampusu.
• 23. září 2010 – slavnostní otevření části kampusu.^[21][22]
• 2012 – dostavba budov Středoevropského technologického institutu (CEITEC)
• 2014 – slavnostní otevření stavby CEITEC
• 2018 — zahájení stavby simulačního centra MU^[23]
• 2020 — zahájení provozu simulačního centra^[24]
• 2023 — zahájení stavby BioPharma Hubu^[25]

Několik měsíců po slavnostním otevření kampusu Masarykova univerzita reklamovala nedostatky v rozvodech vody.^[26] V roce 2013 byla vyhlášena veřejná zakázka na sanaci vnitřního rozvodu vody pavilonů Modré a Zelené etapy v UKB.^[27] Ještě téhož roku proběhla výměna pozinkovaných trubek za nerezové varianty ve dvou pavilonech.^[28] Následovala sanace rozvodů vody, rozdělená do tří etap.^[29][30] Finální, třetí fáze sanace vnitřního rozvodu vody byla dokončena v roce 2014, kdy byla potvrzena zdravotní nezávadnost vody v pavilonech Modré a Zelené etapy.^[31][32]

Naposledy řešeným problémem byla hromadná výměna všech zámků na skřínkách v koridorech. Původní koncept anonymního vlastnictví klíčů od skříněk založeném na dobrovolnosti vedl k hromadění většího počtu kusů skříněk u jednotlivců. Následně si studenti stěžovali na nedostatek volných míst. Pro vyřešení situace byla zavedena soutěž o skříňku s její vazbou na identifikační číslo studenta.^[33]

Kampus se v nynější podobě (2015) skládá ze dvou celků, spojených lávkou. Budova B22, v níž se nachází hlavní vstup s recepcí a aulou, je přímo propojena přemostěním s protějším komerčním centrem, tvořeným nákupním centrem Campus Square. Lávka nese označení koridor CS. Propojení větší části kampusu obstarávají široké koridory UKB jih, blíže k Fakultní nemocnici Bohunice, a koridor UKB střed. Na koridor UKB jih se napojují jednotlivé ústavy lékařské fakulty (LF) společně s děkanátem LF, zázemím Přírodovědecké fakulty (PřF), Společným výukovým centrem a Knihovnou univerzitního kampusu (KUK). Na konci koridoru UKB jih se nachází Pracoviště organické chemie PřF a Pavilon biomodelů. ^[34]

Paralelně s koridorem UKB jih probíhá koridor UKB střed, který propojuje množství přírodovědeckých ústavů, Integrované laboratoře biomedicinských technologií (ILBIT) a lávkou se napojuje na zrekonstruované Morfologické centrum. Důležitým uzlovým bodem je kolmice tvořená Biochemickým ústavem. Tento ústav, budova A16, je spojený lávkou s Fakultní nemocnicí Bohunice. Kolmice započatá Biochemickým ústavem pokračuje Knihovnou univerzitního kampusu, společnými výukovými laboratořemi PřF a lávkou přes silnici Kamenice, která se dál napojuje na biologický pavilon projektu CESEB a tak se spojuje kolmo s třetím vybudovaným koridorem, zvaným koridor UKB sever. Kolmice je zakončená budovou Středoevropského technologického institutu CEITEC. ^[34] Lávka na této kolmici přemosťuje ulici Kamenice.

Koridor UKB sever začíná na děkanátu Fakulty sportovních studií a propojuje sportovní haly, pavilony CESEB, CEITEC a Inkubátor biomedicínských technologií INBIT se zbytkem kampusu.^[34]

V říjnu 2014 pak byla dostavěna budova Biology Park^[35], nabízející laboratorní i konferenční prostory. Stala se Stavbou Jihomoravského kraje 2015.^[36]

V kampusu je umístěno množství velké množství uměleckých děl, mezi jiným například bronzová plastika T. G. Masaryka, vytvořená Vincencem Makovským.^[14] Mezi jeho další počiny, nacházející se v kampusu, patří busty Edwarda Babáka a Jana Evangelisty Purkyně.^[37] Zatímco busta bývalého prezidenta Masaryka se nachází uvnitř budovy B22, před Aulou, většina ostatních uměleckých děl je rozmístěna po venkovní části areálu. Místo instalace některých děl bylo v průběhu času změněno, například abstraktní plastika Nakloněné kruhy byla přesunuta od hlavního vchodu na méně viditelné místo.

Přehled uměleckých děl v univerzitním kampusu Bohunice:

• 
  Pavel Tasovský: Stébla
• 
  Krištof Kintera: Red is coming
• 
  Vincenc Makovský: busta TGM
• 
  Otto Herbert Hajek: Reliefplastik
• 
  Aleš Veselý: Doteky a distance
• 
  Vladimír Preclík: Rozkvět vzdělanosti
• 
  Lukáš Rittstein: Osvícení a Silná barva
• 
  Vincenc Makovský: Edward Babák
• 
  Jozef Jankovič: Rovnováha
• 
  Dalibor Chatrný: Hnízdo
• 
  Zdeněk Palcr: bronzová stéla
• 
  Michal Gabriel: Tři postavy
• 
  Vratislav Karel Novák: Nakloněné kruhy

• Olbram Zoubek: skulptura O Evě a skulptura O Marii
• Vincenc Makovský: busta Jan Evangelista Purkyně
• Věra Kotlárová: obraz Stvoření II
• Dalibor Chatrný: dva obrazy bez názvu^[38]

Správa Univerzitního kampusu Bohunice sídlí v budově děkanátu LF (B17) s výjimkou zástupců knihovny sídlících v budově B9. Organizační struktura je rozlišena na šest prvků. V čele ředitelství stojí v současnosti Ing. Pavel Brančík.^[39] Dále jsou rozlišovány Útvar bezpečnosti a ostrahy, Centrum informačních technologií, Knihovna univerzitního kampusu, Oddělení facility managementu a Správa budov.^[40][41][42]

Osou areálu UKB je ulice Kamenice, dalšími blízkými ulicemi jsou Netroufalky a Studentská. Areál je dostupný z Pražské radiály (ul. Bítešská, silnice I/23), která je přivaděčem z dálnice D1 (exit 190 Brno-západ). Veřejná hromadná doprava je zajišťována tramvajovými, trolejbusovými, městskými autobusovými a příměstskými autobusovými linkami Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Poblíž hlavního vstupu do komplexu UKB v budově B22 v ulici Netroufalky se nachází autobusová a trolejbusová zastávka Univerzitní kampus, v blízkém okolí také autobusové zastávky Kamenice a Studentská. V ulici Netroufalky se v nevelké vzdálenosti od kampusu nachází dopravní uzel Nemocnice Bohunice, v němž je od roku 2022 ukončena tramvajová trať.^[9]

Pro zlepšení dostupnosti je v plánu výstavba lanové dráhy z Pisárek nebo trolejbusové trati po ulici Vinohrady (přes Červený kopec), která by zároveň obsloužila plánovanou výstavbu na Červeném kopci.^[43]

Bohunický areál poskytl přístřeší početným osvětovým akcím. V roce 2015 se poprvé otevřel návštěvníkům na Noci vědců.^[44] Dále se od svého otevření zapojil do hostování Dětské univerzity Masarykovy univerzity MjUNI pro děti od 9 do 14 let.^[45], Bioskopu, pravidelně pořádané akce na ústavu biologie, který si klade za cíl přiblížit dětem všeho věku biologickou doménu.^[46] V rámci projektu Dotkni se vědy, interaktivní expozice, byly některé ústavy přístupny školám a veřejnosti k nahlédnutí.^[47]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Univerzitní kampus Brno-Bohunice na Wikimedia Commons
• Architektonická kancelář A PLUS