Truhlář

Truhlář nebo též stolař je řemeslník, který vyrábí a opravuje dřevěný nábytek, dřevěné části staveb (okna, dveře), případně i jiné užitkové předměty ze dřeva.

Označení truhlář, jehož užívání převládá v Čechách, pochází z německého die Truhe – truhla. Na Moravě se používá spíše výraz stolař^[1], který je odvozen od slova stůl (podobně stolár ve slovenštině a stolarz v polštině).

Na rozdíl od příbuzného tesařství pracuje truhlář s prkny a hranoly, případně s dýhami. Dřevo ke své práci získává na pile. Typické pracovní úkony jsou řezání, hoblování a broušení, dlabání čepů a čepování, klížení a lepení, dýhování a lakování. V moderní době k tomu přistupuje ohýbání, frézování a další nové techniky.

• hoblice či ponk – truhlářský pracovní stůl
• různé druhy dlát a struhů
• úderové nástroje (kladivo, palice, palička)
• pily – ocaska, čepovka, rámová pila, svlakovka, děrovka, vykružovačka,
• poříz – slouží ke svlékání kůry z kmene
• hoblíky – uběrák, hladík, klopkář, římsovník, drážkovník, vlaštovka atd., také elektrický hoblík
• nebozezy, vrtáky, svidříky, vrtačka
• smirkový papír
• různé druhy ručních brusek (pásová, excentrická) a příslušné brusivo
• truhlářské svěrky a jiná stahovací zařízení

• k řezání – kotoučová pila(maflík), formátovací pila, pásová pila
• k rovinnému frézování (hoblování) – srovnávací frézka, tlouštkovací frézka, čtyřstranná frézka
• k tvarovému a konstrukčnímu frézování – svislá spodní frézka, svislá horní frézka, soustruh, dlabačka
• k broušení – pásová bruska, válcová bruska, čelní kotoučová/bubnová bruska
• k vrtání – sloupová vrtačka
• specifické stroje – olepovačka hran, kolíkovací vrtačka, lamelovačka, kalibrační bruska…

• Rostlé dřevo (masiv). Tradiční truhlařina, často z tvrdého dřeva. Dnes se tento způsob používá u replik starého nábytku ("nostalgie"), protože je nákladný a nábytek z tvrdého dřeva je těžký. Zato se obnovuje výroba masivního nábytku z měkkého dřeva ("rustikál"): borovice, modřín, smrk.
• Laťovka, deska, slepená z latí z měkkého i tvrdého dřeva, často laminovaná dýhou, překližkou, lamino deskou atd. Umožňuje zpracovávat i méně kvalitní dřevo a může mít i kvalitní povrch jako masiv.
• Překližka, vrstvené a lepené dřevo, stejně pevná ve všech směrech, nekroutí se a nepraská ani ve velmi suchém prostředí.
• Z nových hmot – na trhu je nepřeberný výběr laminátových desek a dřevotřísek. Výrobky jsou levnější a někdy i lehčí, ale také méně kvalitní.

Truhlář a jeho specializace jsou zařazeny do Národní soustavy kvalifikací (NSK).

• Nábytkový truhlář vyrábí dřevěný nábytek, v moderní době často doplněný umělými hmotami. Při živnostenské výrobě na zakázku zpracovává prkna, desky, hranoly a vyrábí samostatně celé kusy.
• Stavební truhlář – se soustřeďuje na dřevěné součásti staveb - vyrábí okna, dveře, schodiště, podlahy, obklady stěn a stropů, někdy i méně náročné tesařské konstrukce
• Umělecký truhlář – opravuje či restauruje historický nábytek a vyrábí jeho repliky, toto umělecké řemeslo hraničí či se překrývá s restaurátorstvím; způsobilost k této práci vysvědčuje samostatná licence Ministerstva kultury České republiky.
• Modelář – ve slévárenských provozech se zabývá výrobou dřevěných modelů, z nichž se následně dělají pískové formy. Modelář pracuje většinou truhlářskými postupy, velký význam má broušení složitějších tvarů.
• Příbuzná a související řemesla: řezbáři, tesaři, parketáři nebo dřevosoustružníci.

Truhlářství je velmi staré řemeslo, které dosáhlo neobyčejné dokonalosti už ve starověkém Egyptě a v Římě. Tradiční truhlářské nářadí (dláto, pila, hoblík atd.) je také známo už od starověku. V Evropě se truhláři rozšířili v raném středověku, když si knížecí dvory začaly na hradech zařizovat interiéry nábytkem (stoly, lavice, postele a truhly). Od poloviny 13. století se rozvinulo truhlářské řemeslo ve velkých městech, kde truhláři zhotovovali vybavení měšťanských domů. Podle toho, který druh nábytku v dané době převládal, se truhláři někdy nazývali také stolaři.

Cech byl profesním sdružením městských truhlářů od vrcholného středověku až do poloviny 19. století. Na Starém Městě pražském truhláři vytvořili cech v polovině 14. století, patrně jako první v zemi. Na Novém Městě dostal cech "pilařů, prknařů a struhařů"roku 1457^[2] svá statuta, ve kterých se uvádí přesný výčet jejich výrobků. Roku 1524 zdejší truhláři společně s mistry dalších cechů složili přísahu králi^[3]. V malých městech a na vesnicích se příbuzné profese sdružovaly v jediném cechu (truhláři s koláři, bečváři, tesaři a soustružníky dřevěného nádobí). Proto se v angličtině a v románských jazycích truhláři a tesaři označují stejným termínem.

Patronem cechu byl svatý Josef, pěstoun Páně, protože sám vykonával profesi truhláře.

• E. Josten a kol., Dřevo a jeho obrábění. Praha: Grada 2010
• W. Nutsch a kol., Příručka pro truhláře. Praha: Europa 2006
• J. Vigue, Praktická kniha o dřevě. Čestlice: REBO 2009
• K. Havránek a kol."Odborná nauka truhlářská". Domov, Trutnov,1948
• S. Prokeš "Obrábění dřeva a nových hmot ze dřeva". SNTL Praha 1965
• F. Jirout "Dřevo v přírodě a řemeslech". Zemědělské knihkupectví Praha 1928

• Tesařství
• Kolářství
• Obrábění dřeva
• Nábytek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu truhlář na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo truhlář ve Wikislovníku
• [2] www.truhlarskyportal.cz