Přeskočit na obsah

Tacitus (císař)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tacitus
Narození200
Terni
Úmrtíčerven 276 (ve věku 75–76 let)
Tyana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Claudius Tacitus (kolem 200[1] – červenec 276 Tyana) byl římský císař vládnoucí v letech 275–276. Byl posledním panovníkem ve 3. století, při jehož volbě hrál jistou roli senát. Jeho řazení k vojenským císařům platí proto jen zčásti.

Původ a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Tacitův původ a kariéru před nástupem na trůn lze jen velmi obtížně zrekonstruovat. Podle dnešních názorů se zdá, že měl kořeny v Podunají, byl spíše vojenským činitelem než civilistou a že ho do senátu přijali teprve v pokročilém věku.[2] Jisté je, že někdy před rokem 275 zastával funkci dodatečně zvoleného konzula (consul suffectus) a v rámci senátu si získal významné postavení (snad dokonce pozici prvního muže senátu, princeps senatus). Jeho ztotožňování s Aulem Caecinou Tacitem, řádným konzulem z roku 273, se dnes obecně nepřijímá.

O Tacitově manželství hovoří pouze jeden vysoce problematický pramen, aniž by ovšem uváděl manželčino jméno. Spolu s údajem o vícero synech, které prý císař měl, je tato informace považována za fikci.[3] Z příbuzných je jednoznačně doložen pouze Tacitův nevlastní bratr Florianus.

Proklamace za císaře

[editovat | editovat zdroj]

Po násilné smrti císaře Aureliana, který po sobě nezanechal žádné dědice, nebyl nikdo z armádních představitelů v pozici, aby mohl usilovat o následnictví. Vliv senátu natolik upadl, že bez souhlasu vojska nemohli nástupce ustanovit ani v Římě, a tak nastala kuriózní situace: špičky armády se obrátily na senátory, aby jmenovali nového císaře, ti to odmítli a delegovali právo volby zpět na armádu.[4] Mezitím v říši fakticky vládla vdova po Aurelianovi, Ulpia Severina, pro niž se ve všech provinciích razily mince.

Mezi vojskem a senátem došlo nakonec ke kompromisu a za císaře byl prohlášen bývalý konzul Tacitus, od něhož se dalo očekávat, že bude vůči senátu příznivě nakloněn. V době své volby se nový císař nacházel v Kampánii,[5] odkud se ihned odebral do Říma. Zprávy antických spisovatelů, že mezi Aurelianovou smrtí a proklamací Tacitovou uběhlo půl roku,[6] jsou nesprávné – ve skutečnosti šlo maximálně o dva měsíce (září / říjen – listopad / prosinec 275).[7]

Vláda

[editovat | editovat zdroj]

Jedním z prvních kroků císaře Tacita bylo jmenování bratra Floriana prefektem pretoriánů a potrestání vrahů předchozího vladaře Aureliana – ten byl zároveň prohlášen za boha. Podle očekávání se Tacitus choval s respektem vůči senátu, na reálné mocenské poměry ve 3. století to však žádný vliv nemělo. Tvrzení Historie Augusty, že senát vystupoval za Tacita opět samostatně a že odmítal některé císařovy návrhy,[8] je moderními historiky pokládáno za fikci.

Císař, který 1. ledna 276 nastoupil svůj řádný konzulát, musel brzy poté vytáhnout do boje. Gótové spolu s Heruly pustošili od podzimu maloasijské provincie, především Pontus, Kappadokii a Kilikii, a Tacitus byl nucen proti nim zasáhnout. Podle Historie Augusty se ozbrojenci obou etnik měli původně zúčastnit Aurelianovy výpravy proti Peršanům[9] a k loupení se odhodlali až pod dojmem následného bezvládí. Zonaras a Synkellos naopak hovoří o tom, že Aurelianus chystal válku proti Gótům,[10] nikoli proti Peršanům, což by znamenalo, že Tacitus jen realizoval záměry svého předchůdce.

V pramenech se neuvádí, kde došlo k bitvě mezi Římany a Germány, znám je pouze výsledek – vítězství císařských vojsk. Na zpáteční cestě do Říma pak Tacita v kappadocké Tyaně nečekaně zavraždili.[11] Motivem pachatelů byl údajně strach, že se Tacitus bude mstít za nedávnou vraždu svého příbuzného Maximina, místodržitele Sýrie.[12]

Poznámky a reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zonaras XII, 28; Malalas XII, 301.
  2. ↑ Gerald Kreucher, Der Kaiser Marcus Aurelius Probus und seine Zeit, Stuttgart 2003, s. 108.
  3. ↑ Viz Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 250.
  4. ↑ Aurelius Victor 35, 9–10; Historia Augusta, vita Aur. 40, 2–3; vita Tac. 2, 5–6.
  5. ↑ Zonaras XII, 28.
  6. ↑ Aurelius Victor 35, 10; Historia Augusta, vita Aur. 40, 4; vita Tac. 1, 1; 2, 1; 2, 6. Epitome de Caesaribus (35, 10) hovoří dokonce o sedmi měsících.
  7. ↑ Dokládají to především dochované egyptské papyry. Viz Gerald Kreucher, Der Kaiser Marcus Aurelius Probus, s. 104.
  8. ↑ Např. Historia Augusta, vita. Tac. 9, 6.
  9. ↑ Historia Augusta, vita Tac. 13, 3.
  10. ↑ Zonaras XII, 27; Synkellos 470.
  11. ↑ Epitome de Caesaribus (36, 1) má místo Tyany omylem Tarsos.
  12. ↑ Zonaras XII, 28; Kedrenos 264a.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9. 
  • ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. 280 s. ISBN 80-7021-386-8. 
  • GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X. 
  • KREUCHER, Gerald. Der Kaiser Marcus Aurelius Probus und seine Zeit. Stuttgart: Franz Steiner Verlag, 2003. 298 s. Dostupné online. ISBN 3-515-08382-0. (německy) 
  • ZOSIMOS. Stesky posledního Římana. Praha: Odeon, 1983. 303 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Aurelianus 		Znak z doby nástupu Římský císař
275–276 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Florianus
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tacitus_(císař)&oldid=21923956“