Přeskočit na obsah

Třída Kageró

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Kageró
Jukikaze v prosinci 1939
Jukikaze v prosinci 1939
Obecné informace
UživateléVlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Vlajka Čínské republiky Námořnictvo Čínské republiky
TypTorpédoborec 1. třídy
LoděProgram 1937:
15 jednotek
3 fiktivní jednotky

Program 1939:
4 jednotky
Zahájení stavby19371940
Spuštění na vodu19381941
Uvedení do služby1939 až 1941
PředchůdceTřída Asašio
NástupceTřída Júgumo a Šimakaze
Technické údaje
Výtlak2033 T standardní
2450 T při zkouškách[1]
Délka111,0 m mezi svislicemi
116,2 m na vodorysce
118,5 m celkem[1]
Šířka10,8 m[1]
Ponor3,76 m[1]
Pohon3 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní vrtule
52 000 k na hřídeli (38 245,9 kW)[1][p 1]
Palivo500 t topného oleje[2]
Rychlost35 uzlů (64,8 km/h)[1]
Dosah5 000 námořních mil (9 260 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[1][2]
Posádka240[1][2]
VýzbrojPo dokončení:
127 mm/50 typu 3. roku (3xII)
25 mm/60 typu 96 (2xII)
8× 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93 (16 ks)
18 hlubinných náloží typu 95

Jukikaze od května 1943:
6 x 127 mm/50 typu 3. roku (3xII)
8 x 25 mm/60 typu 96 (2xIII, 1xII)[3]
8 x 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93
hlubinné nálože

Jukikaze od září/října 1943:
4 x 127 mm/50 typu 3. roku (2xII)
14 x 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 1xII)[4]
8 x 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93
hlubinné nálože

Jukikaze od července/srpna 1944:
4 x 127 mm/50 typu 3. roku (2xII)
28 x 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 1xII, 14xI)[5]
8 x 610mm torpédomety (2xIV) pro torpéda typu 93
36 hlubinných náloží typu 2 nebo typu 3

Třída Kageró (japonsky 陽炎型 Kageró-gata) sestávala z 19 „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 Ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1939 až 1941 a bojujících ve druhé světové válce. Císařské námořnictvo je (spolu s následující třídou Júgumo) označovalo jako torpédoborce typu A (甲型駆逐艦 Kó-gata kučikukan). Se svojí hlavní výzbrojí šesti 127mm kanónů a osmi 610mm torpédometů se v době svého vzniku jednotky této třídy vyrovnaly torpédoborcům případných protivníků, či je dokonce předčily.

Všechny jednotky se aktivně účastnily bojů v Pacifiku od prvních dnů války. Doprovázely těžké jednotky floty, podporovaly vylodění, v rámci tokijského expresu dopravovaly zásoby a posily na ostrovy v Šalomounech, kryly a prováděly evakuace stahovaných jednotek. Toto nasazení si ale mezi nimi vybralo svoji daň: z 19 jednotek se konce války dočkal pouze Jukikaze. Ze zbývajících osmnácti bylo šest potopeno leteckým útokem, pět ponorkami, pět jednotek bylo potopeno v souboji s hladinovými silami nepřítele, jedna najetím na minu a dvě kombinací min a leteckého útoku.[6]

Jediná přeživší jednotka (Jukikaze) byla po válce v roce 1947 předána Čínské republice, kde sloužila pod jménem Tan-jang (DD-12) až do roku 1970.

Program 1937 a 1939

[editovat | editovat zdroj]

V terminologii japonského námořnictva byly torpédoborce třídy Kageró torpédoborci typu A, tedy velkými oceánskými jednotkami, určenými k doprovodu velkých jednotek japonského Spojeného loďstva.[6] Požadavky na novou třídu torpédoborců byly: rychlost nejméně 36 uzlů, dosah 5000 námořních mil při 18 uzlech a výzbroj odpovídající torpédoborcům třídy Fubuki. To vše při velikosti ne větší, než u Fubuki.[2] Stavba prvních 15 jednotek byla schválena na základě programu z roku 1937. Tyto jednotky obdržely trupová čísla 17 až 31.[6]

Součástí programu z roku 1937 ale byly i tři fiktivní jednotky[p 2], které sice nikdy neměly být postaveny, ale jejichž fiktivní existence měla zakrýt alokaci zdrojů na utajovanou stavbu bitevních lodí třídy Jamato.[6]

Následující program z roku 1939 pak počítal se stavbou posledních čtyř jednotek této třídy (Araši, Hagikaze, Maikaze a Akigumo), které obdržely trupová čísla 112 až 115. Trupové číslo 116 pak dostala první jednotka následující třídy Júgumo. To vedlo po válce k častému – a podle Nevitta chybnému – zařazení poslední jednotky Akigumo do třídy Júgumo (na základě podobnosti jména a zařazení Akigumo do 10. divize torpédoborců, která jinak byla vybavena torpédoborci třídy Júgumo). Proto se v literatuře lze setkat i s údajem, že třída Kageró měla pouze 18 jednotek.[6]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Třída Kageró vycházela z předchozí třídy Asašio. Tomu odpovídala i dvoukomínová silueta a rozmístění výzbroje.

Pohon zajišťovaly dvě sestavy turbín Kanpon, které byly umístěny vedle sebe v jedné strojovně. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké, jedné středotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Každá sestava měla výkon 26 000 k (15 445,5 kW[p 1]) při 380 otáčkách lodního šroubu za minutu.[7]

Každá sestava měla navíc jednu vysokotlakou a jednu nízkotlakou turbínu pro plavbu cestovní rychlostí, které byly přes převodovku napojeny na středotlakou turbínu. Při plavbě cestovní rychlostí vstupovala pára do vysokotlaké cestovní turbíny a pokračovala přes nízkotlakou cestovní do nízkotlaké hlavní turbíny. Pro plavbu vysokou rychlostí byly obě cestovní turbíny odpojeny a pára šla přes vysokotlakou hlavní turbínu do středotlaké a nakonec nízkotlaké turbíny. Takovéto složení a zapojení sestavy se objevilo na japonských torpédoborcích vůbec poprvé a po třídě Kageró ji převzaly i jednotky tříd Júgumo a Akizuki.[7]

Přehřátou páru pro turbíny generovaly tři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki. Na většině jednotek se jednalo o přehřátou páru o teplotě 350 °C a tlaku 426 lb/in2 (2937,2 kPa).[8] Výjimku tvořil Amacukaze, jehož nový experimentální typ kotlů vyvíjel přehřátou páru o teplotě 400 °C a tlaku 40 kg/cm2 (3921,6 kPa).[2][9] Kotle byly umístěny ve třech kotelnách: v přední a zadní kotelně byl kotel umístěn u zadní stěny (vodotěsné přepážky) a v prostřední kotelně u přední stěny. Přední komín sdružoval kouřovody z přední a prostřední kotelny, zadní komín odváděl spaliny ze zadní kotelny.[10]

Hlavní dělostřeleckou výzbroj představovalo šest 127mm kanónů typu 3. roku ve dvouhlavňových dělových věžích typu C:[6] jedné na přídi a dvěma na zádi. Děla hlavní baterie se dala použít nejenom pro palbu na hladinové a pozemní cíle, ale i k protivzdušné obraně.

Torpéda byla odpalována ze dvou otočných zakrytovaných čtyřhlavňových 610mm torpédometů typu 92 model 4, které byly otáčeny motorem na stlačený vzduch.[11] Přední torpédomet byl umístěn ve vybrání na nástavbě mezi komíny a zadní se nacházel na palubě před zadní nástavbou. Nabíjecí zařízení (se čtyřmi náhradními torpédy) pro zadní torpédomet se nacházelo za torpédometem po levé straně zadní nástavby. Nabíjecí zařízení pro přední torpédomet se nacházelo po obou stranách předního komínu (dvě a dvě torpéda), čímž se Kageró na první pohled odlišovaly od předchozí třídy Asašio. Další odlišností bylo ukončení přední paluby hned za můstkem, takže přední stěžeň byl již umístěn na hlavní palubě.

Dva dvouhlavňové protiletadlové kanóny ráže 25 mm se nacházely po obou stranách zadního komínu. Na zádi se nacházel vrhač hlubinných náloží.

Nedostatky

[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako ostatní lodě japonského námořnictva trpěla třída Kageró zaostalostí japonské radarové techniky a stejně jako většina předválečných torpédoborců měla v původní konfiguraci slabou protiponorkovou i protiletadlovou výzbroj.[6]

Pozdější modifikace

[editovat | editovat zdroj]

Pozdější úpravy se hlavně zaměřovaly na zlepšování radarového vybavení a protiletadlové a protiponorkové výzbroje u přeživších jednotek. Torpédoborec Hamakaze tak jako první japonský torpédoborec získal koncem roku 1942 centimetrový přehledový radar 22-gó proti vzdušným i hladinovým cílům, který byl následně instalován i na zbývající jednotky.[6] Dalším instalovaným radarem v pozdější fázi války byl metrový přehledový radar 13-gó pro sledování vzdušných cílů.

Postupně byla posilována protiletadlová výzbroj instalací dalších 25mm kanónů v dvou-, tří- a jednohlavňovém uspořádání. Na přeživších jednotkách byla na přelomu let 1943 a 1944 demontována dělová věž číslo 2 na zádi (pozice X) a nahrazena za dva trojhlavňové 25mm komplety.[6] Koncem války mohlo dojít rovněž k instalaci 13,2mm kulometů typu 93 v jednohlavňových lafetacích.

Jednotky třídy Kageró

[editovat | editovat zdroj]
Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
17 Kageró
(陽炎)
arzenál Maizuru 19370903a3. září 1937 19380927a27. září 1938 19391106a6. listopadu 1939 19430508a8. května 1943 najel na minu a potopen následujícími leteckými útoky jihozápadně od ostrova Kolombangara
18 Širanui
(不知火)
Uraga, Jokosuka 19370830a30. srpna 1937 19380628a28. června 1938 19391220a20. prosince 1939 19441027a27. října 1944 potopen letadly TF 77 severně od ostrova Panay
19 Kurošio
(黒潮)
Fudžinagata, Ósaka 19370831a31. srpna 1937 19381025a25. října 1938 19400127a27. ledna 1940 19430508a8. května 1943 najel na minu jihozápadně od ostrova Kolombangara
20 Ojašio
(親潮)
arzenál Maizuru 19380329a29. března 1938 19381129a29. listopadu 1938 19400820a20. srpna 1940 19430508a8. května 1943 najel na minu a potopen následujícími leteckými útoky jihozápadně od ostrova Kolombangara
21 Hajašio
(早潮)
Uraga, Jokosuka 19380630a30. června 1938 19390419a19. dubna 1939 19400831a31. srpna 1940 19421124a24. listopadu 1942 poškozen americkými bombardéry a doražen torpédoborcem Širacuju v Huonově zálivu
22 Nacušio
(夏潮)
Fudžinagata, Ósaka 19371209a9. prosince 1937 19390223a23. února 1939 19400831a31. srpna 1940 19420209a9. února 1942 potopen ponorkou USS S-37 u jihozápadního pobřeží ostrova Celebes
23 Hacukaze
(初風)
Kawasaki, Kóbe 19371203a3. prosince 1937 19390124a24. ledna 1939 19400215a15. února 1940 19431102a2. listopadu 1943 potopen americkými torpédoborci po kolizi s křižníkem Mjókó v bitvě v zátoce císařovny Augusty
24 Jukikaze
(雪風)
arzenál Sasebo 19380902a2. září 1938 19390324a24. března 1939 19400120a20. ledna 1940 19470706a6. července 1947 předán námořnictvu čínských nacionalistů, přejmenován na DD-12 Tchang Jen (丹陽) a sešrotován 1970
25 Amacukaze
(天津風)
arzenál Maizuru 19390214a14. února 1939 19391019a19. října 1939 19401026a26. října 1940 19450406a6. dubna 1945 najel na břeh po útoku amerických letadel u Sia-men
26 Tokicukaze
(時津風)
Uraga, Jokosuka 19390220a20. února 1939 19391110a10. listopadu 1939 19401215a15. prosince 1940 19430304a4. března 1943 potopen letadly během bitvy v Bismarckově moři
27 Urakaze
(浦風)
Fudžinagata, Ósaka 19390411a11. dubna 1939 19400419a19. dubna 1940 19401215a15. prosince 1940 19441121a21. listopadu 1944 potopen ponorkou USS Sealion severně od Formosy
28 Isokaze
(磯風)
arzenál Sasebo 19381125a25. listopadu 1938 19390619a19. června 1939 19401130a30. listopadu 1940 19450407a7. dubna 1945 poškozen letadly TF 58 při operaci Ten-gó a doražen torpédoborcem Jukikaze
29 Hamakaze
(浜風)
Uraga, Jokosuka 19391120a20. listopadu 1939 19401125a25. listopadu 1940 19410630a30. června 1941 19450407a7. dubna 1945 potopen letadly TF 58 při operaci Ten-gó
30 Tanikaze
(谷風)
Fudžinagata, Ósaka 19390918a18. září 1939 19401101a1. listopadu 1940 19410425a25. dubna 1941 19440609a9. června 1944 potopen ponorkou USS Harder jihozápadně od ostrova Jolo
31 Nowaki
(野分)
arzenál Maizuru 19391108a8. listopadu 1939 19400917a17. září 1940 19410428a28. dubna 1941 19441026a26. října 1944 potopen americkými křižníky a torpédoborcem po bitvě u ostrova Samar
32
33
34[p 2]
Tři fiktivní jednotky
112 Araši
(嵐)
arzenál Maizuru 19390504a4. května 1939 19400422a22. dubna 1940 19410127a27. ledna 1941 19430807a7. srpna 1943 potopen americkými torpédoborci v bitvě v zálivu Vella
113 Hagikaze
(萩風)
Uraga, Jokosuka 19390523a23. května 1939 19400618a18. června 1940 19410331a31. března 1941 19430807a7. srpna 1943 potopen americkými torpédoborci v bitvě v zálivu Vella
114 Maikaze
(舞風)
Fudžinagata, Ósaka 19400422a22. dubna 1940 19410313a13. března 1941 19410715a15. července 1941 19440217a17. února 1944 potopen americkými křižníky během operace Hailstone
115 Akigumo
(秋雲)
Uraga, Jokosuka 19400702a2. července 1940 19410411a11. dubna 1941 19410927a27. září 1941 19440411a11. dubna 1944 potopen ponorkou USS Redfin severovýchodně od ostrova Basilan
  1. a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. a b Nevitt uvádí, že šlo o pět jednotek, ale trupová čísla uvádí pouze 32 až 34, tedy pouze tři jednotky.
  1. a b c d e f g h NISHIDA, Hiroshi. Kagero class 1st class destroyers [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  2. a b c d e WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 26. (polsky) 
  3. CHIHAYA, Masataka; ABE, Yasuo. IJN Yukikaze/Destroyer/1939-1970. [s.l.]: Profile Publications, 1972. (Profile Warship; sv. 22). S. 235. (anglicky) 
  4. Chihaya & Abe, str. 236
  5. Chihaya & Abe, str. 237
  6. a b c d e f g h i NEVITT, Allyn D. KAGERO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 739 a 740. (anglicky) 
  8. EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky) 
  9. WILLIAMS, Michael. Amatsukaze: A Destroyer's Struggle. In: JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2018. Oxford: Osprey, 2018. ISBN 978-1-4728-2999-3. S. 174. (anglicky)
  10. Williams, str. 180
  11. Lacroix & Wells, str. 782 a 783

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CHIHAYA, Masataka; ABE, Yasuo. IJN Yukikaze/Destroyer/1939-1970. [s.l.]: Profile Publications, 1972. (Profile Warship; sv. 22). (anglicky) 
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London: Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. (anglicky) 
  • WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky) 
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Asašio-gata, s. 67 až 92. (japonsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Kageró na Wikimedia Commons
  • NEVITT, Allyn D. KAGERO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KAGERO Class [online]. combinedfleet.com [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NISHIDA, Hiroshi. Kagero class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-06-01]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  • Yukikaze (Destroyer, 1940-1947) [online]. Washington DC: Department of the Navy - Naval Historical Center, 2006-02-28 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-21. (anglicky)