Přeskočit na obsah

Třída Hamburg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Hamburg / Typ 101
Schleswig-Holstein (D 182)
Schleswig-Holstein (D 182)
Obecné informace
UživatelNěmecké námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě4
Zahájení stavby1959–1961
Spuštění na vodu1960–1963
Uvedení do služby1964–1968
Osudvyřazeny (1990–1994)
PředchůdceZerstörer 1944
Nástupcetřída Lütjens
Technické údaje
Výtlak3340 t (standardní)
4330 t (plný)[1]
Délka128 m (na vodorysce)
133,7 m (celková)
Šířka13,4 m
Ponor5,2 m
Pohon4 kotle, 2 sady turbín
2 lodní šrouby
72 000 hp
Rychlost36 uzlů
Dosah6000 nám. mil při 13 uzlech
Posádka244
Výzbroj4× 100mm kanón (4×1)
8× 40mm kanón (4×2)
375mm protiponorkový raketomet Bofors (4 hl.)
4× 533mm torpédomet (4×1)
2 spouštěče hlubinných pum
60–80 min
RadarLW-02, DA-02, Kelvin Hughes 14/9, M45 (4×4)
Sonar1BV

Třída Hamburg (či též typ 101) byla třída torpédoborců německého námořnictva z doby studené války. Vyvinuty byly pro operace v mělkém Baltském moři. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 19641994. Během služby byly modernizovány na verzi typ 101A, mimo jiné vyzbrojenou protilodními střelami. Byly to jediné torpédoborce, postavené v německých loděnicích od konce druhé světové války. Ve službě je nahradily nové fregaty třídy Brandenburg.

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Postavila je loděnice Stülcken v Hamburku. Do služby byly přijaty v letech 19641968.[1]

Jednotky třídy Hamburg:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Hamburg (D 181) 1959 26. března 1960 23. března 1964 Vyřazen 1994.
Schleswig-Holstein (D 182) 1959 20. srpna 1960 12. října 1964 Vyřazen 1994.
Bayern (D 183) 1960 14. srpna 1962 6. července 1965 Vyřazen 1993
Hessen (D 184) 1961 4. května 1963 8. října 1968 Vyřazen 1990.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Schleswig-Holstein (D 182)
Schleswig-Holstein (D 182) po modernizaci a s protilodními střelami Exocet v místě třetí dělové věže

Lodě měly robustní konstrukci, usnadňující jejich pozdější modernizace a architekturu připomínající lehké křižníky. Elektronické vybavení představovaly radary LW-02, DA-02, Kelvin Hughes 14/9 a M45 (4×), sonar 1BV a systém elektronického boje WLR-6. Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři 100mm/55 kanóny Creusot-Loirejednodělových věžích na přídi a na zádi. Ty doplňovalo osm 40mm kanónů Breda-Bofors typ 106 lafetovaných po dvou. Další výzbroj tvořily dva čtyřhlavňové 375mm protiponorkové raketomety Bofors, čtyři 533mm torpédomety a dva spouštěče hlubinných pum (neseno dvanáct kusů). Nést rovněž mohly 60–80 námořních min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Wahodag a dvě turbíny Wahodag o výkonu 72 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 13 uzlů.[1]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1976–1979 torpédoborce prošly modernizací na standard typ 101A.

Odstraněnou třetí dělovou věž nahradila dvě dvojitá odpalovací zařízení protilodních střel MM.38 Exocet. Demontovány byly také všechny torpédomety. Demontované radary LW-02, DA-02, M45 (1×) nahradily modernější radary LW-04, DA-08 a SGR-103 a dva vrhače klamných cílů SCLAR. Odstraněn byl zadní stožár. Roku 1978 navíc dostaly nový uzavřený můstek.[1]

  1. a b c d e HAMBURG destroyers (1964 - 1968) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]