Síly
Síly či Ctnosti (řecky Dynameis, latinsky Virtutes) jsou podle křesťanské angelologie založené na klasifikaci Dionýsia Areopagity pátým řádem andělů, patřícím do druhé hierarchie klasické tradice, prostřední z „nebeských vládců“, která zahrnuje také nad nimi stojící kategorii Panstva a pod nimi stojící kategorii Mocnosti.[1]
Ctnosti představují „hrdinskou a neochvějnou sílu“.[2]
V křesťanském náboženství jsou často zobrazovány s knihou v ruce.
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]| „ | „Jméno svatých ctností znamená nezlomnou odvahu a neohroženost ve všech činnostech, odvahu, která se nikdy neunaví přijímat osvícení, jež jí propůjčuje božský princip.“
|
“ |
| Bytosti | ||
| 9 8 7 |
Serafové Cherubové Trůny |
ANDĚLSKÁ HIERARCHIE |
| 6 5 4 |
Panstva Síly Mocnosti | |
| 3 2 1 |
Knížata Archandělé Andělé | |
| 6 5 4 |
Biskupové Kněží Jáhni |
CÍRKEVNÍ HIERARCHIE |
| 3 2 1 |
Zasvěcené osoby Pokřtění křesťané Katechumeni | |
Podle tradice, kterou obnovil Dante Alighieri, se Virtutes nacházejí na oběžné dráze Marsu. Jejich hlavní charakteristikou je odvaha, síla čelit překážkám a obtížím;[3] obecně jsou spojovány s modrou barvou safíru.[4]
Pavel z Tarsu se o Sílách zmiňuje v Listu Efezanům – Ef 1, 21 (Kral, ČEP).[5] Papež Řehoř Veliký, který uvedl andělské chóry do povědomí latinského Západu, umístil Síly na sedmé místo andělské hierarchie ve srovnání s Dionýsiem: toto umístění převzal v Convivio (II, 5) Dante, který však obnovil původní Dionýsiovo schéma v Božské komedii (Par. 1, 5). III, v. 73–75, 79–81) se Sílami na pátém místě, což je ostatně stejná pozice, kterou přijal Tomáš Akvinský.[3] Pro Danta jsou to silní, bojovní andělé, kteří předsedají velkým dějinným změnám.
Duchové pohybu
[editovat | editovat zdroj]V ezoterickém pohledu antroposofie Rudolfa Steinera jsou Síly nazývány také „duchy pohybu“, protože jsou zodpovědné za vše, co se ve stvoření mění a vyvíjí, jako je například přeměna semínka v rostlinu.[6] Od těchto andělů pochází formování skupinového vědomí, které sjednocuje živočišné druhy, zatímco ve vztahu k lidstvu působí na pozemskou civilizaci různými planetárními vlivy, které jsou ještě větší než vlivy Mocností.[7]
V dávných kosmických epochách byl podle Steinera části Sil dán příkaz klást lidstvu do cesty překážky, místo aby mu přály, a to proto, aby podnítily rozvoj vědomí a svobody lidstva:[8] rozhodnutí, které by vedlo k možnosti vzniku zla, ale také ke schopnosti člověka povznést se nad něj vlastní silou.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Virtù (angeli) na italské Wikipedii a Vertus (hiérarchie angélique) na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b DIONIGI. De coelesti hierarchia, italský překlad Gerarchie celesti. Teramo: Tilopa editore, 1981. (italsky)
- ↑ Hiérarchie des anges : les Vertus [online]. sanctis.fr [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b PIETROBELLI, Jolanda. Farfalle celesti. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 34 a 80. (italsky)
- ↑ PISANI, Giuliano. I volti segreti di Giotto: le rivelazioni della Cappella degli Scrovegni, § 14. [s.l.]: Rizzoli, 2008. (italsky)
- ↑ Le gerarchie angeliche [online]. francobampi.it [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Entità spirituali nei corpi celesti e nei regni della natura [online]. esonet.org, rev. 2016-03-09 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ STEINER, Rudolf. Vivere con gli angeli, conferenze dell'aprile 1912 [online]. archiatiedizioni.it, 1912-04, rev. 2016-03-09 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ STEINER, Rudolf. Le Gerarchie Spirituali. [s.l.]: cazzanti.net, 2016-10-20. Dostupné online. S. 19-21. (italsky)
- ↑ STEINER, Rudolf. Angeli e antroposofia [online]. angelologia.it, rev. 2016-06-04 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. (italsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Virtues na Wikimedia Commons - Coro angelico delle Virtù (italsky)
