Rudolf Božik

Rudolf Božik
Základní informace
Narození	10. července 1920 Hrnčiarovce nad Parnou Československo Československo
Úmrtí	27. června 2000 (ve věku 79 let) Piešťany Slovensko Slovensko
Vojenské informace
Příslušnost	Slovenské vzdušné zbraně (1940–1944) Slovenské povstalecké letectvo (1944) Československé letectvo (1944–1958)
Jednotky	Letka 13 Kombinovaná letka
Války	druhá světová válka
Vítězné souboje	12
Vyznamenání	Železný kříž I. a II. třídy 2 × Československý válečný kříž 1939 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Řád Slovenského národního povstání II. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Božik,^[1][2][3] též Božík^[4][5] (10. července 1920, Hrnčiarovce nad Parnou – 27. června 2000, Piešťany), byl slovenský pilot a letecké eso za druhé světové války. Jako příslušník Slovenských vzdušných zbraní dosáhl devíti sestřelů,^{[pozn. 1]} v době Slovenského národního povstání v řadách povstaleckého letectva sestřelil tři letouny Luftwaffe.^[8]

Pocházel z rodiny železničního dělníka. Již od dětství se zajímal o letectví. Vyučil se zámečníkem ve firmě Manesman Coburg v Trnavě. V lednu 1939 zahájil pilotní výcvik v Povážském aeroklubu v Piešťanech, pilotní průkaz získal 9. srpna 1939.

V lednu 1940 dobrovolně narukoval do slovenské armády, základní vojenský a pilotní výcvik absolvoval ve Škole leteckého dorostu v Piešťanech (později v Trenčianských Biskupicích). Jako jeden z nejlepších absolventů byl zařazen do stíhacího kurzu, který dokončil 2. června 1942. Létal na strojích B-534 ve stíhacích letkách 11 v Piešťanech a 12 ve Spišské Nové Vsi, v říjnu 1942 byl na několik měsíců převelen do funkce instruktora pěšího výcviku v Letecké škole v Trenčianských Biskupicích. Od dubna 1943 se v Piešťanech přeškoloval na Bf 109 E.

V červnu byl odeslán na východní frontu a na Krymu absolvoval přeškolení na modernější Bf 109 G. Poté byl přesunut k letce 13 na letišti v Anapě a zapojil se do leteckých bojů nad Kubání a Černým mořem. Prvních dvou sestřelů dosáhl 26. července 1943 (R-5 a P-39), do 26. září 1943 sestřelil ještě čtyři Il-2, jeden LaGG-3 a jeden Boston.^[9] Dne 26. září 1943 při vzletu havaroval a utrpěl těžké zranění páteře. Po pobytu v několika nemocnicích byl na konci října transportován na Slovensko k doléčení.

Od 31. ledna 1944 působil na letišti ve Vajnorech, opět v letce 13, která byla přesunuta zpět na Slovensko a měla chránit Bratislavu před americkými nálety. Dne 13. dubna odstartoval na poplach s Františkem Hanovcem a sestřelil německý těžký stíhací letoun Bf 110, který zaměnil za americký bombardér B-24.^[6][7] V boji s americkými bombardéry a jejich stíhacím doprovodem 26. června 1944, v němž byla letka 13 z větší části zničena, poškodil jeden B-17.^[10]

Na začátku srpna byl jedním z pilotů, kteří přelétli poslední čtyři bojeschopné Bf 109 G letky 13 k letce 12 na polním letišti Išla u Prešova. Letka 12 byla součástí Skupiny vzdušných zbraní (SVZ), určené k podpoře Východoslovenské armády, která měla bránit Slovensko před Rudou armádou.

Po vypuknutí Slovenského národního povstání německé jednotky zahájily odzbrojování Východoslovenské armády a SVZ přelétla 31. srpna 1944 za sovětské linie. Většina letounů přistála na letišti ve Lvově, mezi nimi i Božik s Bf 109 G. Již 6. září se ale společně s dalším Bf 109 G, pilotovaným Františkem Hanovcem, vrátil zpět na Slovensko jako posila pro povstalecké letectvo, které nemělo ve výzbroji žádné moderní stíhačky. V řadách povstaleckého letectva provedl 32 bojových letů^[8] a sestřelil tři německé letouny (dva Fw 189 a jeden Ju 88).^[9] V noci ze 7. na 8. října 1944 byl letecky transportován zpátky za sovětskou frontu.

Stal se příslušníkem 2. československého stíhacího leteckého pluku, který byl součástí 1. čs. smíšené letecké divize. Pluk byl vyzbrojen La-5FN, později La-7. Do konce války nebyl výcvik této jednotky ukončen a k jejímu nasazení na frontě nedošlo.^[8]

Po válce pokračoval ve službě v československém letectvu. Dne 2. července 1946 havaroval s cvičným Kl 35 a opět si poranil páteř. V letech 1949 až 1950 absolvoval zkrácené roční studium na Letecké vojenské akademii. V roce 1950 byl přidělen k Bezpečnostnímu letectvu. Po ukončení činnosti Bezpečnostního letectva na konci roku 1950 působil jako velitel roje v Leteckém pluku 51 v Plzni. Kvůli následkům svých předchozích zranění od července 1951 vykonával již jen různé neletové funkce. Z vojenské služby byl propuštěn na konci roku 1958 v rámci čistky, zaměřené na bývalé příslušníky slovenské armády, kteří bojovali proti Sovětskému svazu.^[9][11]

Od února 1959 až do odchodu do důchodu roku 1980 pracoval jako strojvůdce. Zemřel 27. června 2000 v Piešťanech, pohřben je v Bratislavě na Ružinovském hřbitově.^[12]

• Slobodník - 1. prosince 1940^[13]
• Desiatnik - 17. srpna 1941^[13]
• Čatník - 10. ledna 1942^[13]
• Rotník - 1. ledna 1944^[14]

• Štábní rotmistr - 29. srpna 1946^[15]
• Podporučík - 4. března 1949^[15]
• Poručík - 1. června 1950^[15]
• Kapitán - 28. dubna 1955^[9]

Zdroj:^[16]

• Vyznamenanie Za hrdinstvo^[17], 3. st. (3. října 1943)
• Vyznamenanie Za hrdinstvo 2. st. (1943)
• Pamätný odznak, I. st. Za poľné ťaženie proti ZSSR^[18] (1943)
• Železný kříž II. třídy (17. září 1943)
• Železný kříž I. třídy (8. října 1943)
• Frontflugsspange^[19], ve stříbře (26. října 1943)
• Virtutea aeronautica^[20] (25. dubna 1944)
• | Československý válečný kříž 1939, udělen 2x (23. dubna 1945 a 19. ledna 1946)
• Československá vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR (7. července 1945)
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (18. srpna 1945)
• Řád Slovenského národního povstání II. třídy (30. října 1946)
• Za vítězství nad Německem (1946)
• Za zásluhy o obranu vlasti (1955)

• Seznam slovenských leteckých es

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Božik