Přeskočit na obsah

Roy Kerr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Roy Kerr
Rodné jménoRoy Patrick Kerr
Narození16. května 1934 (90 let)
Kurow, Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland
Alma materSt Andrew's College (do 1950)
Canterburská univerzita (1951–1954)
Univerzita v Cambridgi (do 1958)
Trinity College (1955–1958)
Povolánímatematik, fyzik, hráč bridge a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléSyracuská univerzita (1960–1962)
Texaská univerzita v Austinu (1962–1971)
Canterburská univerzita (1971–1993)
OceněníFellow of the Royal Society Te Apārangi (1975)
Hectorova pamětní medaile (1982)
Hughesova medaile (1984)
Rutherfordova medaile (1993)
Cena Marcela Grossmanna (2006)
… více na Wikidatech
Funkceprofesor (1971–1992)
professor emeritus (od 1992)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roy Patrick Kerr (* 16. května 1934 Kurow, Nový Zéland) je novozélandský fyzik a matematik, který objevil Kerrovu metriku a Kerrovu–Newmanovu metriku, přesná řešení obecné teorie relativity. Jde o modely gravitačního pole nenabité rotující černé díry a jejího okolí, respektive nabité rotující černé díry a okolí.[1] Svým řešením Einsteinových rovnic předpověděl rotující černé díry předtím, než byly objeveny. [2]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Kurow na Jižním ostrově Nového Zélandu.[3] Narodil se do nefunkční rodiny, jeho matka musela od rodiny odejít, když mu byly tři roky. Když šel jeho otec do války, byl odeslán na farmu. Po návratu otce z války se přestěhovali do největšího města ostrova Christchurch. Podařilo se mu dostal na St. Andrew's College, soukromou střední školu ve městě. [4]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Jeho matematický talent byl rozpoznán již na střední škole. Vzhledem k jeho talentu mu bylo umožněno nastoupit na University of New Zealand rovnou do třetího ročníku studia matematiky. Univerzitu absolvoval v roce 1955, kdy odešel na univerzitu v Cambridgi, kde v roce 1959 získal doktorát za disertační práci o pohybových rovnicích v obecné relativitě.

Jako postdoktorand odešel na Syracuse University, kde v té době působil Einsteinův spolupracovník Peter Bergmann jako profesor a který také pracoval pro letectvo Spojených států.[5][6]

Roku 1962 odešel Kerr na Texaskou univerzitu v Austinu, kde o rok později objevil Kerrovo vakuové řešení.[7] V roce 1965 představil společně s Alfredem Schilde koncept Kerrova-Schildova prostoročasu.[8] Během působení v Austinu vedl Kerr čtyři doktorandy a napsal také dosluv ke knize Cracking the Einstein Code: Relativity and the Birth of Black Hole Physics.[9]

V roce 1971 se vrátil na Nový Zéland na University of Canterbury, kde zůstal až do odchodu do penze v roce 1993. Na univerzitě Kerr zastával funkci profesora matematiky, deset let byl ve funkci vedoucího katedry matematiky.

Jeho život byl předmětem polobiografické knihy Cracking the Einstein Code od Fulvia Melii publikované roku 2009.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 získal medaili Alberta Einsteina jako první novozélandský vědec.[10] V roce 2016 získal Crafoordovu cenu.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Kerr žije s manželkou Margareth ve městě Tauranga.

V 70. letech byl velmi dobrým hráčem bridže, dostal se v této hře až na mezinárodní úroveň.[11] Rovněž je spoluautorem nového herního systému. [12]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roy Kerr na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Cracking the Einstein Code by Fulvio Melia, 2009
  2. ↑ Martin Rees, Just Six Numbers – The Deep Forces that Shape the Universe, Phoenix, 1999, ISBN 0-75381-022-0, page 41
  3. ↑ J J O'Connor; YES. Roy Patrick Kerr [online]. University of St Andrews, Scotland, July 2009. Dostupné online. 
  4. ↑ MCCRONE, John. Bright sparks and black holes. The Press. 2 March 2013, s. C2. Dostupné online [cit. 2 March 2013]. 
  5. ↑ APS site: Peter Bergmann receives Einstein prize
  6. ↑ Obituary of Peter Bergmann
  7. ↑ KERR, R. P. Gravitational Field of a Spinning Mass as an Example of Algebraically Special Metrics. Physical Review Letters. 1963, svazek 11, s. 237–238. Dostupné online [cit. 2020-12-23]. DOI 10.1103/PhysRevLett.11.237. Bibcode 1963PhRvL..11..237K. (anglicky) 
  8. ↑ MÁLEK, Tomáš. Extended Kerr-Schild spacetimes: General properties and some explicit examples. arXiv [online]. 2014. Dostupné online. 
  9. ↑ New Scientist review
  10. ↑ Einstein Medal for NZ professor Stuff.co.nz, 20 December 2012
  11. ↑ Roy P KERR [online]. World Bridge Federation. Dostupné online. 
  12. ↑ Symmetric Relay System at BridgeGuys.com. www.bridgeguys.com [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-19. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Hughesova medaile
1902 Joseph John Thomson • 1903 Johann Wilhelm Hittorf • 1904 Joseph Swan • 1905 Augusto Righi • 1906 Hertha Ayrton • 1907 Ernest Howard Griffiths • 1908 Eugen Goldstein • 1909 Richard Glazebrook • 1910 John Ambrose Fleming • 1911 Charles Wilson • 1912 William Duddell • 1913 Alexander Graham Bell • 1914 John Sealy Townsend • 1915 Paul Langevin • 1916 Elihu Thomson • 1917 Charles Barkla • 1918 Irving Langmuir • 1919 Charles Chree • 1920 Owen Richardson • 1921 Niels Bohr • 1922 Francis William Aston • 1923 Robert Millikan • 1924 Neudělena • 1925 Frank Edward Smith • 1926 Henry Jackson • 1927 William Coolidge • 1928 Maurice de Broglie • 1929 Hans Geiger • 1930 Chandrasekhara Venkata Raman • 1931 William Lawrence Bragg • 1932 James Chadwick • 1933 Edward Victor Appleton • 1934 Manne Siegbahn • 1935 Clinton Davisson • 1936 Walter H. Schottky • 1937 Ernest Lawrence • 1938 John Cockcroft a Ernest Walton • 1939 George Paget Thomson • 1940 Arthur Compton • 1941 Nevill Mott • 1942 Enrico Fermi • 1943 Mark Oliphant • 1944 George Finch • 1945 Basil Schonland • 1946 John Randall • 1947 Frédéric Joliot • 1948 Robert Watson-Watt • 1949 Cecil Powell • 1950 Max Born • 1951 Hendrik Kramers • 1952 Philip Dee • 1953 Edward Bullard • 1954 Martin Ryle • 1955 Harrie Massey • 1956 Frederick Lindemann • 1957 Joseph Proudman • 1958 Edward da Costa Andrade • 1959 Brian Pippard • 1960 Joseph Pawsey • 1961 Alan Cottrell • 1962 Brebis Bleaney • 1963 Frederic Williams • 1964 Abdus Salam • 1965 Denys Wilkinson • 1966 Nicholas Kemmer • 1967 Kurt Mendelssohn • 1968 Freeman Dyson • 1969 Nicholas Kurti • 1970 David Bates • 1971 Robert Hanbury Brown • 1972 Brian David Josephson • 1973 Peter Hirsch • 1974 Peter Fowler • 1975 Richard Dalitz • 1976 Stephen Hawking • 1977 Antony Hewish • 1978 William Cochran • 1979 Robert Joseph Paton Williams • 1980 Francis Farley • 1981 Peter Higgs a Tom Kibble • 1982 Drummond Matthews a Frederick Vine • 1983 John Clive Ward • 1984 Roy Kerr • 1985 Tony Skyrme • 1986 M. M. Woolfson • 1987 Michael Pepper • 1988 Archibald Howie a M. J. Whelan • 1989 John Stewart Bell • 1990 Thomas George Cowling • 1991 Philip Moon • 1992 Michael Seaton • 1993 George Isaak • 1994 Robert Chambers • 1995 David Shoenberg • 1996 Amyand Buckingham • 1997 Andrew Lang • 1998 Raymond Hide • 1999 Alexander Boksenberg • 2000 Chintamani Rao • 2001 John Pethica • 2002 Alexander Dalgarno • 2003 Peter Edwards • 2004 John Clarke • 2005 Keith Moffatt • 2006 Michael Kelly • 2007 Artur Ekert • 2008 Michele Dougherty • 2010 Andre Geim • 2011 Matthew Rosseinsky • 2013 Henning Sirringhaus • 2015 George Efstathiou • 2017 Peter Bruce • 2018 James Durrant • 2019 Andrew Ian Cooper
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Roy_Kerr&oldid=23057915“