Přeskočit na obsah

Roberto Bolle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Roberto Bolle
Narození26. března 1975 (49 let)
Casale Monferrato, ItálieItálie Itálie
Národnostitalská
Alma materAccademia Teatro alla Scala
Povoláníbaletní tanečník
MecenášiBrian a Darlene Heidtke[1]
Webová stránkawww.robertobolle.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roberto Bolle (* 26. března 1975, Casale Monferrato, Itálie) je italský baletní tanečník, jedna z hvězd současného světového baletu.[2] Je sólistou Amerického baletního divadla v New Yorku. Pravidelně hostuje také s Královským baletem Royal Opera House v londýnské Covent Garden a s Baletem divadla La Scala v Miláně.

Život a baletní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Roberto Bolle se narodil ve městě Casale Monferrato[3] v oblasti Piemont v severozápadní Itálii. Ve svých 11 letech nastoupil do baletní školy v milánské La Scale.[1] V 15 letech si ho vybral Rudolf Nurejev do baletní role Tadzia v Brittenově opeře Smrt v Benátkách; La Scala jej však neuvolnila.[4]

V roce 1994 se ve svých 19 letech stal členem baletního souboru a o dva roky později sólovým tanečníkem baletu La Scaly.[3][5] Od roku 1998 se pustil na dráhu volného umělce[5] a v Divadle La Scala působil jako stálý host.[1] Roku 2000 zahájil rolí v Labutím jezeře baletní sezónu v londýnské Covent Garden. U příležitosti 75. narozenin Maji Plisecké vystoupil v Moskevském Velkém divadle. Při příležitosti výroční slavnosti královny Alžběty II. vystoupil roku 2002 v Buckinghamském paláci.[1]

V průběhu sezony 2003/2004 povýšil na hlavní hvězdu souboru (étoile). Tančil s Královským baletem, Anglickým národním baletem, Národním baletem Kanady, Stuttgartským baletem a Finským národním baletem. Vystoupil v představeních Dona Quijota a Šípkové Růženky v Pařížské opeře, roku 2003 při příležitosti 300. výročí Petrohradu v tamním Mariinském divadle,[6] v prosinci 2005 v představení Sylvie vysílaném BBC z Covent Garden.[3] V únoru 2006 vystoupil sólově na zahajovacím ceremoniálu Zimních olympijských her v Turíně.[4] Taneční roli ztvárnil např. i ve Verdiho Aidě, kterou v La Scale režíroval roku 2006 Franco Zeffirelli.[7]

V roce 2007 poprvé vystoupil s newyorským Americkým baletním divadlem[1] a roku 2009 u něj získal stálé angažmá předního sólisty.[5] S ním pak odehrál role Albrechta v Giselle, Armanda v Dámě s kaméliemi,[8] rytíře Des Grieux v Manon,[4][9] Oněgina ve stejnojmenném baletu, Romea v Romeovi a Julii,[10][11] prince Siegfrieda v Labutím jezeře,[11] Aminta v Sylvii ad.[1]

Poprvé v roce 2008 vystoupil s projektem „Roberto Bolle and Friends“ s podtitulem „večer hvězd a skvělého baletu“, který zahrnuje výběrová baletní vystoupení s dalšími populárními tanečníky a tanečnicemi (např. i s českými tanečními dvojčaty Jiřím a Ottou Bubeníčkem).[12] Ta se konají s masovou návštěvností na pro balet netradičních místech, pod širým nebem, např. roku 2012 ve Veronské aréně.[13][14]

V roce 2010 vzbudila pozornost médií (zejména bulvárních) netradiční moderní inscenace klasického baletu Giselle v Divadle San Carlo v Neapoli, v níž Bolle na chvíli tančil zcela nahý.[15][16][17] V roce 2011 ve spolupráci s Mas­sachu­settským technologickým institutem pořídil digitalizovaný trojrozměrný záznam svého tance.[18][19] Podle vlastního vyjádření jej oslovil Darren Aronofsky pro účast při natáčení filmu Černá labuť s Natalií Portmanovou, ale kvůli závazkům v divadle odmítl.[20]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Roberto Bolle v Bajadéře (r. 2007)

Repertoár Roberta Bolleho zahrnuje hlavní role v baletních dílech jako Šípková Růženka, Popelka, Labutí jezero, Louskáček, Don Quijote, Bajadéra, Oněgin,[21] Giselle,[2] Romeo a Julie, Margarita a Armand,[22] Sylfidy a další.[1]

Při své výšce 188 cm[23] je mezi baletními tanečníky poměrně vysoký,[22][24] což sám uznal za náročné pro udržení ladných skoků.[23] Ku příkladu roku 2007 byl v recenzi newyorského představení Manon popsán jako „tanečník s proporcemi řeckého boha a mužnou intenzitou, a současně s kočičím půvabem a nádhernou linií“.[9] Jiná recenze uvádí, že „není superstar podle virtuozních standardů“, má však „vizáž filmové hvězdy“, „vyzařuje znatelnou skromnost“ a „je vynikajícím, citlivým partnerem“.[24] O dva roky později jej deník New York Times v dalším článku označil za „naprosto úžasnou italskou hvězdu, jak vzhledově, tak tanečně“.[25]

Nahrávky

[editovat | editovat zdroj]

Roberto Bolle účinkoval v řadě představení, z nichž byly pořízeny a vydány nahrávky. Mezi ně patří:[26][27]

Balety
  • Luigi Manzotti – Excelsior (La Scala, 2002): Marta Romagna, Riccardo Massimi, Roberto Bolle (sólisté), Orchestr, sbor a balet divadla La Scala, David Coleman (dirigent), Ugo Dell'Ara (choreografie). TDK, 2003 a Arthaus Musik, 2010
  • Petr Iljič Čajkovskij – Swan Lake (La Scala, 2004): Svetlana Zakharova, Roberto Bolle (sólisté), Orchestr, sbor a balet divadla La Scala, James Tuggle (dirigent), Vladimir Burmeister, Lev Ivanov (choreografie). TDK DVD Video, 2005 a Arthaus Musik, 2010
  • Adolphe Adam – Giselle (La Scala, 2005): Svetlana Zakharova, Roberto Bolle (sólisté), Balet a orchestr divadla La Scala, David Coleman (dirigent), Jean Coralli a Jules Perrot (choreografie). TDK DVD Video, 2006 a Arthaus Musik, 2011
  • Léo Delibes – Sylvia (Royal Ballet, 2005): Darcey Bussell, Roberto Bolle, Thiago Soares, Martin Harvey, Mara Galeazzi (sólisté), Orchestr Královské opery a Královský balet, Graham Bond (dirigent), Frederick Sahton (choreografie). Opus Arte, 2007 a BBC / Opus Arte, 2009 (blu-ray)
  • Ludwig Minkus – La Bayadère (La Scala, 2006): Svetlana Zakharova, Roberto Bolle (sólisté), Orchestr, sbor a balet divadla La Scala, David Coleman (dirigent), Natalia Makarova (choreografie). TDK, 2007 a Arthaus Musik, 2012
  • Felix Mendelssohn-Bartholdy - A Midsummer Night's Dream (La Scala, 2007): Alessandra Ferri, Massimo Murru, Roberto Bolle, Balet, sbor a orchestr divadla La Scala, Nir Kabaretti (dirigent), George Balanchine (choreografie). TDK, 2007 a Arthaus Musik 2010
  • Tchaikovsky Gala – výběr z Labutího jezera, Šípkové Růženky, Louskáčka (La Scala, 2007): Roberto Bolle, Polina Semionova, Nadja Saidakova, Ronald Savkovic (sólisté), Balet a orchestr divadla La Scala, David Coleman (dirigent), Marius Petipa, Vladimir Bourmeister a Patrice Bart (choreografie). BelAir Classiques, 2008 (DVD i blu-ray)[28]
  • My first Ballet Collection – výběr z inscenací různých souborů. Opus Arte, 2009
  • Great Ballets of the Teatro alla Scala – souborné vydání titulů La Bayadère, Giselle, A Midsummer Night's Dream. TDK, 2009
  • An Evening with the Royal Ballet – výběr z inscenací. Opus Arte, 2012
Opery
  • Gioacchino Rossini – Moïse et Pharaon (La Scala, 2003): Riccardo Muti (dirigent), Ildar Abdrazakov (Mojžíš), Erwin Schrott (Faraón), Sonia Ganassi (Zinajda), Barbara Frittoli (Anaj); balet ve 3. dějství: Luciana Savignano (Isis), Roberto Bolle (Mojžíš), Desmond Richardson (Faraón). TDK, 2005 a Arthaus Musik, 2010[29]
  • Giuseppe Verdi – Aida (2006): Riccardo Chailly (dirigent), Violeta Urmana (Aida), Roberto Alagna (Radames), Marco Spotti (Král), Ildiko Komlosi (Amneris), Giorgio Giuseppini (Ramfis); balet: Luciana Savignano, Roberto Bolle, Myrna Kamara. Decca, 2008[30]
Koncerty
  • New Year's Concert 2004 (Teatro La Fenice): Lorin Maazel (dirigent), Stefania Bonfadelli (soprán), Roberto Aronica (tenor), Greta Hodgkinson a Roberto Bolle (taneční sólisté), Orchestr a sbor Divadla La Fenice. TDK DVD Video, 2004 a Arthaus Musik, 2011
  • New Year's Concert 2006 (Teatro La Fenice): Kurt Masur (dirigent), Fiorenza Cedolins, Joseph Calleja, Roberto Scandiuzzi, Eleonora Abbagnato (sólo), Roberto Bolle (sólo). TDK DVD Video, 2006

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Za své taneční výkony obdržel řadu ocenění:[31]

  • Danza e Danza a Positano 1995 jako mladý talent za interpretaci italského klasického baletu[6]
  • Gino Tani 1999 v Římě za vynikající prezentaci pohybového výrazu spojeného s oduševnělým projevem[6]
  • Galileo (Pentagramma d'oro) 2000 ve Florencii[6]
  • Danza e Danza 2001[6]
  • Barocco 2001[6]
  • Positano 2001[6]

Jiné aktivity

[editovat | editovat zdroj]

Modeling

[editovat | editovat zdroj]

Roberto Bolle je v baletním světe označován za vysokého a pohledného.[22] Úspěšný je také jako model. Fotografka Annie Leibovitz s ním roku 2008 nafotila pro magazín Vogue sérii snímků inspirovaných příběhem Romea a Julie.[32] V roce 2009 vyšla fotopublikace Roberto Bolle: An Athlete in Tights jako výsledek tříleté spolupráce s fotografem Brucem Weberem.[33][34] Sám Bolle v rozhovoru pro magazín Chi uvedl,[20] že jej Weber oslovil po jeho americkém vystoupení roku 2007 při rozlučkovém představení tanečnice Aless­andry Ferri, která si jej pro tu příležitost vybrala za partnera.[9]

Téhož roku a znovu v lednu 2013 se objevil na titulní straně italské mutace společenského magazínu Vanity Fair. V roce 2010 se spolu se supermodelkou Mariacarla Boscono stal tváří časopisu Hercules[35][36] a Paolo Pellegrin jej fotil v budově La Scaly pro víkendový magazín New York Times.[37] V březnu 2011 byl tváří magazínu GQ Style Italia na fotografiích Satoshi Saikusy.[38]

Byl také modelem obchodních značek jako Salvatore Ferragamo,[39][40] Gap[32][41] nebo Longines.[42]

Dobročinnost

[editovat | editovat zdroj]

Roberto Bolle se věnuje také dobročinnosti. Od roku 1999 je „ambasadorem dobré vůle“ Dětského fondu OSN UNICEF.[3] Na turínské zimní Olympiádě 2006 spustil kampaň, jejímž prostřednictvím bylo vybráno přes půl milionu euro na pomoc Súdánu. Téhož roku tam osobně přivezl šek s penězi.[4]

Na jaře 2012 vystoupil v klipu kampaně Světového fondu na ochranu přírody „Hodina Země“, zaměřené na podporu informovanosti o současných klimatických změnách, propagaci energetických úspor a trvalé udržitelnosti. Klip byl natočen pro divadlo La Scala, které se ke kampani rovněž přidalo.[43]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Mezi svými oblíbenými koníčky uvedl potápění, které si oblíbil na Filipínách v roce 1998.[23]

Na stránkách časopisu Vanity Fair se svěřil, že je spíše plachý a rezervovaný.

Bulvární média spekulovala o jeho sexuální orientaci. Italský týdeník Chi v létě 2008 informoval o blízkém vztahu s bývalým modelem a majitelem dvou japonských restaurací v Neapoli Massimilianem Nerim. Bolle hovořil o „velkém porozumění“ mezi nimi, ale bez zmínky o homosexuáním vztahu.[44][45] Vydání podzim/zima 2008 francouzského magazínu „Numéro Homme“ přineslo rozhovor, v němž na otázku po přijetí své homosexuality odpověděl: „V Itálii je stále silný vliv katolicismu. To není něco, co bych zrovna rozhlašoval po okolí.“ Dále uvedl, že plánuje adoptovat děti. Manželství mu prý evokuje veskrze heterosexuální instituci, existují však i jiné modely stejnopohlavních svazků. „Jisté je, že jsem pro rovná práva,“ uvedl.[46][47] Když text počátkem roku 2009 citovala některá italská média, včetně vyjadřované podpory ze strany italské gay organizace Arcigay,[44] Bolle svůj výrok oficiálně dementoval a vysvětlil jej svojí špatnou francouzštinou.[46][48] Na jaře 2011 v rozhovoru pro italský magazín Gioia uvedl k fascinaci svou orientací, že skutečně velký umělec si může dovolit být nad věcí. „Nehodlám této zvědavosti vyhovět a na drby nereaguji.“ Vyjádřil nesouhlas s postojem gay hnutí, že by veřejné osobnosti měly svou odlišnost odhalit: „Narušování soukromí je prostě hrubostí. Toť vše.“[49]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Bolle na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Principals: Roberto Bolle [online]. Ballet Theatre Foundation, Inc. [cit. 2013-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Redakce. Dvakrát Adamova Giselle, ta druhá i v hledáčku bulváru. Opera PLUS [online]. 2. 5. 2010 [cit. 2013-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-10. 
  3. ↑ a b c d BOLLE, Roberto. Official Site: Biography [online]. [cit. 2013-02-07]. Dostupné online. (en/it) 
  4. ↑ a b c d GUREWITSCH, Matthew. Leaping Beyond His Comfort Zone. The New York Times [online]. 10. 6. 2010 [cit. 2013-2-9]. [www.nytimes.com/2007/06/10/arts/dance/10gure.html Dostupné online]. (anglicky) 
  5. ↑ a b c DINI, Luca. Roberto Bolle: «La fatica di dire "Ti voglio bene"». Vanity Fair [online]. 18. 12. 2012 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (italsky)  Článek ke stažení v PDF. Archivováno 5. 10. 2015 na Wayback Machine.
  6. ↑ a b c d e f g The People / Roberto Bolle, World Ballet Star: Biography [online]. The State Academic Bolshoi Theatre of Russia [cit. 2013-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Redakce. Bezkonkurenční Verdiho Aida z La Scaly v kinech. Opera PLUS [online]. 12. 5. 2010 [cit. 2013-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-09. 
  8. ↑ LA ROCCO, Claudia. Dreams of a Dying Courtesan. The New York Times [online]. 5. 6. 2011 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c SULCAS, Roslyn. Returning to a Favorite Role for an Almost-Final Goodbye. The New York Times [online]. 13. 6. 2007 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Redakce. Prokofjevův Romeo v Met, hlavním magnetem je Roberto Bolle. Opera PLUS [online]. 16. 6. 2012 [cit. 2013-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-02. 
  11. ↑ a b BLOOM, Julie. Roberto Bolle Withdraws From ABT Performances. The New York Times [online]. 8. 6. 2010 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ BOLLE, Roberto. Official Site: Roberto Bolle & Friends [online]. [cit. 2013-02-11]. Dostupné online. (en/it) 
  13. ↑ SPICER, Graham. Tonight Roberto Bolle and Friends alight at the 15,000-seater Roman Arena in Verona. GraMilano [online]. 23. 7. 2012 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ PELUSO, Marianna. Intervista a Roberto Bolle: io e la danza, la mia vita. Il Sole 24 Ore [online]. 20. 7. 2012 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  15. ↑ DISTEFANO, Giuseppe. Roberto Bolle, principe nudo nella "Giselle" contemporanea di Mats Ek. Il Sole 24 Ore [online]. 30. 4. 2010 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  16. ↑ GRAZIOLA, Alberto. Le foto e il video di Roberto Bolle nudo nel Giselle al Teatro San Carlo. queerblog.it [online]. 30. 4. 2010 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  17. ↑ Giselle di Adolphe-Charles Adam [online]. Teatro Municipale Giuseppe Verdi di Salerno, 2010 [cit. 2013-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-11. (italsky) 
  18. ↑ ARON, Jacob. Creating a digital ballet dancer who twirls into life. New Scientist [online]. 16. 5. 2011 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Senseable City Lab. Dancing Atoms [online]. Massachusetts Institute of Technology [cit. 2013-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b SPICER, Graham. Roberto Bolle: I conquered America… ABT, Black Swan and solitude. GraMilano [online]. 14. 6. 2012 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Redakce. Roberto Bolle zkouší v La Scale Oněgina. Opera PLUS [online]. 27. 8. 2012 [cit. 2013-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-30. 
  22. ↑ a b c CAPPELLE, Laura. La Scala Ballet – Marguerite and Armand, Concerto DSCH – Milan. DanceTabs [online]. 9. 5. 2012 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ a b c COLMAN, David. The Merman of La Scala. The New York Times [online]. 17. 6. 2007 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ a b KOURLAS, Gia. A Final, Radiant Juliet, Then Farewell. The New York Times [online]. 25. 6. 2007 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ the NYT. Dance Listings: American Ballet Theater. The New York Times [online]. 25. 6. 2009 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Classical Music Home: Roberto Bolle Albums – NAXOS, navštíveno 8. 2. 2013
  27. ↑ DVD Search – Arthaus Musik, navštíveno 8. 2. 2013
  28. ↑ Tchaikovsky Gala[nedostupný zdroj] – BelAir Classiques, navštíveno 8. 2. 2013
  29. ↑ Mosè e Faraone, o Il passaggio del Mar Rosso [online]. IMDb [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Aida [online]. IMDb [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Biography [online]. Roberto Bolle Fans and Friends [cit. 2013-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ a b PANDA JU. Romeo and Juliet by Annie Leibovitz for Vogue. My Modern Met [online]. 28. 11. 2008 [cit. 2013-2-8]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-01. (anglicky) 
  33. ↑ SUN, Feifei. Bruce Weber's Roberto Bolle Photo Book. Vanity Fair Daily [online]. 9. 11. 2009 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ WEBER, Bruce. Roberto Bolle: An Athlete in Tights. [s.l.]: teNeues Verlag, 2009. 192 s. ISBN 978-3832791964. 
  35. ↑ Coverboy Bolle on Hercules Hercules!. Opera Chic [online]. 21. 10. 2010 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Alek & Steph. Hercules / Roberto Bolle & Mariacarla Boscono by Paola Kudecki. OhlalaMag [online]. 10. 11. 2010 [cit. 2013-2-8]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-07. (anglicky) 
  37. ↑ Roberto Bolle by Paolo Pellegrin. Opera Chic [online]. 20. 10. 2010 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Roberto Bolle Does Spring GQ Style Italia. Opera Chic [online]. 28. 03. 2011 [cit. 2013-2-8]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ CHRISTENSEN, Anne. Milan Fashion Week: Salvatore Ferragamo. T: The New York Times Style Magazine [online]. 21. 2. 2008 [cit. 2013-2-9]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ DELTUFO, Anthony. Glamazons return! (It's beginning to look a lot like the '90s!). OUT [online]. 13. 8. 2008 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ GAP: Holiday 07 – Crazy Stripes [online]. Laird & Partners [cit. 2013-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-04. (anglicky) 
  42. ↑ TRYMLOVÁ, Martina. Luxusním značkám se o Vánocích daří. Marketing & Media [online]. 18. 10. 2004 [cit. 2013-2-8]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  43. ↑ Last One Out, Turn off the Lights: Bolle for WWF's Earth Hour (for La Scala). Opera Chic [online]. 1. 4. 2012 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ a b Roberto Bolle: sono gay, ma in Italia la Chiesa costringe alla discrezione. Affaritaliani.it [online]. 31. 1. 2009 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) [nedostupný zdroj]
  45. ↑ RUSSO, Roberto. Roberto Bolle e Massimiliano Neri: la storia continua. queerblog.it [online]. 13. 8. 2008 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  46. ↑ a b COLOMBO, Fausto Furio. Le danseur Roberto Bolle dément avoir fait son coming-out. Têtu [online]. 10. 2. 2010 [cit. 2013-2-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-13. (francouzsky) 
  47. ↑ CONDINA, Alessandro. Roberto Bolle e Massimiliano Neri: la storia continua. queerblog.it [online]. 28. 1. 2009 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (italsky) 
  48. ↑ GAY.tv. Sì sono gay: Roberto Bolle fa coming out dalle pagine di una rivista francese. GAY.tv [online]. 27. 1. 2009, rev. 2013-2-8 [cit. 2013-2-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-18. (italsky) 
  49. ↑ SPICER, Graham. Roberto Bolle on why Natalie Portman should give back her Oscar… and more. GraMilano [online]. 24. 7. 2011 [cit. 2013-2-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SHAPIRO, Betty. Roberto Bolle: Ritratto. [s.l.]: Blues Brothers, 2008. 160 s. ISBN 978-8880740544. (italsky) 
  • BOLLE, Roberto. Roberto Bolle: La mia danza. [s.l.]: Mondadori, 2010. 93 s. Dostupné online. ISBN 9788804606000. (italsky) 
  • BOLLE, Roberto. Roberto Bolle alla Scala. 2. vyd. [s.l.]: Rizzoli, 2008. 240 s. Dostupné online. ISBN 9788817025508. (italsky) 
  • WEBER, Bruce. Roberto Bolle: An Athlete in Tights. [s.l.]: teNeues Verlag, 2009. 192 s. Dostupné online. ISBN 978-3832791964. (anglicky) 
  • American Ballet Theatre Principal Dancers: Angel Corella, Alessandra Ferri, Ethan Stiefel, Viviana Durante, Nina Ananiashvili, Roberto Bolle. [s.l.]: Books LLC, 2010. 232 s. Dostupné online. ISBN 9781155762012. (anglicky) 
  • Italian Ballet Dancers: Alessandra Ferri, Viviana Durante, Filippo Taglioni, Roberto Bolle, Fabio Grossi, Carlotta Grisi, Marie Taglioni. [s.l.]: General Books LLC, 2010. 80 s. Dostupné online. ISBN 9781155708195. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Roberto_Bolle&oldid=22757640“