Přeskočit na obsah

Otakar Nekvasil

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otakar Nekvasil
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Stranická příslušnost
Členstvístaročeská str.
Česká státopráv. dem.
Čs. národní demokracie
Narození30. srpna 1869
Karlín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. prosince 1933 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
ChoťLibuše Šámalová
RodičeVáclav Nekvasil
Alma materčeská technika Praha
Profesestavební inženýr, stavitel, architekt, podnikatel a politik
CommonsOtakar Nekvasil
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Nekvasil (30. srpna 1869 Karlín[1] – 28. prosince 1933 Praha-Podolí[2]) byl český a československý stavební podnikatel, politik a poslanec Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval pražskou techniku. Byl prvním synem pražského stavebního podnikatele Václava Nekvasila (1840-1906). Po otcově smrti převzal roku 1906 jeho podnik a dále ho rozšířil. Šlo o jednu z největších českých stavebních společností. Prováděla velké zakázky jako Akciové ledárny v Braníku nebo palác Koruna, palác Adria či budova Městské knihovny v Praze. Od roku 1909 byl členem správní rady a výkonného výboru České průmyslové banky a členem správní rady Českomoravské Kolben-Daněk. Za první světové války byl členem domácího protirakouského odboje (Maffie).[3][4]

Po vzniku republiky zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii.[5] V rámci strany patřil původně ke straně staročeské. V parlamentu byl referentem pro přijetí prvního československého zákona o podpoře stavebního ruchu.[4] Profesně se uvádí jako stavitel a architekt.[6]

Působil jako místopředseda Spolku československých inženýrů a architektů. Provedl stavbu české techniky v Dejvicích, zemědělské muzeum v Bratislavě a objekt krajského soudu tamtéž. Jeho firma zbudovala rovněž krajský soud a elektrárnu v Užhorodě. Zasloužil se i o rozvoj automobilismu. Byl místopředsedou, později předsedou Autoklubu Republiky Československé. V této funkci navazoval kontakty s podobnými organizacemi v zahraničí a na sklonku života docílil sjednocení všech autoklubů v Československu do jednoho sdružení.[4]

Počátkem roku 1931 onemocněl ledvinovou chorobou. Po osmi měsících ale dočasně překonal zdravotní potíže a vrátil se do aktivního vedení své firmy, kterou tehdy převedl na akciovou společnost.[4] Zemřel v prosinci 1933 v podolském sanatoriu.[2] Jen necelé dva týdny předtím zemřela i jeho manželka Libuše rozená Šámalová.[4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Podolí, sign. POD Z6, s. 193
  3. ↑ Stavitel bez bázně a hany [online]. profit.cz [cit. 2011-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29. 
  4. ↑ a b c d e Ing. arch. Otakar Nekvasil zemřel. Národní politika. Prosinec 1933, roč. 51, čís. 356, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ Otakar Nekvasil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otakar_Nekvasil&oldid=24196642“