Luiz Felipe Scolari

Luiz Felipe Scolari
Osobní informace
Celé jméno	Luiz Felipe Scolari
Datum narození	9. listopadu 1948, 76 let
Místo narození	Passo Fundo, Brazílie
Výška	1,82
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Obránce
Mládežnické kluby
1966–1973 CE Aimoré
Profesionální kluby
Roky Klub 1973–1979 1980 1980–1981 1981 SER Caxias EC Juventude EC Novo Hamburgo CS Alagoano
Trenérská kariéra***
Roky Klub 1982 1982–1983 1983 1984–1985 1986 1986–1987 1987 1988 1988–1990 1991 1991 1992 1993–1996 1996–1997 1997–2000 2000–2001 2008–2009 2009–2010 2010–2012 2014–2015 2015–2017 2018–2019 2020–2021 2021 CS Alagoano EC Juventude Grêmio Esportivo Brasil Al Shabab Grêmio Esportivo Brasil EC Juventude Grêmio Porto Alegre Goiás EC Qadsia SC Criciúma EC Al Ahli Qadsia SC Grêmio Porto Alegre Júbilo Iwata SE Palmeiras Cruzeiro EC Chelsea FC PFK Bunjodkor SE Palmeiras Grêmio Kuang-čou Evergrande FC SE Palmeiras Cruzeiro EC Grêmio
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace 1990 2001–2002 2003–2008 2012–2014 Kuvajt Brazílie Portugalsko Brazílie
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale MS 2002 Brazílie - trenér Mistrovství Evropy ve fotbale ME 2004 Portugalsko - trenér Konfederační pohár FIFA 2013 Brazílie - trenér
Další informace
Povolání	fotbalista a fotbalový trenér
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. *** Trenérské působení aktuální k 11. říjnu 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luiz Felipe Scolari (* 9. listopadu 1948, Passo Fundo, Brazílie) je brazilský fotbalový trenér.

Jako hráč byl znám spíše jako nekompromisní obránce, než jako typický brazilský technik. Proto měl také přezdívku perna-de-pau (dřevák). Celou kariéru prožil doma v Brazílii, kde hrál v klubech Caxias, Juventude, Novo Hamburgo a Centro Sportivo Alagoano, se kterým získal svůj jediný titul jako hráč.

S trenérskou kariérou začínal tak, jak končil tu hráčskou – vítězstvím v mistrovství státu Alagoano. Po krátkých působeních u týmů Juventude, Grêmio Esportivo Brasil a v saúdskoarabském Al-Shabab přišlo první angažmá ve velkoklubu, když se v roce ujal mužstva Grêmio Porto Alegre, se kterým vyhrál Campeonato Gaúcho. Poté se na několik let přesunul opět na Arabský poloostrov, kde vedl kuvajtský klub Qadisiya SC, kuvajtskou reprezentaci a saúdskoarabské al-Ahli.

Poté se vrátil do Grêmia Porto Alegre, se kterým během tří let získal šest trofejí včetně Poháru osvoboditelů v roce 1995 a brazilský titul o rok později. Na konci roku 1997 přijal angažmá u japonského klubu Júbilo Iwata, kde však skončil po pouhých jedenácti zápasech a vrátil se opět do Brazílie, konkrétně do SE Palmeiras, se kterým vyhrál brazilský pohár a přidal i svůj druhý triumf v Copa Libertadores. Během působení u týmu Palmeiras byl vyhlášen nejlepším trenérem Jižní Ameriky.

Po jedné sezóně, po kterou trénoval Cruzeiro EC byl v červnu 2001, na posledních pět kvalifikačních zápasů na MS 2002 jmenován hlavním trenérem brazilské reprezentace. Navzdory porážce v prvním utkání proti Uruguayi se Scolarimu podařilo dovést tým na závěrečný turnaj. V základní skupině porazili Brazilci postupně Turecko (2:1), Čínu (4:0) a Kostariku (5:2) a postoupili z prvního místa do osmifinále proti Belgii, kterou porazili brankami Rivalda a Ronalda 2:0. Ve čtvrtfinále proti Anglii pomohla kanárkům chyba brankáře Seamana, který pustil za svá záda Ronaldinhův přímý kop ze 40 metrů, díky němuž se Brazilci dostali do vedení 2:1, které už nepustili a mohli si zopakovat zápas s Tureckem, které v semifinále porazili Ronaldovým bodlem 1:0. Ve finále proti Německu úřadoval opět Ronaldo, který svým sedmým a osmým gólem na turnaji vystřílel nejen korunu pro krále střelců, ale pro Brazílii také pátý titul mistrů světa. Na konci roku 2002 Scolari rezignoval na funkci trenéra národního týmu.

V roce 2012 opět převzal brazilský národní tým. Vyhrál s ním Konfederační pohár FIFA 2013, který předchází světovému šampionátu. Mužstvo vedl i na domácím Mistrovství světa 2014 v Brazílii.^[1] V semifinále proti Německu byl u historického brazilského debaklu 1:7.^[2] Ani v zápase o bronz proti Nizozemsku nenastal obrat k lepšímu (tým prohrál 0:3) a Brazilci tak obsadili konečné čtvrté místo a zůstali bez medaile.^[3] I přes vysoké porážky v posledních dvou zápasech na šampionátu si chtěl udržet trenérskou funkci u Selecaa (brazilského národního týmu), ale nakonec rezignoval.^[4]

V roce 2003 převzal reprezentaci Portugalska, které se chystalo na pořádání EURA 2004. Na úvod základní skupiny sice Scolariho svěřenci podlehli Řecku (1:2), poté však porazili Rusko (2:0) a Španělsko (1:0) a postoupili z prvního místa do vyřazovací části, v ní porazili Anglii 2:2 (6:5 pen) a Nizozemsko 2:1. Ve finále podlehli Portugalci překvapení turnaje z Řecka a získali stříbrné medaile. Scolari vedl tým i na MS 2006, kde Portugalci došli až do semifinále, ve kterém podlehli Francii Zidanovým gólem 1:0. V zápase o bronz prohráli s domácím Německem a Felipao tak na třetí cenný kov v řadě nedosáhl. Na následujícím EURU 2008 vypadli se stejným soupeřem ve čtvrtfinále, což byl poslední Scolariho zápas na lavičce Portugalska.

1. července 2008 převzal londýnskou Chelsea FC.^[5] Stal se tak prvním trenérem mistrů světa, který usedl na lavičku klubu působícího v Premier league. 9. února byl Scolari odvolán^[6] a na lavičce klubu majitele Romana Abramoviče tak nepůsobil ani jednu celou sezonu.

Po angažmá v Chelsea přijal nabídku trénovat uzbecký PFK Bunjodkor, kde se setkal se svým bývalým svěřencem z reprezentace Rivaldem. V Uzbekistánu skončil v květnu 2010^[7] a o dva týdny později převzal mužstvo SE Palmeiras.

• 1× vítěz Campeonato Alagoano (1981)

• CS Alagoano
  • 1× vítěz Campeonato Alagoano (1982)
• Qadisiya SC
  • 1× Emir Cup (1989)
• Kuvajt
  • 1× Golf Cup (1990)
• Criciúma EC
  • 1× Copa do Brasil (1991)
• Grêmio
  • 3× Campeonato Gaúcho (1987, 1995, 1996)
  • 1× Copa do Brasil (1994)
  • 1× Pohár osvoboditelů (1995)
  • 1× mistr Brazílie (1996)
  • 1× Recopa Sudamericana (1996)
• SE Palmeiras
  • 1× Copa do Brasil (1998)
  • 1× Copa Mercosur (1998)
  • 1× Pohár osvoboditelů (1999)
• Brazílie
  • 1× zlato z MS 2002
• Portugalsko
  • 1× stříbro z ME 2004

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luiz Felipe Scolari na Wikimedia Commons
• Profil na FIFA.com Archivováno 10. 11. 2012 na Wayback Machine.
• Profil na zimbio.com
• Kouč Scolari bude trénovat Chelsea Archivováno 18. 2. 2009 na Wayback Machine.
• Chelse odvolala trenéra Scolariho Archivováno 25. 2. 2009 na Wayback Machine.
• Scolari skončil angažmá v uzbeckém Bunjodkoru Archivováno 30. 6. 2020 na Wayback Machine.

Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2002
Brazílie	Dida • Marcos • Rogério Ceni • Ânderson Polga • Juliano Belletti • Cafu – • Edmílson • Júnior • Lúcio • Roberto Carlos • Roque Júnior • Gilberto Silva • Juninho Paulista • Kléberson • Ricardinho • Ronaldinho • Vampeta • Denílson • Edílson • Kaká • Luizão • Rivaldo • Ronaldo Trenér: Luiz Felipe Scolari
Německo	Hans-Jörg Butt • Oliver Kahn – • Jens Lehmann • Frank Baumann • Thomas Linke • Christoph Metzelder • Carsten Ramelow • Marko Rehmer • Christian Ziege • Michael Ballack • Jörg Böhme • Torsten Frings • Dietmar Hamann • Jens Jeremies • Sebastian Kehl • Lars Ricken • Bernd Schneider • Gerald Asamoah • Oliver Bierhoff • Marco Bode • Carsten Jancker • Miroslav Klose • Oliver Neuville Trenér: Rudi Völler
Turecko	Ömer Çatkıç • Zafer Özgültekin • Rüştü Reçber • Fatih Akyel • Emre Aşık • Bülent Korkmaz • Alpay Özalan • Ümit Özat • Hakan Ünsal • Yıldıray Baştürk • Emre Belözoğlu • Okan Buruk • Ümit Davala • Abdullah Ercan • Tayfur Havutçu • Mustafa İzzet • Tugay Kerimoğlu • Ergün Penbe • Arif Erdem • Nihat Kahveci • İlhan Mansız • Hasan Şaş • Hakan Şükür – Trenér: Şenol Güneş

Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2004
Řecko	Antonios Nikopolidis • Kostas Chalkias • Fanis Katergiannakis • Giourkas Seitaridis • Stylianos Venetidis • Nikos Dabizas • Traianos Dellas • Angelos Basinas • Theodoros Zagorakis • Stelios Giannakopoulos • Angelos Charisteas • Vassilios Tsiartas • Demis Nikolaidis • Takis Fyssas • Zisis Vryzas • Pantelis Kafes • Georgios Georgiadis • Giannis Goumas • Michalis Kapsis • Jorgos Karagunis • Konstantinos Katsuranis • Dimitrios Papadopoulos • Vassilis Lakis Trenér: Otto Rehhagel
Portugalsko	Ricardo Pereira • Paulo Ferreira • Rui Jorge • Jorge Andrade • Fernando Couto • Costinha • Luís Figo • Petit • Pauleta • Rui Costa • Simão Sabrosa • Quim • Miguel Monteiro • Nuno Valente • Beto • Ricardo Carvalho • Cristiano Ronaldo • Maniche • Tiago Mendes • Deco • Nuno Gomes • José Moreira • Hélder Postiga Trenér: Luiz Felipe Scolari
Česko	Petr Čech • Jaromír Blažek • Antonín Kinský • Zdeněk Grygera • Pavel Mareš • Tomáš Galásek • René Bolf • Marek Jankulovski • Vladimír Šmicer • Karel Poborský • Jan Koller • Tomáš Rosický • Pavel Nedvěd • Vratislav Lokvenc • Martin Jiránek • Štěpán Vachoušek • Milan Baroš • Tomáš Hübschman • Marek Heinz • Roman Týce • Jaroslav Plašil • Tomáš Ujfaluši • David Rozehnal Trenér: Karel Brückner
Nizozemsko	Edwin van der Sar • Sander Westerveld • Ronald Waterreus • Michael Reiziger • Jaap Stam • Wilfred Bouma • Giovanni van Bronckhorst • Phillip Cocu • Andy van der Meijde • Edgar Davids • Patrick Kluivert • Ruud van Nistelrooy • Rafael van der Vaart • Roy Makaay • Wesley Sneijder • Frank de Boer • Marc Overmars • Pierre van Hooijdonk • Johnny Heitinga • Arjen Robben • Clarence Seedorf • Paul Bosvelt • Boudewijn Zenden Trenér: Dick Advocaat

Brazilská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2014
1 Jefferson • 2 Dani Alves • 3 Thiago Silva (C) • 4 David Luiz • 5 Fernandinho • 6 Marcelo Vieira • 7 Hulk • 8 Paulinho • 9 Fred • 10 Neymar • 11 Oscar • 12 Júlio César • 13 Dante • 14 Maxwell • 15 Henrique • 16 Ramires • 17 Luiz Gustavo • 18 Hernanes • 19 Willian • 20 Bernard • 21 Jô • 22 Victor • 23 Maicon • Trenér Luiz Felipe Scolari

Konfederační pohár FIFA 2013 – Brazílie
Brankář	Jefferson • Júlio César • Diego Cavalieri
Hráči	Dani Alves • Thiago Silva • David Luiz • Fernando • Marcelo • Lucas • Hernanes • Frede • Neymar • Oscar • Dante • Filipe Luís • Jean • Réver • Luiz Gustavo • Paulinho • Hulk • Bernarde • Jô • Jádson
Hlavní trenér	Luiz Felipe Scolari