Ludger Stühlmeyer

Ludger Stühlmeyer
Ludger Stühlmeyer (14. dubna 2005)
Narození	3. října 1961 (63 let) Melle
Alma mater	Münsterská univerzita Melleské gymnázium Brémská umělecká vysoká škola
Povolání	hudební skladatel, šéfdirigent, hudební historik, dirigent, okresní kantor a sbormistr
Manžel(ka)	Barbara Stühlmeyerová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludger Stühlmeyer (* 3. říjen 1961, Melle, Dolní Sasko) je německý varhaník, docent a skladatel.

Ludger Stühlmeyer pochází z hudebnické rodiny. První hudební vzdělán�� získal u klavíristy a skladatele Karla Schäfera, ředitele hudby, a Karla-Heinze Höneho, ředitele hudby na Konzervatoři v Osnabrücku.

Po maturitní zkoušce na Gymnáziu v Melle studoval obor chrámová hudba (Kirchenmusik), stará hudba, hra na varhany a zpěv na vysoké škole v Brémách (Hochschule für Künste), kompozici u Günthera Kretzschmara, Karlheinze Stockhausena a Helgy Jungové. Gregoriánský chorál vystudoval u Luigiho Agustoniho, Godeharda Joppicha a Johannese Berchmanse Göschla.

Na Westfálské Wilhelms-Universität v Münsteru pokračoval ve studiu hudební vědy, filosofie a teologie a zde byl promován na doktora filosofie. Jeho školitelem byl profesor Winfried Schlepphorst. Ludger Stühlmeyer obdržel stipendium od Biskupství v Osnabrücku. Jeho studium proběhlo za podpory několika nadací (Friedrich-Baur-Stiftung, Oberfrankenstiftung a Wolfgang-Siegel-Stiftung).

V roce 1980 se stal kantorem pro biskupství v Osnabrücku a v roce 1988 regionálním kantorem biskupství v Münsteru. Od roku 1994 pracuje jako hlavní kantor města a děkanátu v Hofu (Stadt- und Dekanatskantor) a zároveň je docentem a spolupracovníkem Úřadu pro chrámovou hudbu v Bamberku. Za vynikající umělecké a pedagogické výsledky byl Německým celonárodním Ceciliánským spolkem v roce 2013 jmenován ředitelem hudby (Musikdirektor). S varhanicí Martinou Kolářovou, původem z Chebu, provedl řadu koncertů v rámci česko-německé kulturní spolupráce. ^[1]

Stühlmeyer je členem Společnosti Maxe Baumanna, mezinárodní Společnosti Valentina Rathgebera a Mezinárodní společnosti Dietricha Buxtehudeho. Jeho manželka, Barbara Stühlmeyer je teoložka a též absolventka hudební vědy. Jeho dědeček, Heinrich Stühlmeyer, „tichý hrdina odporu proti národnímu socialismu“ byl v roce 1940 uvězněn v táboře Emsland – kvůli své oddanosti církvi a solidaritě s pronásledovanými osobami Třetí říše.^[2]

Kompozice Ludgera Stühlmeyera v sobě nesou rysy postmoderny a souznění s osobností autora. Jeho dětská scénická tvorba navazuje na tradici jeho učitele Günthera Kretzschmara, snaží se uchopit postuláty holistické pedagogiky, zachytit dětskou schopnost prožívání, radost ze zpěvu a tvoření.^[3]

• Curia sonans. Die Musikgeschichte der Stadt Hof. Eine Studie zur Kultur Oberfrankens. Heinrichs-Verlag Bamberk 2010, ISBN 978-3-89889-155-4.
• Das Leben singen. Christliche Lieder und ihr Ursprung. Verlag DeBehr Radeberk 2011, ISBN 978-3-939241-24-9.
• Bernhard Lichtenberg. Ich werde meinem Gewissen folgen. Topos plus Verlag Kevelaer 2013, ISBN 978-3-8367-0835-7.
• Konfessionalität und Ökumenizität – Kirchenmusik gestern und heute. V: Abbruch – Umbruch – Aufbruch. Reformation und Ökumene in Mittel- und Oberfranken. Eine Arbeitshilfe zum Lutherjahr. Bamberk 2016, ISBN 978-3-931432-39-3, S. 88–91.
• Johann Valentin Rathgeber. Leben und Werk. Verlag Sankt Michaelsbund Mnichov 2016, ISBN 978-3-943135-78-7.
• Klangrede: Sonnengesang des Franziskus – Echo oder Leitmelodie? Nachdenkliches und Hintergründiges aus der Werkstatt eines Komponisten. V: Stefan Kopp, Joachim Werz (vydavatel): Gebaute Ökumene. Botschaft und Auftrag für das 21. Jahrhundert? Verlag Herder Freiburg im Breisgau 2018, ISBN 978-3-451-38188-1, S. 297–333.

• Mache dich auf, werde licht, Kantáta, 1989.
• Die Legende von den drei weisen Königen, 1998. Text: Rolf Krenzer.
• Wer glaubt kann widerstehn, 1999. Bernhard-Lichtenberg-Kantáta.
• Quatre pièces pour Orgue: Prélude romantique, Caprice expressionique, Hymne impressionique, Fugue baroque, 2001. Edition Musica Rinata Berlín 2013, ISMN 979-0-50235-058-1.
• Atme in mir, 2002. Text: Svatý Augustin .
• Veni Creator Spiritus, 2011. Text: Rabanus Maurus. V: Cantica nova. Zeitgenössische Chormusik für den Gottesdienst. Chorbuch ACV, Řezno 2012, ISBN 978-3-00-039887-2.
• Atem Gottes hauch mich an, 2013. Text: Dorothee Sölleová.
• Zum Engel der letzten Stunde, 2013. Text: Jean Paul (Das Leben des Quintus Fixlein).
• Johannes-Passion, 2014. Texte: Joh. 18,1–19,42.^[4] Berliner Chormusik-Verlag, Berlín 2014, ISMN 979-0-50235-210-3.
• Klangrede – Sonnengesang des Franziskus, 2015. Text: František z Assisi „Suae Sanctitati Papae Francisci dedicat“.^[5]
• In dulci jubilo. Aus-Flüge für Querflöte-Solo, 2015. Sonat-Verlag Kleinmachnow 2015, ISMN 979-0-50254-034-0.
• Ave Maria, 2016. Sonat-Verlag Kleinmachnow 2016, ISMN 979-0-50254-085-2.
• Hymn, 2017. Text: Edgar Allan Poe, Moteto (SSAATTBB).
• With hearts reneved, 2017. Text: Jack May. Moteto „Dedicatet to the Westminster Cathedral Choir of London“.
• Gerechter unter den Völkern, 2017. Nešpory. Verlag Sankt Michaelsbund, Mnichov 2017, ISBN 978-3-943135-90-9.
• Super flumina Babylonis, 2019. Introduzione, Scontro, Elegie, Appassionato.
• Du religiniai eilėraščiai, Malda a Dievo meilė, 2020. Text: Jonas Mačiulis (Maironis).
• Zehn Choralfantasien zum Weihnachtsfestkreis, 2020. Ries & Erler, Berlín 2020, ISMN 979-0-50254-149-1.
• Der Weihnachtsstern. Eine sinfonische Dichtung. 2020.
• Una rosa : Fantasie in vier Teilen für Violine solo [Con anima, Intermezzo (Minuetto), Adagio, Allegro assai]. 2021. Ries & Erler, Berlín 2021, ISMN M-013-00153-8.

• Gert Böhm: Prägende Jahre zwischen Oper, Schiffshupen und Benediktinern (portrét). V: Frankenpost, Hof 14. květen 2005.
• Maria Palmer: Hoffnungsklänge in der Krise. Kreativität statt verstummen. V: Die Tagespost, Würzburg 7. květen 2020, S. 15.
• Ute van der Mâer: Bis orat qui cantat. Festschrift zum 60. Geburtstag von Ludger Stühlmeyer. Norderstedt 2021, ISBN 978-3-7543-9507-3.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludger Stühlmeyer na Wikimedia Commons