Louis d'or (platidlo)

Louis d'or (francouzská výslovnost: [lwi dɔʁ], česky lujdor) je označení několika typů francouzských mincí. Měnu zavedl Ludvík XIII. v roce 1640. Název je odvozen od vyobrazení portrétu krále Ludvíka (fr. Louis) na jedné straně mince; na zadní straně je francouzský královský znak. Mince byla v době revoluce nahrazena francouzským frankem a později mincí s názvem "napoléon" v podobné hodnotě. Skutečná hodnota mincí kolísala podle měnové a fiskální politiky, ale v roce 1726 byla její hodnota stabilizována.

V roce 1640 byly louisdory vydány v pěti nominálních hodnotách: půl louisdoru a jeden, dva, čtyři a osm louisdorů.^[1] Všechny další emise až do roku 1793 byly denominovány pouze na polovinu, jeden a dva louisdory.

Emise Ludvíka XIII.

Zlatý louisdor nahradil frank, který byl v oběhu (teoreticky) od doby vlády Jana II. Ve skutečnosti byla hlavní zlatá mince obíhající ve Francii na počátku 17. století španělská: 6,7-gramové dvojité "escudo" nebo „doubloon“, louisdor byl jeho kopií.

Louisdor vyřešil několik problémů s předchozími francouzskými ražbami zlatých mincí. Ludvík XIII. razil původně mince z 23karátového zlata, a to i přesto, že král Karel V. svými 22karátovými mincemi vytvořil de facto mezinárodní standard pro ražbu zlatých mincí už o století dříve.^[2] Královské edikty nastavily oficiální hodnoty jeho zlatých mincí tak nízko, že bylo výhodné je exportovat.^[2] Vzhledem k tomu, že mince byly stále vyráběny ručně, mohli podvodníci obrousit zlato z okrajů mincí, než je předali dál, což byl nezákonný proces zvaný ořezávání. Jean Varin, medailista z Liège, proto nainstaloval v pařížské mincovně strojní zařízení, které vyrábělo dokonale kulaté mince, takže obrušování bylo znemožněno.^[2]

Ludvík XVIII.

Oproti očekávání nebyla 20franková zlatá mince za vlády Ludvíka XVIII. louisdor, ale zlatý napoleon. Podle měnového zákona Napoleona I. byly tak zvány všechny zlaté francouzské mince.