Lemurovití noční

Lemurovití noční
	lemur pruhohřbetý
Vědecká klasifikace
Doména	eukaryota (Eukaryota);
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Nadřád	placentálové (Placentalia);
Řád	primáti (Primates);
Podřád	Strepsirhini;
Infrařád	lemuři (Lemuriformes);
Nadčeleď	lemurové (Lemuroidea);
Čeleď	lemurovití noční (Lepilemuridae); Gray, 1870
Rod	Lepilemur; I. Geoffroy, 1851
	rozšíření lemurů rodu Lepilemur rozšíření lemurů rodu Lepilemur
Druhy
	lemur Ahmansonův (Lepilemur ahmansonorum); lemur ankaranský (Lepilemur ankaranensis); lemur bělonohý (Lepilemur leucopus); lemur betsileo (Lepilemur betsileo); lemur čilý (Lepilemur mustelinus); lemur darainanský (Lepilemur milanoii); lemur drobnozubý (Lepilemur microdon); lemur drobný (Lepilemur ruficaudatus); lemur Fleuretin (Lepilemur fleuretae); lemur Grewcockových (Lepilemur grewcockorum); lemur Hawkových (Lepilemur tymerlachsonorum); lemur Hubbardových (Lepilemur hubbardorum); lemur Milne-Edwardsův (Lepilemur edwardsi); lemur mitsinjo (Lepilemur mitsinjonensis); lemur Ottův (Lepilemur otto); lemur Pettersův (Lepilemur petteri); lemur pruhočelý (Lepilemur aeeclis); lemur pruhohřbetý (Lepilemur sahamalazensis); lemur Randrianasoleův (Lepilemur randrianasoloi); lemur Scottův (Lepilemur scottorum); lemur Sealův (Lepilemur seali); lemur severní (Lepilemur septentrionalis); lemur šedohřbetý (Lepilemur dorsalis); lemur Wrightské (Lepilemur wrightae); Lepilemur hollandorum;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lemurovití noční (Lepilemuridae) je čeleď nejprimitivnějších primátů, kteří patří mezi endemity, vyskytující se na Madagaskaru. Čeleď má jediný rod s asi 25 druhy.

Historie

Vědci se domnívali, že rod (Lepilemur), který se odlišuje od ostatních lemurů, je potomkem asi před 1000 léty vymřelé opice (Megaladapis), proto se tato čeleď nazývala (Megaladapidae) Major, 1893. Později se prokázala neoprávněnost této domněnky a toto jméno je nyní považováno za mladší synonymum.^[1]

Popis

Jsou to poměrně malé opice, měří asi 250 až 300 mm a váží 500 až 900 gramů. Huňatý ocas mají dlouhý asi 250 mm. Na hřbetě a bocích jsou hnědí až tmavě šedí, obličej mají světle šedý, bříška světlá a ocas načervenalý. Mají krátkou hlavu s velkými ušními boltci a žluté kulaté oči. Zadní nohy mají delší a silné, dokáží rychle běhat a skákat i vertikálně. Prsty mají opatřeny nehty, pouze druhý prst zadních končetin nese dráp na škrábání.

Lemurovití noční kompletně redukovali horní řezáky (0.1.3.32.1.3.3 × 2 = 32 zubů).^[2]

Životní projevy

Stravu mají téměř vegetariánskou, upřednostňují rostlinnou potravu, listy a ovoce. Jsou to noční tvorové, žijí na stromech, kde den přespávají v dutinách. Mimo doby rozmnožování jsou samotáři. Samci mají větší teritoria než samice a mají tak na svém území více samic. Zvířata stejného pohlaví brání hlasitými, pronikavými zvuky svá území proti konkurentům. Samičky rodí jedno mládě, zpočátku ho přenáší v tlamičce a později zavěšené v srsti, při hledání potravy ho ukládá do hnízda v dutině.

Ohrožení

Lemuři všeobecně nejsou na Madagaskaru mnoho loveni, místní obyvatelé jsou pověrčiví a mají z nich obavy. Jsou však ze svých území vytlačováni změnou přírodních podmínek, kdy velkou rychlostí pokračuje odlesňování z důvodů zemědělství, těžby dřeva a výroby dřevěného uhlí. Za ohrožený druh je považován lemur ankaranský, za zranitelný druh lemur Milne-Edwardsův a za kriticky ohrožený druh lemur severní. O ostatních druzích nemá IUCN dostatek informací.^[3]

Galerie

Reference

↑ [1]
↑ ANKEL-SIMONS, Friderun. Primate Anatomy – An Introduction. 3. vyd. Amsterdam ; Boston: Elsevier Academic Press, 2007. ISBN 978-0-12-372576-9, ISBN 0-12-372576-3. S. 247. (anglicky)
↑ Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-18.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu lemurovití noční na Wikimedia Commons
Taxon Lepilemuridae ve Wikidruzích
www.bucknell.edu
ome.tiscali.cz

[1] [1]

[2] ANKEL-SIMONS, Friderun. Primate Anatomy – An Introduction. 3. vyd. Amsterdam ; Boston: Elsevier Academic Press, 2007. ISBN 978-0-12-372576-9, ISBN 0-12-372576-3. S. 247. (anglicky)

[3] Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-18.

[1]