Přeskočit na obsah

Kuzma Minin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kuzma Minin
Úmrtí21. května 1616
Místo pohřbeníNižněnovgorodský kreml
Povoláníobchodník, voják, Zemsky headman, státník a vojenský velitel
Nábož. vyznánípravoslaví
DětiNěfjod Minin
FunkceMayor of Nizhny Novgorod
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kuzma Minin (rusky Кузма Mинин, vlastním jménem Kuzma Minič Zacharijev-Suchorukij , okolo 1570?1616?) byl obchodník z Nižního Novgorodu, který na počátku 17. století spolu s Dmitrijem Požarským vyhnal Poláky z Ruska.

Vítězství nad polskou armádou

[editovat | editovat zdroj]
Minin (vpravo) a Požarskij vyzývají k záchraně Rusi

Kuzma Minin byl muž nepřílíš zámožný, zabýval se obchodem s masem a rybami. Mezi lidmi byl oblíben pro svou moudrost a čestnost, proto byl dne 1. září 1611 zvolen nižněnovgorodskými měšťany starostou.[1] Po invazi Poláků se rozhodl zachránit Rus. Všechno své jmění, všechen svůj majetek věnoval na vyzbrojení ruských ozbrojenců. Ve městě se sešla silná vojenská posádka. K nim se přidávali měšťané a řemeslníci a byla vytvořena domobrana. Vojenským velitelem se stal kníže Dimitrij Požarskij. K Rusům se začaly přidávat i okolní národy: Čuvaši, Komijci, Marijci i Seveřané. Minin poslal bojarům dopisy, v nichž napsal, aby se spojili, vyhnali katolické okupanty a znovu nastolili pravoslaví.

K rozhodujícímu střetu mezi polsko-litevskou armádou a ruskými vlastenci došlo u bran Moskvy. V čele polsko-litevského vojska stál hejtman Jan Karol Chodkiewicz. Polsko-litevská vojska však byla rozdrcena. Několik okupantů se ještě drželo za branami Kremlu a odmítlo kapitulovat. Po dlouhém obléhání se nakonec okupanti 26. října 1612 vzdali. Kuzma Minin byl za svůj čin později povýšen do šlechtického stavu.

Měl také rozhodující vliv na volbě nového cara Michaila I. Roku 1616 zemřel.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kuzma Minin na anglické Wikipedii.

  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Slavní ruští vojevůdci. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1955. 264 s. S. 98. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]