Koločava
| Koločava Колочава | |
|---|---|
 Pohled na Koločavu | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°25′36″ s. š., 23°41′54″ v. d. |
| Nadmořská výška | 631 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 / UTC+3 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Zakarpatská |
| Okres | Chust |
  Koločava Koločava, Zakarpatská oblast | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 5 029 |
| Správa | |
| Starosta | Vasyl Ivanovyč Chudyněc |
| Adresa obecního úřadu | 90043, Закарпатська обл., Міжгірський район, с. Колочава, вул. Шевченка, 78, тел. 2-82-24; 2-82-81 |
| Telefonní předvolba | +380 3146 |
| PSČ | 90043 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Koločava, také Kaločava[1] (ukrajinsky Колочава, maďarsky Alsókalocsa,[1] německy Kolotschawa; zastarale Nižná Koločava) je obec na západní Ukrajině, správní středisko Koločavské venkovské komunity (ukrajinsky Колочавська сільська громада). Leží v okrese Chust Zakarpatské oblasti na jižní hranici Siněvirského národního parku. Obcí protéká řeka Terebla.
Koločavská venkovská komunita
[editovat | editovat zdroj]Kromě Koločavy jsou součástí Koločavské venkovské komunity tato sídla:
| Transkripce do latinky | Ukrajinský název | Česky/slovensky | Maďarsky |
|---|---|---|---|
| Horb | Горб | Hrb, Horb | Horb |
| Kosiv Verch | Косів Верх | Kosuv Vrch | Koszóver |
| Merešor | Мерешор | Merešor | Rókarét, Mercsor |
| Nehrovec | Негровець | Negrovec, Vyžná Koločava, Kaločava Vyžní[1] | Felsőkalocsa,[1] Negróc |
Historie
[editovat | editovat zdroj]Koločava byla do roku 1919 součástí Uherska. V letech 1919–1938 patřila do Podkarpatské Rusi, která byla součástí Československa. V letech 1939–1945 byla anektována Maďarskem. Od roku 1946 bylo místo součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky a od roku 1991 je součástí Ukrajiny. V současnosti zde žije okolo 5000 obyvatel.
Muzea
[editovat | editovat zdroj]Koločava má 10 muzeí a 20 památníků:
- muzeum Kostel Ducha svatého
- Historické a Etnografické muzeum Ivana Olbrachta
- skanzen vesnické architektury Старе Село
- muzeum Sovětská škola
- muzeum Česká škola
- muzeum Koločavské úzkorozchodné železnice
- muzeum Bunkr Štajera
- muzeum Památník vojákům internacionalistům
- muzeum Arpádova linie
- muzeum vorařství (již řadu let zpustlé)
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Koločava proslula jako rodiště obávaného loupežníka Nikoly Šuhaje, hrdiny literárního díla Ivana Olbrachta – Nikola Šuhaj loupežník. Ve vesnici je škola s muzeem a bustou Ivana Olbrachta. U dřevěného kostela sv. Ducha, ležícího v Horbu[2] u silnice směrem k jezeru Siněvir, se nachází hroby tří českých četníků, kteří zemřeli během služby v Koločavě. Jednoho z nich zabil Nikola Šuhaj, V tomto kostele bylo do nedávné doby umístěno Muzeum ateismu, založené v časech existence Sovětského svazu.[3] Na hřbitově blíže na náměstí se nachází hroby Nikoly a jeho ženy Eržiky. Za hřbitovem je muzeum československé školy a také nový skanzen.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Busta Ivana Olbrachta (vedle nové školy) -
Nová škola v Koločavě -
Řeckokatolický kostel sv. Ducha v Koločavě -
Interiér řeckokatolického kostela sv. Ducha v Koločavě -
Hlavní ulice před restaurací Četnická stanice v Koločavě -
Pomník na počest pracovních migrantů u autobusové zastávky uprostřed Koločavy. Sochař: Petro Štajer, mecenáš: Stanislav Arževitin, 2011 -
Pomník na počest bačovi (ovčákovi), otevřený v padesátých letech XX století, v roce 2009 obnovený a pozlacený. -
Muzeum a Stará škola v Koločavě -
Řeckokatolický kostel sv. Ducha v Koločavě
.jpg)
Koločava ve filmu
[editovat | editovat zdroj]- Marijka nevěrnice (1936), Ivan Olbracht, Karel Nový, Vladislav Vančura, Bohuslav Martinů
- Nikola Šuhaj (1947), režie: Miroslav Josef Krňanský
- Ya pidu v daleki hory (1981), režie: Viktor Storoženko
- Olbracht i Koločava (2008), režie: Sergej Gubskyj
- Paměť a smíření (2009), režie: Sergej Gubskyj
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kolotschawa na německé Wikipedii a Колочавська сільська громада na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c d Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi. Užhorod: [s.n.], 1922. Dostupné online. S. 23.
- ↑ KUŠTEK, V. Obrázky z Koločavy. Podkarpatská Rus. Roč. 2014, čís. 2, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Brandos, Otakar; Koločava, Zakarpatská Ukrajina. www.karpaty.net [online]. [cit. 2010-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-20.
- ↑ MĚSTO SEMILY. Město Semily [online]. [cit. 2023-10-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Koločava na Wikimedia Commons 
Téma Koločava ve Wikicitátech- (česky) Koločava – turistické info a fotografický doprovod na webu DuseKarpat.cz
