Kepler-11c
| Kepler-11c | |
|---|---|
 Porovnání Kepler-11c (šedá) s Neptunem | |
| Identifikátory | |
| Typ | exoplaneta |
| Objeveno | |
| Datum | 2. února 2011 |
| Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Velká poloosa | 0,106 au |
| Perioda (oběžná doba) | 13,02502 d |
| Mateřská hvězda | Kepler-11 |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Hmotnost | ~13,5 +4,8 −6,1 Zemí |
| Průměrná hustota | ~2,3 +1,3 −1,1 g/cm3 g/cm³ |
| Povrchová teplota | |
| - průměrná | 833 K K |
Kepler-11c je exoplaneta obíhající hvězdu Kepler-11 v souhvězdí Labutě. Jedná se o druhou známou planetu od své mateřské hvězdy a byla objevena pomocí tranzitní metody vesmírným dalekohledem Kepler.[1][2]
V rámci systému Kepler-11, který celkově obsahuje šest planet, byla 2. února 2011 oznámena společně s dalšími pěti planetami.[3][2] Jedná se o první známý planetární systém s více než třemi tranzitujícími planetami.
Objev a pojmenování
[editovat | editovat zdroj]Planetě Kepler-11c je přiřazeno písmeno „c“ z důvodu, že jde o druhou planetu v pořadí od hvězdy (systém se značí vzestupně podle vzdálenosti: Kepler-11b, Kepler-11c, …). Hvězda Kepler-11 byla pojmenována po misi Kepler organizované NASA, která pomocí fotometrie tranzitů vyhledává exoplanety podobné Zemi. Kepler-11 byla původně vedena jako objekt KOI-157.[4]
Fyzikální charakteristiky
[editovat | editovat zdroj]
- Hmotnost: asi 13,5násobek hmotnosti Země (13,5 M⊕)
- Poloměr: přibližně trojnásobek poloměru Země
- Hustota: ~2,3 g/cm3 (zhruba dvojnásobek hustoty vody)
- Rovnovážná teplota: ~833 K (asi 560 °C)
- Oběžná doba: 13,02502 dne
- Velká poloosa: 0,106 AU
Hustota Kepler-11c naznačuje, že je pravděpodobně tvořena především vodou (vodní svět) s tenkou atmosférou z vodíku a helia.[2] Vlivem blízkosti k mateřské hvězdě se však mohla část původní atmosféry odpařit působením intenzivního záření.[5]
Oběžná dráha a dynamika
[editovat | editovat zdroj]Kepler-11c obíhá svou hvězdu ve vzdálenosti 0,106 AU, tedy mnohem blíže než Merkur obíhající Slunce.[6] Inklinace oběžné dráhy (~89°) je téměř kolmá vzhledem k pozorovateli, a proto lze planetu detekovat tranzitní metodou. Pozorované interakce mezi planetami Kepler-11b a Kepler-11c poukazují na možnou rezonanci vnitřních planet systému, která přispívá ke stabilitě jejich těsných drah.[7]
Mateřská hvězda
[editovat | editovat zdroj]Kepler-11 je hvězda podobná Slunci (spektrální třídy G) s hmotností ~0,95 M☉ a poloměrem ~1,1 R☉. Její povrchová teplota činí přibližně 5680 K.[8] Nachází se ve vzdálenosti zhruba 2000 světelných let od Země, tudíž není viditelná pouhým okem. Kromě Kepler-11c ji obíhá pět dalších planet: Kepler-11b, Kepler-11d, Kepler-11e, Kepler-11f a Kepler-11g. Těsná konfigurace prvních pěti planet je výjimečná tím, že by se jejich oběžné dráhy vešly do oblasti menší, než je oběžná dráha Merkuru.
Význam
[editovat | editovat zdroj]Objev Kepler-11c, ohlášený 2. února 2011 společně s dalšími pěti planetami téhož systému, zásadně rozšířil dosavadní znalosti o vícenásobných planetárních soustavách. Jedná se o první známý případ, kdy mateřská hvězda hostí více než tři tranzitující exoplanety. Pozorování Kepler-11c – a jejích sousedních planet – pomohlo upřesnit, jak fungují gravitační interakce a rezonance v těsných planetárních systémech a jak silné záření hvězdy může ovlivnit atmosféry takto blízkých planet.[2][3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kepler-11c na anglické Wikipedii.
- ↑ Denise Chow. Astronomers Find 6-Pack of Planets in Alien Solar System [online]. Space.com, 2 February 2011 [cit. 2011-03-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d LISSAUER, Jack J.; FABRYCKY, Daniel C.; FORD, Eric B.; BORUCKI, William J.; FRESSIN, Francois; MARCY, Geoffrey W.; OROSZ, Jerome A. A closely packed system of low-mass, low-density planets transiting Kepler-11. Nature. 2011, s. 53–58. doi:10.1038/nature09760. PMID 21293371. S2CID 4388001. Bibcode 2011Natur.470...53L. arXiv 1102.0291.
- ↑ a b Michael Mewinney and Rachel Hoover. NASA's Kepler Spacecraft Discovers Extraordinary New Planetary System [online]. NASA, 2 February 2011 [cit. 2011-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 February 2020.
- ↑ Kepler Discoveries [online]. NASA, 2011 [cit. 2011-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-27.
- ↑ D'ANGELO, G.; BODENHEIMER, P. In Situ and Ex Situ Formation Models of Kepler 11 Planets. The Astrophysical Journal. 2016, s. id. 33. doi:10.3847/0004-637X/828/1/33. S2CID 119203398. Bibcode 2016ApJ...828...33D. arXiv 1606.08088.
- ↑ David Williams. Mercury Fact Sheet [online]. NASA, 2001 [cit. 2011-03-21]. Dostupné online.
- ↑ CONTRERAS, A. P. Granados; BOLEY, A. C. The Dynamics of Tightly-packed Planetary Systems in the Presence of an Outer Planet: Case Studies Using Kepler-11 and Kepler-90. The Astronomical Journal. 5 March 2018, s. 139. doi:10.3847/1538-3881/aaac82. S2CID 56471148. Bibcode 2018AJ....155..139G. arXiv 1802.01702.
- ↑ Kepler-11 Overview [online]. NASA Exoplanet Archive [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kepler-11 c na Wikimedia Commons - Star Kepler-11 (archiv)