Přeskočit na obsah

Karel Hašler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Hašler
Karel Hašler
Karel Hašler
Základní informace
Narození31. října 1879
Zlíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. prosince 1941 (ve věku 62 let)
Mauthausen, Rakousko v nacistickém Německu
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtímučení
Žánrypopulární hudba
Povolánípísničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik, režisér
Nástrojehlas
Aktivní roky1897–1941
VydavatelUltraphon
Manžel(ka)Zdenka Frimlová
DětiKarel Hašler ml.
Zdeněk Gina Hašler
Thomas Hasler
RodičeAntonín a Marie Hašlerovi
Příbuzníšvagr Rudolf Friml
SídloPraha
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Hašler (31. října 1879 Zlíchov[1] – 22. prosince 1941 Mauthausen) byl český písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a režisér, Rytíř české kultury in memoriam.

Ze života

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na Zlíchově jako druhý potomek koláře Antonína Hašlera (* 1838) a jeho manželky Marie, rozené Hušpauerové (1844–1891).[2] Vyučil se rukavičkářem. Od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Po krátké době odešel (pěšky) hrát do Tábora, brzy se ale vrátil do Prahy. Poté hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohře i opeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu rolí.

Dne 21. března 1908 uzavřel v Praze na Staroměstské radnici civilní sňatek se Zdenkou Frimlovou (* 1877)[3], sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla,[4]Brzy po svatbě se narodil první syn Karel (* 7.7.1908). Druhý syn Zdeněk Miloš Hašler (1909–1972) se stal filmovým hercem a režisérem.[5] V roce 1916 byl Karel Hašler z Národního divadla propuštěn pro nekázeň. Už před tím ale zpíval své písně v pražských restauracích a od roku 1910 ve vlastním kabaretu Lucerna. Během první světové války jezdil se svým dalším kabaretem Rokoko na turné po českých zemích. Po válce se vrátil ke kabaretu Lucerna (1918-23), pak byl režisérem ve Varieté (nynější Hudební divadlo v Karlíně), od roku 1929 opět v Rokoku. Po krátkém působení ve Vinohradském divadle se začal intenzivně věnovat práci pro film,[6] často ve spolupráci se skladatelem Milošem Smatkem.[7]

Ke svým písním psal texty i melodie, jejichž harmonizace, doprovody a jejich úpravy prováděli jiní, odborně vzdělaní hudebníci.[8] V roce 1919 Hašler otevřel vlastní hudební vydavatelství, kde vycházely šansony z repertoáru Lucerny.

Po roce 1938 měl Karel Hašler názorově velmi blízko k českým fašistům[9] a patřil mezi obdivovatele generála Radoly Gajdy.[10] Hašler byl českým vlastencem, ale také vášnivým stoupencem pevného řádu a vlády pevné ruky.[11] Po uzavření Mnichovské dohody se například nevybíravými slovy vyjadřoval o nejvyšších politicích první republiky a tvrdil, že stát zaprodali židům.[9]

Za druhé světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké a protiněmecké písně. Na začátku roku 1941 byl poprvé zatčen gestapem, propuštěn, 2. září zatčen znovu přímo během natáčení filmu Městečko na dlani,[12] kde pracoval jako umělecký poradce. Zatčen byl zřejmě na udání režiséra Václava Binovce,[13] což se ale nikdy s naprostou jistotou nepotvrdilo. Nejprve byl uvězněn na Pankráci a poté v Drážďanech. 17. října 1941 skončil v koncentračním táboře Mauthausen. V polovině listopadu ho v táboře zbil a zkopal opilý příslušník SS, který mu způsobil otevřenou ránu na noze. Zanedlouho se projevily první příznaky flegmóny. Dne 21. prosince byl Karel Hašler odveden na trestný blok, kde se musel svléci do naha a poté na něj byla puštěna ledová voda ze sprch. Na následky mučení, neléčené flegmóny a úplavice Karel Hašler 22. prosince 1941 zemřel.[14] Film Městečko na dlani měl premiéru devět měsíců po jeho smrti a měl u diváků velký úspěch.

Symbolický hrob Karla Hašlera je v rodinné hrobce na Hlubočepském hřbitově, kde je pohřbena jeho matka.

Bonbony

[editovat | editovat zdroj]

Podle Karla Hašlera byly pojmenovány bonbony "Hašlerky".

Citát

[editovat | editovat zdroj]
„ Když jsem se pak dověděl o jeho smrti – o smrti pražského Chevaliera, jak ho nazval Rudolf Deyl senior, jenž s Hašlerem byl velký kamarád, zaslechl jsem odněkud smutnou melodii, která mi zněla v uších na rozloučenou s tímto podivuhodným člověkem. Karel Hašler určitě netušil, jaký nový přízvuk dostane ta melodie v té pro každého Čecha kruté době. Její slova byla: „Tak, jako na louce kytička, vyrostla ta naše písnička a až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít!“. “
— František Filipovský[15]

Písně (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Bílý kvíteček
  • Čí je Praha? Naše!
  • Dřímej, mé Ghetto
  • Hoši od Zborova
  • Já mám holku od Odkolků
  • Kampak na nás, bolševíci? (1919)
  • Legionáři jdou
  • Naše zlatá republika
  • Panna Augustina
  • Pepička
  • Pětatřicátníci
  • Po starých zámeckých schodech
  • Podskalák
  • Princezna republika
  • Sibiřská stráž
  • Staré topoly
  • Strahováček
  • Svoboda je svoboda
  • Ta naše písnička česká

Filmové autobiografie

[editovat | editovat zdroj]
Thomas Hasler u sochy svého otce od Stanislava Hanzíka

Již jeho první zvukový film Písničkář (1932), ve kterém ztvárnil českého vlastence v posledním období rakousko-uherského mocnářství, byl částečně jeho autobiografií.[16]

Jeho osudu se plně věnoval až pětidílný televizní seriál Pražský písničkář (1997) s Viktorem Preissem v hlavní roli. Scénář napsal znalec Hašlerova díla Gustav Oplustil, režíroval Ivo Paukert.[17]

V roce 2008 natočili čeští režiséři Marek Jícha a Josef Lustig dokument Písničkář, který nezemřel, jehož spoluautorem i postavou je Hašlerův nejmladší (třetí, nemanželský) syn Thomas, který se narodil pouhých pět týdnů před otcovým umučením v koncentračním táboře.[18] Jak Thomas uvádí ve starším dokumentu ČT Příběhy slavných – Karel Hašler: Písničku si cestou notoval (2003), Karel Hašler se o jeho narození dozvěděl z dopisů jeho matky (v koncentračním táboře byla dovolena korespondence výhradně s osobním obsahem).[19] Thomas Hasler po válce (v 7 letech) odešel se svou matkou německého původu z Československa do Austrálie a později do USA, kde žije dodnes.[20]

Eponymie

[editovat | editovat zdroj]

Již za jeho života byly podle jeho oblíbených písniček „hašlerek“ pojmenovány tvrdé bylinkovo-mentolové bonbony (drops) hašlerky.

Jmenuje se po něm asteroid (37939) Hašler (1998 HA), objevený Lenkou Kotkovou.[21]

Hašlerovy písničky dosud hraje staropražská kapela Hašlerka.[22]

Při příležitosti 130. výročí jeho narození (31. října 2009) byl na Starých zámeckých schodech odhalen jeho pomník akademického sochaře Stanislava Hanzíka.[23][24]

Dne 26. února 2016 jej v Divadle na Vinohradech ministr kultury ČR Daniel Herman ocenil za celoživotní přínos titulem "Rytíř české kultury".

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Policejní přihláška rodiny
  3. ↑ Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
  4. ↑ Matrika oddaných, magistrát hl. m. Prahy, 1896-1908, snímek 149 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/33225-gina-hasler.html
  6. ↑ ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ, Bohumír. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1., A-L. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. S. 407. 
  7. ↑ Česky hraný film. Praha: Národní filmový archiv volumes <1-5> s. Dostupné online. ISBN 80-7004-082-3, ISBN 978-80-7004-082-9. OCLC 35784800 
  8. ↑ VOLDÁN, Jiří. Šli tři muzikanti. 1. vyd. Praha: Panton, 1970. S. 168–170. 
  9. ↑ a b Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 196, ISBN 80-86182-51-7
  10. ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 98, ISBN 80-86182-51-7
  11. ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 197, ISBN 80-86182-51-7
  12. ↑ Karel Hašler má v Praze konečně pomník – rozhlas.cz, 31. 10. 2009
  13. ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 101, ISBN 80-86182-51-7
  14. ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 103, ISBN 80-86182-51-7
  15. ↑ Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 187
  16. ↑ Písničkář v České televizi
  17. ↑ Pražský písničkář v České televizi
  18. ↑ Písničkář, který nezemřel[nedostupný zdroj]
  19. ↑ Příběhy slavných – Karel Hašler : Písničku si cestou notoval – dokument ČT (2003), možnost on-line přehrání (informace zhruba od času 46:15)
  20. ↑ Thomas Hasler, syn slavného českého písničkáře, ve filmu pátrá po svém otci
  21. ↑ ŠAROUNOVÁ, Lenka. (37939) Hašler [online]. Planetky z našich luhů a hájů [cit. 2014-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-10. 
  22. ↑ Hašlerka [online]. Praha: Martina Dimmerová [cit. 2014-11-10]. Dostupné online. 
  23. ↑ Při odhalování pomníku Hašlerovi davy lidí ucpaly zámecké schody Archivováno 1. 2. 2014 na Wayback Machine. – České noviny, 31. 10. 2009
  24. ↑ ČTK. Praha oslavila 130. výročí Karla Hašlera odhalením pomníku [online]. Praha: Česká televize, 2009-10-31 [cit. 2014-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-10. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BROŽ, Jaroslav; FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930–1945: Orbis, Praha, 1966, str. 12, 32, 43, 83, 85, 93, 95, 112, 138, 179, 182–3, 198, 216, foto 1, 52, 91, 211, 217–8, 232, 483, 486, 526
  • ČERNÝ, František: Hraje František Smolík: Melantrich, Praha, 1983, str. 215, 217, 258
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 29, 149, 199–201, 211, 322, 416, 417.
  • DEYL, Rudolf st.: Písničkář Karel Hašler : Panton, 1968, 1. vydání
  • DEYL, Rudolf st.: Písničkář Karel Hašler : nakl. XYZ, 2007, ISBN 978-80-87021-84-2, 2. vydání
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 367–368.
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 94–96. 
  • FROLÍK, František. Osobnosti Berounska a Hořovicka : sbírka autogramů. 1. vyd. Sokolov: Fornica Graphics, 2014. 285 s. ISBN 978-80-87194-46-1. Kapitola Karel Hašler, s. 22–23. 
  • KOVAŘÍKOVÁ, Blanka: Příběhy domů slavných, Praha, Nakladatelství Brána 2013, kapitola Nad Prahou tančily hvězdičky (str. 258-261)
  • KVAPIL, Jaroslav. O čem vím: Orbis, Praha, 1932, str.  503
  • MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem: Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 97–104, 113, 168, 174, 192–3, 195–8, 230–2, 267–270, 273, ISBN 80-86182-51-7
  • MOTL, Stanislav. Prokletí Lídy Baarové: Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 156–7, ISBN 80-86182-61-4
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 207. 
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 77–78.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 423–424. 
  • TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila: Ametyst, Praha, 1998, str. 40, 61, 95–6, 112, 117, 126, ISBN 80-85837-35-8
  • TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář: nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 142–3, 169, 175, ISBN 978-80-7388-552-6
  • TUŠEK, Karel. Karel Hašler – Já mám holku od Odkolků: ZERAS, Praha, 1992, ISBN 80-901313-0-1
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?: Primus, Praha, 1993, str. 155, 166, 189, ISBN 80-85625-19-9
  • VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 196–197.
  • Postavy brněnského jeviště I, Státní divadlo Brno. 1979-84, s. 77-78.
  • JANOTA, Dalibor: Česká a světová opereta, Praha 2020, s. 205-210.
  • SOBOTKA, Mojmír: Poznámky ke knize Dalibora Janoty Česká a světová opereta, rukopis v knihovně Divadelního ústavu, s. 18-20, online https://www.musica.cz/mojmir-sobotka/.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Hašler&oldid=24097240“