Karel Cerman (odbojář)

Tento článek nebo jeho část potřebuje přiměřeně doplnit wikiodkazy na ostatní články.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: celkově encyklopedický styl, reference, psaní dat, typografie, datum úmrtí

Karel Cerman (* 8. ledna 1892, Pouchov, okres Hradec Králové) byl český voják a člen československého odboje za 2. světové války.

Mládí prožil převážně na Turnovsku a Semilsku, domovsky příslušel a žil v Podmoklicích na Semilsku. Byl odveden do císařské armády již v roce 1913 a bojoval za ni na východní frontě, kde se v roce 1916 dostal na ruskou stranu k československým legionářům a do nově vzniklého Československa se s legiemi vrátil až 6. října 1920.

Za první republiky pak dál působil jako voják z povolání a dosáhl hodnosti majora. Sloužil u velitelství VII. sboru. Tento sbor byl k 15. 3. 1939 dislokován v Banské Bystrici. Po nuceném odchodu ze Slovenska dne 25. března 1939 si zvolil za své trvalé bydliště Turnov, kde již předtím konal vojenskou službu. V Turnově se zapojil do řady civilních aktivit, mimo jiné byl členem pěveckého spolku, šachového klubu a Poříčního svazu rybářského, kde zastával i funkci poříčního hospodáře a správce.

Již od roku 1939 se na Turnovsku a v sousedních okresech organizovalo podzemní hnutí, které řídil pplk. pěchoty Jaroslava Bukvička z rozkazu plk. Aloise Lišky a jeho zástupce plk. Satorie. Dalšími vojenskými členy hnutí byli plk. pěch. Alois Verner na Turnovsku, pplk. pěch. Alois Štrobl na Semilsku, mjr. Josef Wurm na Jičínsku, pplk. Ulman na Vysocku a další.

Mjr. Cerman byl tak zapojen do odbojové organizace Obrana národa na Turnovsku a byl přímo podřízen plk. Jaroslavu Bukvičkovi a plk. Aloisovi Vernerovi a byl v kontaktu s plk. Aloisem Liškou a plk. Satoriem až do jejich odchodem do zahraničního odboje. Prvním úkolem mjr. Cermana po složení přísahy pplk. Bukvičkovi bylo organizovat v Turnově polní prapor. Na tom spolupracoval s vybranými veliteli rot, škpt. v.z. ruským legionářem Janem Valkounem, kpt, v.z. ruským legionářem Josefem Duchoněm, obchodníkem Faktorem a učitelem Jirešem. Spolupracoval též s plk. Vernerem na mobilizačním plánu pro organizování vojenských jednotek a rovněž se podílel na rozšiřování časopisu V boj!.

Po zatčení plk. Bukvičky dne 20. února převzal velení na Turnovsku plk. Verner, který byl před zatčením varován a přešel do ilegality. skrýval se u učitelky Louthanové, která též předávala zprávy s dalšími rozkazy a zpět předávala informace a potravinovou pomoc od přátel. Když byl v roce 1941 dopaden i plk. Verner a v téže době bylo pozatýkáno i mnoho dalších členů podzemní organizace, pokračoval mjr. Cerman v odbojové a organizační činnosti dál a podle svých možností podporoval odbojáře v ilegalitě a jejich rodiny.

Po atentátu na říšského protektora Heydricha však byla většina jeho dalších spolupracovníků pozatýkána a mjr. Cerman ztratil kontakt se zbylými odbojáři. Svou činnost v této době opět zaměřil na podporu rodin zatčených a uprchlých odbojářů. Současně již navazoval nové kontakty s novými spolehlivými odbojovými spolupracovníky.

Nově byl pověřen až v únoru 1944 rozkazem gen. Bláhy znovu zformovat odbojové hnutí na Turnovsku, Železnobrodsku a Semilsku s charakterem politicko-vojenským. Mjr. Cerman měl za úkol vybrat nově velitelský sbor i civilní důvěrníky a organizovat bojové skupiny v obcích okresů Turnov, Železný Brod a Semily.

Od července 1944 byl ve spojení nejprve prostřednictví poštovního referenta v.v. Jana Škopána a manželů Lánských s paraskupinou Barium s krycím jménem „Velký Josef“. Později se spojil přímo s velitelem Baria kpt. Josefem Šanderou, a ještě později s por. Tomášem Býčkem. Společně spolupracovali na organizačním sjednocení všech odbojových skupin na Hradecku a Turnovsku v jednotnou organizaci. Mjr. Cerman se do tohoto úkolu zapojil pod krycím jménem „Krystal“ a později, po zatčení gen. Bláhy v tom pokračoval pod velením severočeské oblasti s velitelem skupiny Alex gen. Františkem Slunečkem.

Pod krycím jménem Krystal, potvrzeným ve vysílání vojenského velitelství z Londýna prostřednictvím paraskupiny Barium byl mjr. Cerman velitelem odbojových skupin v okresech Turnov, Ž. Brod a Semily, předával se svými spolupracovníky do Londýna důležitá zpravodajství, zprávy o německých válečných opatřeních, vhodných místech pro výsadky a přistání spojeneckých letadel. Dále organizoval bojové skupiny v jednotlivých obcích a sabotážní akce.

Mjr. Cerman určoval vybraným důstojníkům obvody četnických stanic, kde bylo možné za součinnosti spolehlivých četníků, starostů obcí či jiných civilních důvěrníků organizovat bojové jednotky nejlépe z českých vojáků. Dále byla ještě z rozkazu gen. Bláhy vyhledávána vhodná místa pro výsadky parašutistů a shození zbraní a tato místa byla hlášena škpt. Umlaufovi do Hradce Králové a nebo přímo kpt. Josefu Šanderovi k odeslání do Londýna.

Po určitých potížích se podařilo většinu odbojových skupin sloučit v odbojovou skupinu oblasti Sever pod krycím jménem „Krystal“ příslušnou pod velitelství severních Čech „Alex“ (gen. Slunečko) a „Blažena“ pro celé Čechy (gen. Bláha).

Koncem léta 1944 došlo k velkému zatýkání odbojářů sdružených do odbojové skupiny mjr. Heřmana Kuchty z Mladoboleslavska a Turnovska. Skupina Krystal však byla tímto zatýkáním postižena jen minimálně a zatčenými nebyla vyzrazena. To se stalo až na podzim, kdy díky českým konfidentům začalo zatýkání na Královohradecku a Hořicku.

Pod Orlickými horami byli dopadeni parašutisté Šandera a Žižka a oba zvolili dobrovolnou smrt. Uniknout se podařilo pouze šifrantovi Tomáši Býčkovi a ten se dál ukrýval v ilegalitě. Byli též zatčeni i odbojáři napojení na skupinu Krystal, škpt. pěch. Emil Dolenský, škpt Štěpán Beran, a škpt.v.z Antonín Lach na Turnovsku, plk. pěch. Fr. Vondráček na Jičínsku, pplk. děl. Adolf Toupal a jeho zástupce kpt. v. z. Antonín Kupec na Mladoboleslavsku.

Mimo odbojářů, zatčených v souvislosti s odbojovou skupinou řízenou mjr. Kuchtou z Mladoboleslavska, nebyly odbojové skupiny pod Krystalem na Turnovsku, Železnobrodsku a Semilsku oslabeny, a ani skupina Proud na Mnichovohradišťsku nebyla oslabena, protože zatčení spolupracovníci nic nevyzradili.

V prosinci 1944 byl zatčen gen. Bláha a gen. Slunečko se posunul do středu Čech na jeho místo. Přes zimu 1944-45 odbojová činnost spočívala v posilování ozbrojených skupin. S příchodem jara a s očekávaným koncem války se rozrůstala i do pohraničních okresů. I mjr. Karel Cerman byl rovněž sledován a pronásledován Gestapem, 16. února 1945 se však vyhnul zatčení a musel se skrývat konkrétně u paní Z. Hobrlanttové na Všeni u Turnova a přechodně u manželů Lánských v Mladostově. V ilegalitě dál pracoval na svěřených úkolech, jejichž cílem bylo připravit ozbrojené povstání v severních Čechách. Jeho rodina nebyla zatčena, zůstala však bez prostředků.

Přestože bylo mnoho zatčených včetně gen. Zdeňka Nováka a gen. Frant. Bláhy a byla roztříštěna paraskupina Barium, Karel Cerman v odbojové činnosti stále pokračoval. Za pomoci spolupracovníků prováděl plánovité přípravy na předvídané ozbrojené povstání, byly soustřeďovány zbraně, doplňováni velitelé, zjišťovány počty a výzbroj odbojových skupin.

Z jara 1945 mjr. Cerman navázal kontakt s ruskými parašutistickými a partyzánskými skupinami Volk (mjr. Chranovskij - na Mnichovohradišťsku), Ančik (kpt. Antipov) a Chan (plk. Florov) vytvořených zčásti i z uprchlých ruských, anglických a francouzských zajatců. Byl jejich spojkou a zpravodajem a obstarával jejich zásobování. Pomáhal rovněž rodinám odbojářů v ilegalitě, konkrétně se jednalo o rodiny plk. Aloise Vernera, prap. Ant. Jeníka z Turnova a Boh. Machačného z Železného Brodu.

Začátkem dubna se mjr. Cerman podílel na zprovoznění vysílací stanice, bohužel parašutistovi Tomáši Býčkovi se s ní již nepodařilo s ústředím v Londýně navázat spojení. A nepodařilo se to ani s druhou ukrytou vysílačkou.

15. dubna mjr. Cerman rozeslal všem okresním velitelům provolání s výzvou k branné pohotovosti a potřebné pokyny pro vedení ozbrojeného povstání. V druhé polovině dubna se mu podařilo obnovit spojení s gen. Slunečkem, který v součinnosti s velitelem parašutistické skupiny Volk mjr. R.A. Chranovským měl rovněž kontakt na zpravodajskou službu Rudé armády.

Dne 28. dubna 1945 vydal gen. Slunečko na schůzi všech okresních velitelů v Loukovci u Svijan instrukce pro sabotážní a ozbrojené akce proti okupantům. Po vykonané přísaze všech přítomných oznámil, že přejímá vyšší velitelské místo a že velitelem severní oblasti stanovuje mjr. Cermana. Mjr. Karel Cerman tak z rozkazu gen. Slunečka z podzemní organizace Alex převzal velení v oblasti Sever zahrnující území od Mladoboleslavska až po Jilemnicko. Dne 1. května doplnil mjr. Cerman směrnici gen. Slunečka svým dodatkovým rozkazem a vzhledem k postupu front byla organizace Sever a Krystal připravena na zahájení ozbrojeného povstání, i když jen s omezeným množstvím zbraní.

Povstání v oblasti Sever vypuklo částečně spontánně již 3. května nejprve na Semilsku, kde se podařilo odzbrojit za pomoci ruských partyzánů německé četnictvo a protileteckou obranu továrny na součásti pro střely V1 a V2 a postupně se rozrostlo v cílené ozbrojené povstání ozbrojených revolučních skupin proti německým okupantům a k přebírání správní moci Národními výbory. Ozbrojené povstání se šířilo přes Malou Skálu na Turnovsko a Mnichovohradišťsko, takže 5. května byla již celá severní oblast zapojena do bojů s okupační mocí a jejími armádními a podpůrnými útvary.

Dne 5. května se mjr. Cerman osobně zúčastnil boje proti početné skupině německých vojáků při přepadení německého transportu s válečným materiálem na nádraží ve Svijanech (dnešní stanice Loukov). Po zoufalém volání Prahy o pomoc se zvýšila intenzita bojů. Byly již organizovány a do bojů zasáhly 3 polní prapory tradičního pěšího 44. pluku v Turnově a jeden polní prapor v Železném Brodě. Byla rovněž zřizována posádková velitelství v Semilech, Železném Brodě, v Turnově a v Mnichově Hradišti.

8. 5. pak mjr. Cerman seznamoval okresní revoluční výbory s podmínkami německé kapitulace a tu s německými jednotkami dojednával. Na žádost Národního výboru v Liberci, který zde jednal s německými úřady, odjela do Liberce vojenská jednotka pod velením plk. pěch. Františka Kadláčka a ta obsadila Liberec. 9. května po úplné kapitulaci Německa již organizovaný odpor okupantů ustával a některé české a partyzánské jednotky pronikly i hluboko do pohraničí a osvobozovaly Tanvald, Jablonec n. Nisou a osvobodily i vězně z koncentračního tábora v Rychnově. Mjr. Karel Cerman společně s revolučními Okresními výbory povolal do zbraně vojáky z povolání a vytvořil z nich 7 praporů a s nimi se zúčastnil vyčišťovací operace až po severní hranici Československé republiky na Frýdlantsku v součinnosti se sovětskou armádou.

V oblasti Sever bylo zajato a odzbrojeno téměř 40 000 německých důstojníků a mužstva, bylo ukořistěno velké množství vojenského materiálu a proviantu. Ukořistěnými zbraněmi byli dozbrojovány nově vytvářené české jednotky a ty byly odesílány k osvobození a obsazení severního pohraničí. Do něj byly vypraveny i dva obrněné vlaky. Tato operace byla ukončena již 20. května 1945 a byla obsazena naše státní hranice v celém Frýdlantském výběžku.

21. května 1945 mjr. Cerman předal z rozkazu gen. Slunečka velení v oblasti Sever v rámci armádní reorganizace plk. gšt. Jakubu Kristovi. Možná nedopatřením a nebo předpokládaným odchodem mjr. Cermana na zasloužený odpočinek, možná i z jiných důvodů, nebyla mjr. Cermanovi nabídnuta žádná odpovídající vojenská funkce a od gen. Slunečka dostal jen rozkazem rozpustit oblast Sever a k tomu následující úkoly:

• Zpracovat kroniku domácího odboje v severních Čechách od roku 1939 do roku 1945 včetně květnové revoluce.
• Vypracovat a předložit návrhy na udělení čs. vyznamenání a sovětská vyznamenání „Za osvobození Prahy“ zasloužilým příslušníkům domácího odboje a revolučním bojovníkům.
• Vypracovat návrhy na povyšování vojenských gážistů a osob z řad mužstva, kteří se zasloužili v domácím odboji a v květnové revoluci.
• Svým svědectvím resp. potvrzením umožňovat existenci zasloužilým příslušníkům domácího odboje a jejich rodinám a to hlavně v pohraničí.
• Shromáždit veškerý dokumentační materiál, vížící se k podzemnímu odboji a ke květnovému povstání.
• Likvidovat nepotřebný ukořistěný materiál a jiné úkony.

Dle svého tvrzení mjr. Cerman tyto úkoly ve větší míře splnil a Kroniku národního odboje v letech 1939-1945 v severních Čechách odevzdal již v lednu 1946 velitelství Alex též v likvidaci s určením pro historické oddělení MNV. V této kronice mjr. Cerman podrobněji vylíčil svoji podzemní odbojovou činnost jako velitele Oblasti Sever. Ve svých zprávách mjr. Cerman uvádí i jména velitelů odboje, odbojářů i civilních pracovníku, s nimiž se během své odbojové činnosti setkával a nebo kterými byl rozkazy pověřován, kteří odboj přežili a měli by účast mjr. Cermana v odboji potvrdit jako svědci.

V závěru své zprávy s názvem „Stručný přehled národního odboje v r. 1939–1945 v severních Čechách“ pro MNV mjr. Cerman na závěr napsal:

„Podle svého nejlepšího svědomí se domnívám, že jsem vykonal poměrně dobře všechny obtížné úkoly, dané mi již v roce 1944 gen. Fr. Bláhou v dohodě s parašutistickou skupinou „Velký Josef“, a to v dobách pro náš národ nejhorších, neohlížeje se při tom na bezpečí a pohodlný život své rodiny. Vždyť jak v 1. odboji 1914-1918, tak i v 2. odboji 1939-1945 měl jsem na zřeteli v prvé řadě osvobození čs. národa a obnovení čs. státu.

Major Karel Cerman sepsal sám ještě jednu podrobnou zprávu o své odbojové činnost v letech 1939 až 1945 jako přílohu k Dotazníku pro Ministerstvo vnitra, odbor pro politické zpravodajství, o činnosti aktivních účastníků odboje, kteří nebyli ani zatčeni a vězněni a dočkali se osvobození.

• Osobní spis pplk. Karla Cermana (Přesné údaje o účastníku národního odboje za osvobození) Vojenský ústřední archiv, složka (308-66-5), č.j. MO 294709/2019-211100
• „Stručný přehled národního odboje v r. 1939-1945 v sev. Čechách“ Vojenský ústřední archiv, složka (308-66-5), č.j. MO 305656/2019-211100
• Pavel Glos - Na bratrské faře 1938 - 1945 - Jednota Bratrská 1946

• Povstání v horním Pojizeří (1945)