Jurij Bojko

Jurij Anatolijovyč Bojko
Jurij Anatolijovyč Bojko (5. února 2018)
Místopředseda vlády
Ve funkci: 24. prosince 2012 – 27. února 2014
Předseda vlády	Mykola Azarov
Předchůdce	Borys Kolesnikov
Nástupce	post zrušen (později obnoven)
Ministr energetiky a uhelného průmyslu
Ve funkci: 11. března 2010 – 12. prosince 2012
Předseda vlády	Mykola Azarov
Předchůdce	Jurij Prodan
Nástupce	Eduard Stavický
Ministr paliv a energetiky
Ve funkci: 4. srpna 2006 – 18. prosince 2007
Předseda vlády	Viktor Janukovyč
Předchůdce	Ivan Plachkov
Nástupce	Jurij Prodan
Stranická příslušnost
Členství	Labour Ukraine (2001–2004) Republican Party of Ukraine (2005–2007) Strana regionů (2007–2014) Opoziční blok (2014–2018) Opoziční platforma – Za život (od 2018) Platforma pro život a mír
Narození	9. října 1958 (66 let) Horlivka
Alma mater	Ruská chemicko-technologická univerzita D. I. Mendělejeva (do 1981) Východoukrajinská národní univerzita Volodymyra Dalja (do 2001)
Profese	politik
Ocenění	Řád za zásluhy 3. třídy Řád knížete Jaroslava Moudrého 5. třídy Řád sv. Serafima Sarovského Řád státu Hrdina Ukrajiny
Commons	Yuriy Boyko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jurij Anatolijovyč Bojko (ukrajinsky Юрій Анатолійович Бойко, * 9. října 1958, Horlivka) je ukrajinský politik. V letech 2012–2014 byl místopředsedou vlády^[1] a v letech 2010–2012 ministrem energetiky a uhelného průmyslu za Stranu regionů ve vládě Mykoly Azarova. V ukrajinské administrativě působil již v letech 2006–2007 za vlády Viktora Janukovyče, kdy zastával post ministra paliv a energetiky.

V srpnu 2006 byl předsedou vlády Janukovyčem jmenován ministrem paliv a energetiky. V této funkci se Bojkovi na podzim 2007 podařilo dosáhnout dohody s Ruskem o zajištění dodávek zemního plynu na Ukrajinu. Po Janukovyčově vítězství v prezidentských volbách v roce 2010 byl 11. března 2010 znovu jmenován ministrem energetiky. Při rekonstrukci kabinetu po parlamentních volbách v prosinci 2012 se Bojko stal místopředsedou vlády. Byl považován za blízkého důvěrníka Janukovyče.

V březnu roku 2014 oznámil svoji kandidaturu v prezidentských volbách, přestože Strana regionů nominovala Mychajla Dobkina. Začátkem dubna 2014 byl Jurij Bojko ze Strany regionů spolu se Serhijem Tihipkem a Olehem Carjovem vyloučen. V ukrajinských prezidentských volbách v květnu 2014 kandidoval jako nezávislý kandidát a získal 0,19 % hlasů. Novinář Arťom Kobzev vysvětlil jeho kandidaturu snahou vyhnout se trestnímu stíhání za korupci a kontakty s oligarchou Dmytrem Firtašem.^[2] V parlamentních volbách v říjnu 2014 byl lídrem koalice Opoziční blok^[3] a byl zvolen poslancem. V únoru 2015 podal návrh na zahájení mírových rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskem.^[4] Zúčastnil se prezidentských voleb v roce 2019, v prvním kole skončil na čtvrtém místě se ziskem 11,54 % hlasů a do druhého kola nepostoupil. Největší podporu měl ve východní části země, kde v některých obvodech i vyhrál.^[5]

Navzdory svým proruským postojům odsoudil v roce 2022 ruskou invazi na Ukrajinu a podpořil plány na přijetí Ukrajiny jako ��lena EU.^[6][7][8]

• Hrdina Ukrajiny (Ukrajina, 22. srpna 2004)^[9] – za vynikající osobní služby ukrajinskému státu při vývoji palivového a energetického komplexu a za mnoho let odborné práce
• Řád za zásluhy III. třídy (Ukrajina, 22. května 2003)^[10]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jurij Anatolijovyč Bojko na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.