Johann Meixner
Johann Meixner | |
---|---|
sochař Johann Meixner | |
Narození | 3. ledna 1819 nebo 3. ledna 1812 Červený Potok Rakouské císařství |
Úmrtí | 23. srpna 1872 Bad Gleichenberg Rakousko-Uhersko |
Povolání | sochař |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Johann Meixner (3. ledna 1812 Červený Potok[1] – 23. srpna 1872 Bad Gleichenberg[2]) byl v Čechách narozený rakouský sochař a řezbář.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v obci Červený Potok v rodině chudého chalupníka Franze Meixnera a jeho ženy Terezie roz. Klosové.[1] Zprvu navštěvoval vesnickou školu, kterou absolvoval ve svých 13 letech a následně se během následujících čtyřech letech vyučil u výrobce hraček, kde později vyřezával obrazy svatých. V roce 1836 odešel do Vídně, kde do roku 1840 vyřezával pouze rámy, poté byl poslán do armády, ale v roce 1841 byl propuštěn. Jeho velký sochařský talent rozpoznal významný rakouský sochař Johann Nepomuk Schaller a ještě téhož roku nastoupil ke studiu na vídeňskou Akademii výtvarných umění, kde setrval až do roku 1845. V roce 1846 odešel do Říma, kde v letech 1847/1848 a 1854/1855 studoval na Accademia di Belle Arti di Roma, postupně u prof. Friedricha Overbecka a Pietra Teneriniho. Mezi tím Meixner odešel v červnu roku 1848 na velitelství polního maršála Radeckého a následně zde i vymodeloval jeho bustu. V roce 1851 se oženil s dcerou rakouského lékaře Eleonorou Hartungovou a dále pokračoval ve svém díle po celém tehdejším Rakousku a i okolních státech.
Johann Meixner zemřel v srpnu roku 1872 během pobytu v Bad Gleichenbergu na souchotiny.[2]
Dílo (výběr)
[editovat | editovat zdroj]V rané tvorbě křesťanských námětů se jeho římské školení projevilo příklonem k nazaernismu po vzoru Overbecka a Petra von Cornelia. V jeho dalších dílech vidíme přechod mezi pozdním klasicismem a historismem, jaký lze nalézt na sochách z fasád paláců na vídeňské Ringstraße. Patřil k zakladatelům vídeňského Domu umělců (Künstlerhausu), na jehož prodejních výstavách se jeho díla objevovala pravidelně.
- Busta polního maršála Radeckého (1848), model vytvořil při návštěvě u Radeckého v Miláně
- 1850 dva nazarénské reliéfy Vjezd Krista do Jeruzaléma, Nechte maličkých přijíti ke mně karrarský mramor,- pro katedrálu v Ostřihomi
- 1851 mramorové sochy sv. Štěpána a Ladislava pro baziliku v Ostřihomi , dále sochu Spasitele (Salvator Mundi), vše na objednávku kardinála z Kalocsy
- 1857 Busta hudebního skladatele Franze Liszta pro Künstlerverein ve Vídni
- 1857 Busta básníka Friedricha Schillera pro Künstlerverein ve Vídni
- 1865 portrétní socha generála Jana z Aldringenu, karrarský mramor, v životní velikosti; hala vojevůdců Vojenské historické muzeum (Vídeň)
- 1865 6 soch světců na průčelí farního kostela Narození Panny Marie ve Vídni–Hietzingu, spoluautor Andreas Halbig
- 1865-1869 Alegorické sousoší Danubius a Vindobona (Spojení řeky Dunaje a města Vídně) na Albrechtově kašně (Albrechtsbrunnen) před galerií Albertina, pod terasou bastionu, obklopeno v nikách alegorickými sochami řek monarchie (Enns, Morava, Mura, Raab, Salzach, Traun, Dráva)[3]; Albertinaplatz, Vídeň
- Bronzový pomník císaře Maxmiliána Mexického ve Vídni–Hietzingu Am Platz (v parku před kostelem).
- 1869-1870 Pomník Salomona Mayera von Rothschilda, (mramor), z vestibulu nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem, nyní Technické muzeum Vídeň[4]
- 1869 Bronzová socha básníka Friedricha Schillera podle skici z roku 1860; villa K. Schwarze, Salzburg[5]
- Mnoho dalších soch, reliéfů i náhrobků v tehdejším Rakousku, a Itálii, zejména v Miláně.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Danubius a Vindobona
-
Sochy z kostela v Hietzingu, spoluautor Andreas Halbig
-
Dráva, památník v Greifenburgu
-
Pomník císaře Maxmiliána
-
Alegorie řeky Mura
-
Alegorie řeky Morava
-
Alegorie řeky Salzach
-
Alegorie řeky Inn
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1803-1879 v Červeném Potoce, sign.O3-3177, ukn.1032, str.19. Dostupné online
- ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Jana Maixnera farnost Trautmannsdorf, Štýrsko
- ↑ Popis na webu města Vídně
- ↑ Popis a vyobrazení na webu Artsand.de
- ↑ ÖBL 28, 1974, s. 204
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Toman, Prokop: Nový slovník čs. výtvarných umělců. Díl 2, L–Ž. Praha 1950, str. 125
- Constantin von Wurzbach: Meixner, Johann. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 17. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1867, str. 314–316
- R.Schmidt: Meixner, Johann. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 6, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1975, ISBN 3-7001-0128-7, str. 204
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Meixner na Wikimedia Commons
- Johann Meixner v informačním systému abART
- Městská knihovna v České Třebové, Osobnosti regionu, Jan Meixner
- OBL, Meixner Johann
- Österreichisches Biographisches Lexikon, Meixner, Johann
- Wikisource, BLKÖ, Meixner Johann
- Wien geschichte Wiki, Johann Meixner