Jedle obrovská
 Jedle obrovská | |
|---|---|
 Jedle obrovská (Abies grandis) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
| Podčeleď | jedlové (Abietoideae) |
| Rod | jedle (Abies) |
| Binomické jméno | |
| Abies grandis Lindl., 1833 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jedle obrovská (Abies grandis) je jehličnatý neopadavý strom pocházející ze severozápadní části Severní Ameriky. V Evropě se pěstuje od roku 1831 v parcích, jako produktivní, rychle rostoucí dřevina se zde zavádí i do lesnictví (včetně ČR).
Vzhled
[editovat | editovat zdroj]
Jedle obrovská je vysoce vzrůstný strom s mohutným válcovitým kmenem a širokou korunou stejnoměrného, kuželovitého tvaru. Patří mezi největší jehličnaté stromy na světě; její výška často přesahuje 70 metrů, za předpokladu, že se jedná o exempláře, které rostou na území své původní domoviny. Větve vyrůstají v přeslenech, většinou vodorovně odstávají (kolmo na kmen). Tenká šedá kůra je v mládí poseta pryskyřičnými puchýřky, ve stáří tvoří podélně rozpukanou borku. Kůlovitý hlavní kořen sahá do značné hloubky pod povrch země, postranní kořeny jsou bohatě rozvětvené, což stromu umožňuje přežívat i na nepříliš příznivých stanovištích.[2]
Jednotlivé jehlice jsou ploché, úzké, nestejně dlouhé (v rozmezí 2–6 cm), na větvičce uspořádané do dvou pravidelných řad. Barvy jsou svěže až tmavě zelené, lesklé, na spodní straně s výraznými bílými proužky průduchů. Snadnou se lámou, rozdrcené jsou velmi příjemně aromatické. Letorosty jsou lysé.
V horní části koruny, poblíž vrcholu, vyrůstají na jaře samčí šištice, které jsou 6–8 cm dlouhé. Samičí šištice jsou žlutozelené, dozrávají v srpnu až září, během října se na stromě rozpadají.
jedle obrovská od mládí roste velmi rychle a vytváří velké množství dřevní hmoty. Dožívá se stáří okolo 250–300 let, v evropských podmínkách obvykle méně.[2]
Ekologie a rozšíření
[editovat | editovat zdroj]
Preferuje hluboké, bohatší, aluviální půdy okolo vodních toků, může se však vyskytovat i na chudé půdě. Potřebuje polostín a nevadí jí mrazy. Na vlhké půdě patří k nejvyšším dřevinám v porostu, na suchých stanovištích zůstává v podúrovni.[3]
Původně jedle obrovská rostla pouze na západě Severní Ameriky, v oblasti od Vancouveru po severní Kalifornie, východně její areál zasahuje až Montaně. Nalezneme ji v nadmořské výšce od hladiny Tichého oceánu (zde se vyskytují největší jedinci), až po 1830 m n. m. v pohořích jako Kaskádové pohoří a Skalnaté hory, nejčastěji v hlubokých říčních údolích, roklích nebo na mírných svazích. Nevytváří monokulturu, je součástí smíšených a jehličnatých lesů.[2]
Rozšíření do Evropy
[editovat | editovat zdroj]Jedli obrovskou objevil David Douglas v roce 1825 a sám ji přivezl v roce 1831 do Anglie.
Lesnictví a výsadba v parcích (případně arboretech) je v současnosti hlavním důvodem výsady jedle obrovské v severní a střední Evropě. Nevyroste v zde však do takových výšek jako v Severní Americe. Ty nejstarší, které byly v Evropě vysazeny kolem roku 1831, do současnosti nedosáhly většinou výšek 50 m. V českých podmínkách se jeví jako slibná produkční dřevina, tvorbou dřevní hmoty daleko předstihující domácí hospodářské dřeviny. Jejímu většímu rozšíření v lesích však dosud brání náchylnost na napadení parazitickou houbou václavkou a dosavadní nevelký zájem dřevozpracujícího průmyslu o její dřevo.[4]
Využití
[editovat | editovat zdroj]V dřevařském průmyslu se využívá jako zdroj vlákniny, řeziva a nepříliš kvalitního stavebního dříví. V parcích bývá pěstována jako okrasná dřevina, v USA je též oblíbeným vánočním stromkem.[2] U domorodých obyvatel Ameriky měla hojné využití její silně aromatická pryskyřice, jíž se vymazávaly lodě a vnitřky budov. Stejně jako aromatické jehličí má vysoký obsah silic, a tedy i antiseptické a repelentní účinky. Z mladé kůry se získávalo růžové barvivo.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d Musil, Hamerník: Jehličnaté dřeviny 1. Praha:ČZU, 2003, s. 92-93
- ↑ ABIES GRANDIS (Douglas ex D. Don) Lindl. – jedle obrovská / jedľa obrovská | BOTANY.cz. botany.cz [online]. [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.
- ↑ http://www.vulhm.cz//sites/File/ZLV/fulltext/308.pdf
- ↑ medicinal herbs: GRAND FIR - Abies grandis. www.naturalmedicinalherbs.net [online]. [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- kolektiv autorů (hl. Andreas Bärtels). Stromy (přeloženo z německého originálu Bäume). Praha: Knižní klub a Ikar, 1995. ISBN 80-85830-92-2.
- kolektiv autorů (hl. Gregor Aas). Kapesní atlas - STROMY. Praha: Slovart, 1997. ISBN 80-7209-007-0.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jedle obrovská na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo jedle obrovská ve Wikislovníku- Jedle obrovská na Botany.cz
- Gymnosperm database
