Přeskočit na obsah

Je třeba zabít Sekala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Je třeba zabít Sekala
Zámek Varvažov, kde se odehrává část filmu
Zámek Varvažov, kde se odehrává část filmu
Základní informace
Původní názevJe třeba zabít Sekala
Země původuČeskoČesko Česko
FrancieFrancie Francie
PolskoPolsko Polsko
SlovenskoSlovensko Slovensko
Jazykčeština
Délka109 minut
Žánrdrama
NámětJiří Křižan
ScénářJiří Křižan
RežieVladimír Michálek
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleOlaf Lubaszenko
Bogusław Linda
Jiří Bartoška
Agnieszka Sitek
Vlasta Chramostová
ProdukceJaroslav Bouček
Dariusz Jablonski
HudbaMichal Lorenc
KameraMartin Štrba
StřihJiří Brožek
ZvukRadim Hladík
Výroba a distribuce
Premiéra3. září 1998
Rozpočet30 milionů Kč[1]
Je třeba zabít Sekala na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je třeba zabít Sekala je koprodukční film Vladimíra Michálka z roku 1998. Snímek podle námětu a scénáře Jiřího Křižana získal 10 Českých lvů a reprezentoval českou kinematografii v klání o Oscara.

Film vznikl v koprodukci s Polskem, Slovenskem a Francií. Tématem filmu jsou události na hanácké vesnici v roce 1943. Toto okupační drama je však zpracováno poměrně netradičně - autoři si vypůjčili vyjadřovací prostředky jak z antické tragédie, kterou vyjadřuje chór dvanácti vesnických starců, tak z westernu: nechybí tajemný cizinec ani závěrečný souboj muže proti muži. Důležitou složkou je téma viny zdánlivě bezúhonných lidí. V celém filmu se o německých okupantech pouze mluví. Film se natáčel v jihočeském Varvažově.

Film začíná příchodem valašského kováře Jury Barana (Olaf Lubaszenko) do Lakotic, vesnice na Hané, kde se potřebuje ukrýt před gestapem (má doporučující dopis pro zdejšího starostu). Kvůli jeho evangelické víře ho místní hospodáři přijímají poměrně nepřátelsky. Baran záhy poznává poměry ve vesnici - hospodáři žijí ve strachu před udavačem Ivanem Sekalem (Bogusław Linda), který od okupantů získává grunty zatčených sousedů. Sedláci se rozhodnou využít Baranovy svízelné situace (starosta z dopisu ví, kde se skrývají jeho žena a dcera) a vydíráním ho přinutit k vraždě. Mezitím se ukáže, že Sekalova zrůdnost pramení z ponižování, jehož se mu v dětství dostalo pro nemanželský původ. Důležitým motivem filmu je i Baranův vztah k místnímu faráři (Jiří Bartoška), který jej na rozdíl od ostatních katolických vesničanů přijímá vstřícněji a pomáhá mu sžít se s místní realitou. Baran se nakonec podvolí tlaku a se Sekalem se střetne i díky tomu, že mu farář v důvěrném rozhovoru prozradí, že se mu Sekal kdysi vyzpovídal z brutálních zločinů, jichž se dopustil jako dobrovolník Interbrigády ve španělské občanské válce. Následujícího dne farář odjede vyznat se olomouckému arcibiskupovi z porušení zpovědního tajemství, ačkoli si je vědom toho, že Baran bude jeho přičiněním ve smrtelném nebezpečí a bez ochrany jediného člověka ve vsi, který mu byl nakloněn. V souboji na nože Baran Sekala skutečně zabije, sám je však těžce zraněn. Sedláci mu odmítnou poskytnout pomoc a nechávají ho zemřít.

Film získal v roce 1998 ocenění Český lev v deseti kategoriích, čímž držel rekord až do roku 2014 (kdy film Hořící keř získal 11 cen). Cena byla udělena za Nejlepší film, režii (Vladimír Michálek), scénář (Jiří Křižan), mužský herecký výkon v hlavní roli (Olaf Lubaszenko), ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Agnieszka Sitek), kameru (Martin Štrba), hudbu (Michal Lorenc), střih (Jiří Brožek), zvuk (Radim Hladík ml.) a výtvarný počin (Jiří Sternwald).

Olaf Lubaszenko Jura Baran
Bogusław Linda Ivan Sekal
Jiří Bartoška páter Flora
Agnieszka Sitek Anežka
Vlasta Chramostová Marie
Ľudovít Cittel Záprdek
Martin Sitta mladý Oberva
Jiří Holý starý Oberva
Milan Riehs starosta
Anton Šulík Včelný
Josef Bulík Koukol
Bohuslav Ličman Sehnálek
Gustav Nezval Štverák
Gustav Vondráček Otáhal
Zdeněk Kozák Sušil
Robert Sklenář Lojzek
František Kouba hostinský
Petra Lustigová děvečka
Miloslav Šrámek hospodář

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]