Jacques-François Ancelot

Jacques-François Ancelot
Rodné jméno	Jacques Arsène Polycarpe François Ancelot
Narození	9. ledna 1794 nebo 9. února 1794 Le Havre
Úmrtí	7. září 1854 (ve věku 60 let) bývalý 10. pařížský obvod
Alma mater	Lyceum Pierra Corneilleho
Povolání	dramatik, spisovatel, básník a libretista
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1823)
Choť	Virginie Ancelot
Funkce	30. křeslo Francouzské akademie (1841–1854) library curator (Bibliothèque de l'Arsenal; do 1830)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques-Arsène-Polycarpe-François Ancelot (9. ledna 1794 Le Havre – 7. září 1854 Paříž^[1]) byl francouzský dramatik a spisovatel.

Ancelot byl synem úředníka u obchodního soudu v Le Havre. Po studiích v rodném městě a Rouenu získal díky podpoře svého strýce roku 1813 práci na námořní prefektuře v Rochefortu a o dva roky později nastoupil na ministerstvo námořnictva.^[2] Do této doby se datují jeho první literární pokusy.

Roku 1816 přijalo Théâtre-Français jeho tragédii Warbeck, která ale nebyla inscenována. O tři roky později vydal své nejznámější dílo, tragédii o pěti jednáních Louis IX. (Ludvík IX.) Hra došla příznivého přijetí i u krále Ludvíka XVIII., jenž Ancelotovi udělil čestný plat 2000 franků. Od této doby si Ancelot vydělával jako knihovník v Biblioth��que de l'Arsenal. Další hra, Le Maire du palais již nebyla tak úspěšná, ale po jejím uvedení mu byl udělen Řád čestné legie v hodnosti rytíře.

V létě 1826 byl Ancelot součástí delegace maršála Auguste de Marmont do Petrohradu na korunovačních oslavách cara Mikuláše I.. Zážitky a dojmy z této cesty vyšly v následujícím roce pod názvem Six mois en Russie (Šest měsíců v Rusku), z ruské tematiky čerpá i Olga ou l’orpheline moscovite (Olga, aneb moskevský sirotek) z roku 1828.

Kvůli červencové revoluci přišel o penzi i o posty čestného správce knihovny v Arsenalu a královského knihovníka. Bez stálých příjmů se následujících deset let věnoval psaní především vaudevillů, dramat i lehkých komedií. Žádné z jeho dalších děl ale nedosáhlo úspěchu Ludvíka IX.. Ovšem tragédie Maria Padilla (1838) mu v roce 1841 vynesla místo ve Francouzské akademii, jako nástupce zesnulého filozofa Louis-Gabriela de Bonald (Křeslo 30).

V roce 1849 byl vyslán vládou do Turína, Florencie, Bruselu a dalších hlavních měst, aby jednal o mezinárodních autorských právech.

Ve věku šedesáti let Ancelot zemřel brzy ráno 7. září 1854 doma v Rue de Lille v Paříži a místo posledního odpočinku našel na Cimetière Montparnasse (10. divize).

Jeho historická hra Têtes Rondes et Cavalieres (Kulaté hlavy a kavalíři) z roku 1833, kterou napsal spolu s Xavierem Bonifacem Saintinem, posloužila za předlohu libretistovi Carlu Pepoli při psaní libreta pro Belliniho operu I puritani (Puritáni). Dalšími díly s podobným osudem byly tragédie Maria Padilla (1838), podle níž napsal Gaetano Rossi libreto ke stejnojmenné opeře Gaetana Donizettiho a Élisabeth d’Angleterre (1829), podle níž napsal Salvadore Cammarano libreto k jiné Donizettiho opeře Robert Devereux.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jacques-François Ancelot na německé Wikipedii a Jacques-François Ancelot na francouzské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques-François Ancelot na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Profil Jacques-François ANCELOT na stránkách Akademie
• Díla Jacquese-Françoise Ancelota na imslp.org

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.