Přeskočit na obsah

Ivo Pejčoch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Ivo Pejčoch Ph.D., PhD
Ivo Pejčoch na knižní výstavě Svět knihy 2018 v Praze
Ivo Pejčoch na knižní výstavě Svět knihy 2018 v Praze
Narození18. března 1962
Praha
Úmrtí20. července 2019 (ve věku 57 let)
Praha
Povoláníspisovatel a historik
Alma materUniverzita Karlova
Tématavojenská historie a vojenská technologie
Rodiče
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivo Pejčoch (18. března 1962 Praha20. července 2019[1]) byl český vojenský historik. Vystudoval katedru českých dějin na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako šéfredaktor historického měsíčníku Historie a plastikové modelářství. Od roku 2007 byl vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu. Je autorem několika desítek knih literatury faktu, zabývajících se především vojenskou technikou.

Narodil se 18. března 1962 v Praze. Jeho otcem je spisovatel a historik Slavomír Pejčoch-Ravik.[2] V letech 1977–1981 vystudoval Střední průmyslovou školu spojové techniky v Praze. Pracoval nejprve jako technik v Konstruktivě Praha a později jako spojový technik v SPT Telecom.[1]

Od mládí se zajímal o vojenskou historii a techniku, po roce 1989 se této zálibě začal věnovat naplno. V roce 1990 spoluzaložil časopis Historie a plastikové modelářství a po řadu let byl jeho šéfredaktorem. Ve stejné době se mimo jiné zapojil do tvorby série publikací Válečné lodě. V letech 2001–2005 vystudoval historii na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2009 zde obhájil dizertační práci s názvem Československá těžká vojenská technika. Vývoj, výroba, nasazení a export československých tanků, obrněných automobilů a pásových dělostřeleckých tahačů 1918–1956. V roce 2007 se stal vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu, kde se věnoval celé řadě historických témat.[1] Přispíval mj. do časopisu Historie a vojenství.

V červenci 2018 jej na cyklovýletu postihl infarkt, po kterém zůstal dlouhodobě upoutaný na lůžku. Dne 20. července 2019 zemřel.[1]

Výběr:

  • série Obrněná technika 1–13
  • Němečtí korzáři (2005)
  • Miniponorky – osamělí lovci (2006)
  • Tanky Praga (2007)
  • Hrdinové železné opony (2008)
  • Armády českých politiků: české polovojenské jednotky 1918–1945 (2009)
  • Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948–1955 (2009)
  • Těžké tanky – ocelová pěst : dějiny vývoje a nasazení těžkých tanků od první světové do studené války (2010)
  • Protikomunistické puče (2011) ISBN 978-80-86808-92-5
  • Fašismus v českých zemích : fašistické a nacionálněsocialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922–1945 (2011)
  • Přechody přes železnou oponu : příběhy odvážlivců, kteří se rozhodli riskovat a odejít přes důkladně zabezpečené a střežené hraniční pásmo (2011)
  • Sebevražedné čluny : explozivní čluny první a druhé světové války (2011)
  • Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948–1955. Praha: Ministerstvo obrany ČR – Prezentační a informační centrum MO, 2009. 231 s. ISBN 978-80-7278-520-9. 
  • Vojáci na popravišti : vojenské osoby, popravené v Československu z politických důvodů v letech 1949–1966 a z kriminálních příčin v letech 1951–1984. Cheb: Svět křídel, 2011. 406 s. ISBN 978-80-87567-01-2. 
  1. a b c d Zemřel náš kolega, respektovaný historik Ivo Pejčoch [online]. Vojenský historický ústav, rev. 2019-07-21 [cit. 2019-07-21]. Dostupné online. 
  2. Slavomír Pejčoch-Ravik: Rozhovor se zrcadlem (2/4) [online]. Pozitivní noviny, rev. 2008-02-17 [cit. 2019-07-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]