Přeskočit na obsah

Ivan Moravec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Moravec
Základní informace
Rodné jménoIván Moravec
Narození9. listopadu 1930
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí27. července 2015 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtírakovina prostaty
Místo pohřbeníBřevnovský hřbitov
Žánryklasická hudba
Povoláníklavírista, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel a hudební pedagog
Nástrojeklavír
Oceněnímedaile Za zásluhy, 1. stupeň (2000)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Moravec (9. listopadu 1930 Praha – 27. července 2015 Praha) byl český klavírista a osobnost soudobé české hudební interpretace. Patřil k předním interpretům Chopina zařazeným do edice Velcí klavíristé 20. století vydavatelstvím Philips Classics.[1] V médiích byl přezdíván „básníkem klavíru“ či „pianistou pianistů“.[1][2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 7. listopadu 1930 v Praze. Otec byl právník a amatérský hudebník. Na klavír začal hrát v sedmi letech. Zpočátku jej přitahovala především opera a nahrávky legendárního tenoristy Enrica Carusa. V deseti letech ovšem utrpěl zranění krční páteře, což jeho hudební vývoj na chvíli přerušilo, ale rychle to dohnal.[2] Paradoxně díky tomu objevil nutnost jiného přístupu ke klaviatuře a mohl si tak vybudovat vlastní techniku, založenou na užití celé váhy paže a koncentraci tónové tvořivosti pouze do konečků prstů.

Po studiích na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění[2] v Praze, ve třídě prof. Ilony Štěpánové-Kurzové, dcery Viléma Kurze, se záhy zařadil mezi talentované mladé klavíristy. To ostatně rozpoznal i Arturo Benedetti Michelangeli. Moravcova hra na něj udělala takový dojem, že jej italský mistr pozval na svůj festival v Arezzu (1957 až 1958). Jeho čistá hra a smysl pro barevnost tónu ovlivnily Moravcův pianistický projev.

V padesátých letech byl v Československu uznáván jako talent nastupující pianistické generace, ale na Západě se o něm prakticky nevědělo. Změna nastala, až když se do rukou amerických impresáriů dostala nahrávka jeho koncertu z Pražského jara 1962 se Zubinem Mehtou s provedením 4. klavírního koncertu Ludwiga van Beethovena. Kritikou byly dobře přijaty i Moravcovy koncerty v Londýně.[2]

Nahrávka zapůsobila i na dirigenta Georga Szella, který jej přizval ke svému provedení Beethovenova klavírního koncertu. Koncert s Cleveland Symphony Orchestra odstartoval umělcovu mezinárodní kariéru. Během ní navštívil všechna významná světová pódia, v roce 1964 debutoval v newyorské Carnegie Hall,[2] byl zván jako sólista světových orchestrů.

Hrál díla Mozartova, Beethovenova, Debussyho, Francka či Chopina, z českých autorů často zařazoval Janáčkovy skladby.[2]

Ivan Moravec byl rovněž profesorem pražské Akademie múzických umění. Převzal styl výuky své učitelky Ilony Štěpánové-Kurzové. Mezi jeho žáky se zařadili pianisté Boris Krajný, Václav Mácha, Jaroslava Pěchočová či Martin Hršel. Působil také na letních klavírních kurzech v Plzni a byl členem porot mnoha mezinárodních soutěží (Brusel, Vídeň aj.).

V posledních letech života kvůli zdravotním potížím omezoval svá vystoupení. Zemřel v Praze 27. července 2015 ve věku 84 let na karcinom prostaty.[1][3]

Nahrávky

[editovat | editovat zdroj]

Americká společnost „Conoisseur Society“ požádala mladého umělce o pořízení několika nahrávek, které se zařadily mezi klasiku (znovu byly vydány firmami Nonesuch a Supraphon). Moravec natáčel i pro Supraphon, stejně jako zahraniční labely (např. Dorian, Vox, Hänssler Classics). Některé z jeho nahrávek obdržely ocenění (MIDEM, Grand Prix du disque aj.). Byl nominován na americké ceny Grammy a „Player of the Year“. Ceněné jsou jeho nahrávky Mozarta, Chopina a impresionistů (Claude Debussy, Maurice Ravel).

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Prezident republiky Václav Havel mu udělil 28. října 2000 při příležitosti státního svátku Medaili Za zásluhy – státní vyznamenání za zásluhy o kulturu, Karlova univerzita ho v tomtéž roce vyznamenala mezinárodní Cenou Karla IV.[1] a časopis Harmonie mu udělil v roce 2000 cenu za celoživotní interpretační přínos pro hudební kulturu. Na Mezinárodním hudebním veletrhu MIDEM obdržel Cannes Classical Awards 2002 za celoživotní umělecký přínos. V roce 2004 obdržel také cenu České hudební rady za celoživotní uměleckou práci a propagaci české hudby v zahraničí.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d BALUCHA, Martin; ČTK. Zemřel světově uznávaný český pianista Ivan Moravec. Bylo mu 84 let. Český rozhlas [online]. 2015-07-27 [cit. 2015-07-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f ČTK. Zemřel slavný český pianista Ivan Moravec. České noviny [online]. 2015-07-27 [cit. 2015-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-28. 
  3. ↑ RIEBAUEROVÁ, Martina; KOUTECKÝ, Josef. Osm múz mého života. Praha: Vyšehrad, 2018. 220 s. ISBN 9788076010291. Kapitola Třetí múza: Jitka, s. 66. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Ceny Antonína Dvořáka
Josef Suk mladší (2009) • Ivan Moravec (2010) • Jiří Kout (2011) • Ludmila Dvořáková (2012) • Jiří Kylián (2013) • Jiří Bělohlávek (2014) • Yo-Yo Ma (2015) • Richard Novák (2016) • Ivan Klánský (2017) • Česká filharmonie (2018) • Gabriela Beňačková (2019) • Jakub Hrůša (2020) • András Schiff (2021) • Pražský filharmonický sbor (2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivan_Moravec&oldid=23718648“