Ilanz/Glion

Ilanz/Glion
Ilanz/Glion
znak
Poloha
Souřadnice	46°46′30″ s. š., 9°12′22″ v. d.
Nadmořská výška	698 m n. m.
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Kanton	Graubünden
Okres	Surselva
Ilanz/Glion Ilanz/Glion, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	133,48 km²
Počet obyvatel	4 947 (31.12.2020)
Hustota zalidnění	37,1 obyv./km²
Správa
Vznik	2014
Oficiální web	www.ilanz-glion.ch
PSČ	7111 Pitasch 7112 Duvin 7126 Castrisch 7127 Sevgein 7128 Riein 7130 Ilanz/Glion 7130 Schnaus 7130 Strada 7141 Luven 7154 Ruschein 7155 Ladir 7156 Pigniu 7156 Rueun 7157 Siat
Označení vozidel	GR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilanz/Glion (německy Ilanz, rétorománsky Glion) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Surselva, jehož je zároveň i hlavním sídlem. Nachází se v údolí Předního Rýna, asi 26 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 698 metrů. Má přibližně 5 000 obyvatel.

Do 31. prosince 2013 patřil Ilanz ke stejnojmenné politické obci, kterou tvořilo město Ilanz a od roku 1978 také připojená obec Strada im Oberland. Obě obce měly dohromady 2 353 obyvatel (2012).^[1] Od 1. ledna 2014 patří do nové obce Ilanz/Glion, která vznikla sloučením Ilanzu, hlavního města bývalého stejnojmenného okresu, připojené bývalé samostatné obce Castrisch, Duvin, Ladir, Luven, Pigniu, Pitasch, Riein, Rueun, Ruschein, Schnaus, Sevgein a Siat. Obec se propaguje heslem „První město na Rýně“.

Městečko leží na Předním Rýnu, uprostřed široké kotliny, zvané Gruob, při vstupu do údolí Lugnez, několik kilometrů nad soutěskou Ruinaulta. Ilanz je správním centrem regionu, sídlem oblastní nemocnice, trhu a školy a tvoří centrum dolní Surselvy. Postupným připojováním okolních obcí narostla rozloha katastru obce až na více než 133 km²; zasahuje tak až na hranice s kantonem St. Gallen (nejsevernější a zároveň nejvyšší bod se nachází na 3 158 metrů vysokém vrcholu Hausstock), na jihu pak až na nejzazší bod na hoře Crap Grisch-Planggenhorn (2 816 m n. m.).

Osada, která je v listinách zmiňována v roce 765 v závěti biskupa Tella, je jako město uváděna v roce 1289 pod názvem Illiande. Význam názvu je dosud ne zcela objasněný.^[2][3] Na počátku středověku zde byla tři jádra osídlení: Ober-Ilanz u kostela svatého Martina, Unter-Ilanz v dnešní čtvrti Städtli a Sankt Nikolaus na levém břehu Předního Rýna. Centrem obce byl prozatím pravděpodobně Ober-Ilanz, kde sídlilo selské markrabství. Sídlil zde také ministr franského krále pro správní obvod Tuverasga, k němuž patřil celý Gruob. V Dolním Ilanzu, v oblasti kostela svaté Markéty a Casa Gronda, se nacházel velký biskupský statek, který biskup Tello odkázal v roce 765 klášteru Disentis.

Význam Ober-Ilanzu byl brzy nahrazen sídlem Unter-Ilanz. S rozpadem franské nadvlády ztratil Ober-Ilanz jako sídlo ministra svůj význam. Kromě toho vzrostl význam velkého dvora kláštera Disentis v Unter-Ilanz, který od 10. století nabýval na politickém a hospodářském významu. Zvýšil se také provoz přes Lukmanierský průsmyk, takže Unter-Ilanz, ležící na Lukmanierské cestě, získal na významu.

Třetí sídelní jádro St. Nikolaus je navzdory nedostatku písemných zmínek pravděpodobně stejně staré, ne-li starší než čtvrť Städtli, a to na základě úvah o historii osídlení; archeologické nálezy dokazují, že tudy musela vést cesta přes průsmyk Lukmanier již v pravěku. Díky své výsadní hospodářské poloze na Rýně získali obyvatelé Ilanzu pravděpodobně ve druhé polovině 13. století status města. Podle středověkého práva patřilo k městským privilegiím právo na vlastní trh, vlastní soud a městské hradby.

Zatímco tržní práva Ilanzských zůstala nezpochybnitelná, v soudních záležitostech se jim od Gruobu odtrhnout nepodařilo. Město mělo alespoň tzv. městský nebo měšťanský soud, který mohl řešit drobné spory a byl závazný pro cizí trhovce, kteří se zdržovali uvnitř hradeb. Obyvatelé Ilanzu také využili práva na hradby. V roce 1390 mělo město hradby a brány, protože smlouva z tohoto roku uvádí, že baron Caspar von Sax daroval Stephanu Sporerovi dědičný statek, který se nacházel v Inlantzu ve městě u dolní brány u kruhového muru pod nüwen ärggel (oriel) Rüdis Schniders hus.

V téže smlouvě z roku 1390 je zmíněn také stat recht und gewonhait ze Inlantz. Bližší informace o jeho přesném obsahu jsou k dispozici pouze kolem let 1529 a 1534: pak mají (lidé z Ilanzu) ve svém statutu čtyři řády s dvory, ulicemi, uličkami ... a také jiné řády pro lidi a také pro svůj řád hospodyň. Městské právo zřejmě obsahovalo jakýsi stavební řád, předpisy pro stavbu mostů a hodin, stejně jako předpisy pro požární policii a hospodářské předpisy.

Ilanz však nebyl svobodným městem jako říšská města Curych a Bern, ale patřil městskému pánovi, který měl nárok na četné náhrady v podobě úroků a cel a vybíral od obyvatel daň na ochranu před nepřátelskými útoky. Pány města byli na konci 13. a ve 14. století baroni z Belmontu, pojmenovaní podle svého hradu Belmont u Fidazu. V roce 1352 museli Belmontové, kterým patřil téměř celý Gruob a Lugnez, bránit svůj majetek před pánem z Werdenbergu-Heiligenbergu, který se svými vojsky vtrhl do Gruobu a vyplenil Ilanz. V roce 1483 zničil město a kostel svaté Markéty požár. Datum 1513 na přízemí horní brány naznačuje, že město bylo poměrně brzy přestavěno.

V roce 1371 se vládci města Ilanz stali baroni ze Sax-Misoxu, kteří převzali dědictví po posledním Belmonterovi po jeho smrti. Pod jejich vedením začal Ilanz rychle nabývat na významu pro celou Konfederaci. Zde v roce 1395 uzavřeli ilanzský opat Johannes z Disentisu, hrabě Albrecht Sasko-Míšovský a baron Ulrich Mocný z Rhäzünsu zemský mír Part Sura, který se stal základem Šedé aliance, později rozšířené o Trun. Význam Ilanzu brzy přesáhl vlastní území konfederace, neboť po sjednocení tří konfederací s Churem a Davosem se stal pravidelným místem zasedání Generálního spolkového shromáždění, nejvyššího orgánu Svobodného státu Graubünden.

Ústřední význam Ilanzu ještě více vzrostl v době reformace. Disputace, které byly pro reformaci v Graubündenu rozhodující, se konaly v kostele svaté Markéty na počátku 16. století. Ilanzská disputace, náboženský spor konaný v lednu 1526, připravila půdu pro reformaci v Graubündenu, který se vyvinul v konfesně smíšený stát. Ilanzské artikuly z 25. června 1526 rozhodujícím způsobem posílily práva obcí vůči churskému biskupovi. Ilanz je jedním z deseti švýcarských měst, kterým Federace protestantských církví v roce 2017 udělila označení „město reformace“.^[4] V roce 1538 se v něm sešla také první protestantská říšská synoda. Ilanz se stal reformovaným a zůstal jím přibližně 300 let. V 19. století přistěhovalí katolíci obnovili katolickou víru a v roce 1879 postavili v centru dnešního města kostel.

V letech 1546 až 1563 našel v Ilanzu útočiště pronásledovaný Tyrolan Leopold Scharnschlager, který zde působil jako učitel. V podzemí působil jako vedoucí malého anabaptistického sboru.^[5]

Během nepokojů v Graubündenu na počátku 17. století stál Ilanz na straně Francouzů a Benátčanů. Město muselo odčinit úkryt, který poskytlo mnoha odpůrcům Španělska za rakouské okupace. V důsledku strádání a chudoby se v Ilanzu rozšířila víra v čarodějnice, což vedlo k četným čarodějnickým procesům v průběhu několika let.

Na konci 17. a v 18. století, kdy se o dnešní Graubünden kvůli jeho geopolitické poloze ucházely evropské velmoci, se Ilanz prostřednictvím rodiny Schmid von Grüneck aktivně účastnil politického dění. Schmidové von Grüneck byli nejvýznamnějším rodem ve městě. Rod se v Ilanzu poprvé objevil na konci 14. století a vymřel v 18. století. V roce 1544 je císař Karel V. povýšil do šlechtického stavu a povolil jim nosit titul „von Grüneck“ podle stejnojmenného hradu, který však byl v té době již v troskách. Ilanz také vděčí za pomoc reformovaným městům Curychu a Bernu při přestavbě hradeb a výzdobě brány v letech 1715–1717 z iniciativy rodiny Schmid von Grüneck.

Když Francouzi na konci 18. století zrušili staré státní zřízení a země se v roce 1803 stala součástí Švýcarské konfederace jako kanton, ztratil Ilanz svůj význam jako hlavní město spolkové země a místo setkávání. Jako hlavní město okresu Ilanz a současného okresu Surselva si však zachovalo regionální politický význam.

Původně byla oblast tradičně rétorománská. Obyvatelé obce hovoří převážně jazykem sursilvan, surselvským dialektem rétorománštiny. Jeho postavení jakožto hlavního a úředního jazyka však v posledních desetiletích upadlo ve prospěch němčiny, která se stala úředním jazykem, zejména díky množství turistů, přijíždějících do oblasti.

Rýnská trať Rhétské dráhy byla otevřena v roce 1903 do Ilanzu, tehdejší konečné stanice, a v roce 1912 pak byla prodloužena do Disentisu. Stanice Ilanz je stále nejdůležitější mezilehlou stanicí na trati, s velkým významem pro osobní i nákladní dopravu, zejména jako nakládací stanice minerální vody Valser.

Původní oberlandská silnice vedla z Churu přes Lukmanierský průsmyk do Ticina. Pro vznik města byla významná jeho poloha na mostě přes Rýn – prvním nad Reichenau.

Obcí prochází kantonální hlavní silnice č. 19 (Tamins – Disentis – Andermatt). Veřejnou dopravu zajišťují žluté autobusy Postauto. Z Ilanzu jezdí hvězdicové autobusové linky do okolních obcí včetně známých rekreačních středisek, jako jsou Flims, Laax, Obersaxen a Vals.

Po zhruba čtyřleté výstavbě byl 10. srpna 2016 uveden do provozu západní obchvat Ilanzu. Díky dvěma kruhovým objezdům na Oberalpstrasse a Lugnezerstrasse, postaveným spolu s 267 metrů dlouhým mostem přes Rýn, by mělo dojít ke snížení denní intenzity provozu v Ilanzu z přibližně 9 400 na 4 600 vozidel. Náklady činily přibližně 26 milionů švýcarských franků.^[6]

• Corina Casanovová (* 1956), bývalá švýcarská spolková kancléřka

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ilanz/Glion na německé Wikipedii a Ilanz/Glion (Stadt) na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilanz/Glion na Wikimedia Commons
• (německy) (rétorománsky) [1] – oficiální stránky