Hynek Bulín mladší

prof. JUDr. Hynek Bulín ml., CSc., dr. h. c.
Narození	23. listopadu 1908 Brno, Morava Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. prosince 1996 (ve věku 88 let) Brno Česko Česko
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Národnost	česká
Alma mater	Masarykova univerzita
Povolání	profesor civilního řízení soudního vědecký pracovník
Ocenění	medaile Antonína Randy medaile J. E. Purkyně Masarykova medaile
Choť	Zdenka Kučerová
Rodiče	Hynek Bulín a Zdenka Bulínová[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Hynek Bulín (23. listopadu 1908 Brno^[2] – 22. prosince 1996 Brno) byl český právník, historik, filozof a slavista. Působil jako profesor civilního řízení soudního na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a jako vědecký pracovník v Československé akademii věd. Publikoval vědecké práce z několika vědních oblastí – právní filozofie, teorie práva, právní dogmatiky, historiografie (dějiny nejstarších slovanských států) a filologie (česká právní terminologie). V právu byl stoupencem Weyrovy nauky.^[3]

Byl synem brněnského advokáta Hynka Bulína staršího, jeho matka Zdeňka byla sestrou malíře a sochaře Emila Filly.^[4] Vystudoval brněnské reálné gymnázium a k dalšímu studiu se zapsal na Právnické fakultě MU, kde v roce 1931 získal doktorát práv. Po několikaměsíční praxi advokátního koncipienta v kanceláři svého otce nastoupil jako auskultant u brněnského krajského soudu, přičemž v průběhu své přípravné služby absolvoval studijní stáže na univerzitách v Lipsku a v Paříži. V roce 1936 se habilitoval z oboru civilního řízení soudního a vyučoval pak na brněnské právnické fakultě až do jejího uzavření nacisty v roce 1939.^[5] Poté byl samostatným advok��tem, ale po roce 1943 až do konce války byl totálně nasazen v továrně na výrobu leteckých motorů v Brně-Líšni.^[4]

Po válce se vrátil už jako mimořádný profesor civilního řízení soudního (napsal např. obsáhlou práci o dovolání a přednášel také římské právo) na fakultu, kde zůstal až do jejího zrušení roku 1950 a pak od jejího znovuotevření v roce 1969 do roku 1975, kdy už ale mohl být jen externím učitelem a konzultantem diplomových prací z občanského práva a právních dějin. V mezidobí působil v brněnských pobočkách Slovanského ústavu a Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV a publikoval práce z historie slovanských zemí a právních dějin. Roku 1966 získal vědeckou hodnost kandidáta historických věd a po roce 1971 odešel do penze. Poté ještě působil jako podnikový právník např. Brněnských veletrhů a výstav.^[6] Roku 1993 získal od Jednoty českých právníků medaili Antonína Randy a od Akademie věd medaili J. E. Purkyně, téhož roku mu Masarykova univerzita udělila vědeckou hodnost čestného doktora právní vědy a o rok později Masarykovu medaili.^[5]

Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 61/hr. 6-8.

• HORÁK, Ondřej; VOJÁČEK, Ladislav. Hynek Bulín. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 210–212.
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 83. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 157. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha: Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 311–312. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hynek Bulín mladší
• Hynek Bulín v Encyklopedii dějin města Brna