Guazuma

Guazuma
	Guazuma ulmifolia s nezralými plody
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	slézotvaré (Malvales);
Čeleď	slézovité (Malvaceae);
Podčeleď	Byttnerioideae;
Rod	guazuma (Guazuma); Mill., 1754
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guazuma^[1] (Guazuma) je rod rostlin z čeledi slézovité. Jsou to keře a stromy s jednoduchými dvouřadými listy a nenápadnými květy. Plodem je drobná, dřevnatá, bradavčitá nebo dlouze chlupatá tobolka. Rod zahrnuje 3 druhy a je rozšířen v tropické a subtropické Americe. Guazumy rostou nejčastěji v sušších sekundárních tropických lesích na narušených místech, lze je však nalézt i v primárním pralese. Jsou nepříliš významným zdrojem dřeva používaného zejména jako palivo, slouží v domorodé medicíně a vysazují se jako stínící dřeviny. Nejběžnějším a nejznámějším druhem je Guazuma ulmifolia.

Popis

Guazumy jsou opadavé beztrnné keře a stromy dorůstající výšky až přes 30 metrů (zpravidla nižší). Starší stromy mohou mít vysoké kořenové náběhy. Listy jsou jednoduché, střídavé, dvouřadě uspořádané, řapíkaté, tenké nebo poněkud kožovité, s vejčitou až oválně kopinatou, na bázi obvykle asymetrickou, na okraji zubatou čepelí. Žilnatina je od báze vícežilná. Odění je převážně složeno z hvězdovitých chlupů. Palisty jsou drobné, šídlovité a opadavé. Květy jsou drobné, pravidelné, oboupohlavné, stopkaté, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových, stěsnaných nebo rozvolněných vrcholících. Kalich je složen ze 2 až 5 nazpět otočených, žlutozelených laloků. Koruna je pětičetná, žlutá nebo růžová, korunní lístky jsou kápovité, na bázi nehetnaté, nesoucí na vrcholu úzký, rozeklaný, jazykovitý přívěsek. Tyčinek je 15 a jsou srostlé do 5 skupin, na bázi srostlých v trubičku zvonkovitého tvaru. Mimo to je přítomno 5 trojúhelníkovitých staminodií střídajících se s korunními lístky. Semeník je přisedlý nebo krátce stopkatý, srostlý z 5 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Nese jednu čnělku větvenou na 5 nitkovitých bliznových ramen. Plodem je drobná, kulovitá, mnohasemenná, dřevnatá tobolka. Plody pukají 5 štěrbinami nebo jsou nepukavé. Na povrchu jsou buď bradavčité nebo u druhu G. crinita pokryté dlouhými štětinami.^[2]^[3]^[4]

Kmen G. ulmifolia
Kvetoucí větévka G. ulmifolia
Detail květů G. ulmifolia
Zralé plody G. ulmifolia

Rozšíření

Rod guazuma zahrnuje 3 druhy a je rozšířen v tropické a subtropické Americe. Nejrozšířenějším druhem je Guazuma ulmifolia, rozšířená od Mexika až po severovýchodní Argentinu a na Karibských ostrovech. Jen o něco méně rozsáhlý areál má druh Guazuma invira. Poslední druh Guazuma crinita se vyskytuje v Brazílii, Peru a Bolívii.^[2]^[5] Guazumy jsou obecně rozšířené dřeviny sekundárního tropického lesa, a to zejména v oblastech s periodickým obdobím sucha. Na výživnějších půdách rostou i jako složka primárního tropického deštného lesa.^[3]

Ekologické interakce

Plody G. crinita mají na povrchu dlouhé štětinovité chlupy a jsou šířeny větrem, ostatní druhy mají plody bradavčité a rozšiřované zejména savci, kteří je konzumují.^[3] G. ulmifolia je hostitelem poloparazitické rostliny Phoradendron quadrangulare z čeledi santálovité (Santalaceae).^[6]

Taxonomie

Rod Guazuma je v rámci čeledi slézovité řazen do podčeledi Byttnerioideae. Před nástupem systému APG byl řazen do čeledi Sterculiaceae (lejnicovité).

Význam

Listy i plody Guazuma ulmifolia slouží místně jako krmivo pro dobytek. Plody obsahují malé množství sladké a vonné dužniny a v tropické Americe je vyhledávají zejména děti jako drobný pamlsek. Dřevo je bílé, pevné, snadno opracovatelné, není však trvanlivé. Používá se zejména jako palivo, někdy i k výrobě beden či bednění, na překližky, jako stavební dříví, ap. Z dřevěného uhlí se vyrábí černý střelný prach. Pevná vlákna z kůry se v některých oblastech používají ke zhotovování provazů. Strom je v Jižní Americe i jiných částech tropů (např. v Indii) vysazován jako stínící dřevina a do živých plotů.^[7]^[8]^[9]

Druh G. ulmifolia má dosti široké využití v domorodé medicíně Jižní Ameriky a své místo si našel i v indické medicíně.^[10]^[11] Byly prokázány cytotoxické a antibakteriální účinky. Odvar z kůry je používán při elefantiáze, jako adstringens průjmech a také při různých kožních chorobách. Šamani používají šťávu z plodů k usnadnění porodu.^[12]

Odkazy

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ ^a ^b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Missouri: Timber Press, 2005. ISBN 1-930723-47-4. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c GENTRY, A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435. (anglicky)
↑ ROBYNS, André. Flora of Panama. Part VI, Sterculiaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1964, čís. 51.
↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
↑ HEIDE-JORGENSEN, Henning S. Parasitic flowering plants. Leiden, Niederlands: Brill, 2008. ISBN 978-90-04-16750-6. (anglicky)
↑ STANDLEY, Paul C. Flora of Costa Rica. Botany. 1938, čís. 18.
↑ MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Sterculiaceae. Fieldiana. Jun 1956, čís. 13(3), No. 2.
↑ GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky)
↑ DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7. (anglicky)
↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky)
↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Guazuma na Wikimedia Commons
Taxon Guazuma ve Wikidruzích

[bsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[vengua_9-2] BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Missouri: Timber Press, 2005. ISBN 1-930723-47-4. (anglicky)

[gentry-3] GENTRY, A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435. (anglicky)

[robyns-4] ROBYNS, André. Flora of Panama. Part VI, Sterculiaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1964, čís. 51.

[catlif-5] HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)

[heide-6] HEIDE-JORGENSEN, Henning S. Parasitic flowering plants. Leiden, Niederlands: Brill, 2008. ISBN 978-90-04-16750-6. (anglicky)

[fl-cost-18-7] STANDLEY, Paul C. Flora of Costa Rica. Botany. 1938, čís. 18.

[flperu13-8] MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Sterculiaceae. Fieldiana. Jun 1956, čís. 13(3), No. 2.

[dictrees-9] GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky)

[dukes-10] DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7. (anglicky)

[indmed-11] KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky)

[quattrocchi-12] QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)

[1]