Gatčina

Gatčina Гатчина
Velký Gatčinský palác
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	59°34′ s. š., 30°8′ v. d.
Nadmořská výška	100 m n. m.
Časové pásmo	UTC+3[1]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Severozápadní
Oblast	Leningradská
Leningradská oblast na mapě Ruska
Gatčina
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	29 km²
Počet obyvatel	87 626 (1.1.2022)
Hustota zalidnění	3 021,6 obyv./km²
Etnické složení	Rusové
Správa
Oficiální web	www.gatchina-meria.ru
Telefonní předvolba	+7 81371
PSČ	188300-188310, 188319
Označení vozidel	47
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gatčina (rusky Га́тчина, ižorsky a finsky Hatsina; v letech 1923–1929 Trock (Троцк), 1929–1944 Krasnogvardějsk (Красногварде́йск)) je město v Leningradské oblasti v severozápadním Rusku. Leží asi 45 km jihozápadně od Petrohradu na silnici a železnici vedoucí do Pskova. Město je centrem Gatčinského rajónu a žije zde 87 626 obyvatel. Zdejší palácový komplex je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Gatčina je jedním z předměstí Petrohradu a průmyslovým, vědeckým a odborným centrem Leningradského okresu. Jeho součástí je Stará Gatčina se starobylými uličkami. Světoznámou se Gatčina stala jako bývalé sídlo ruských carů, s unikátním souborem paláců a parků. Rozvoj Gatčiny ovlivnily dějiny a kultury různých národů světa, zejména zemí Evropy. Proto ve městě lze vidět zákoutí, připomínající Itálii, Francii, Anglii a Německo. Nejvýznamnější pro dějiny a umění je Velký palác, který slouží jako muzeum a galerie s bohatými sbírkamiy ruského, evropského a východního umění.

Obyvatelstvo města má velkou finskou diasporu. V ulicích Gatčiny jsou vedle pravoslavných chrámů také finské kostely.

Historie Gatčiny byla značně ovlivněna skandinávskými sousedy. Odedávna v Gatčinské zemi klidně žily slovanské a ugrofinské kmeny. Nejstarší archeologické nálezy z tohoto území pocházejí ze 13. století. První písemný doklad o existenci osady je až z let 1499-1500, kdy se v novgorodské písařské knize zmiňuje „vesnice Chotčino nad Chotčinským jezerem“, která byla součástí Vodské Pjatiny Novgorodské země.

V době rusko-švédské války v letech 1610-1617 tuto oblast dobyla armáda žoldnéřů pod velením mladých švédských velitelů Everta Gorna a Jacoba Delagardieho. Švédský historik Johan Widekind o nich napsal: „...vojáci se za všechno odměňovali, dokonce i manželky a dcery rolníků jim byly plně k dispozici“. Válka skončila podepsáním Stolbovského míru, podle kterého Švédsko území vrátilo Rusku, ale v roce 1624 připadlo rodu Oxenstiernů a stalo se novou švédskou provincií Ingermanland. Značná část pravoslavného obyvatelstva odtud uprchla do Ruska, a tak švédská administrativa začala do vylidněných zemí přesídlovat finsky mluvící kmeny Aürämojsetů ^[2] a Savakotů.

Po Severní válce z let 1700-1721 car Petr Veliký tyto země získal zpět za podmínek Nystadtské mírové smlouvy: Rusko zaplatilo Švédsku dva miliony tolarů (56 000 kg ryzího stříbra).

Výstavba paláce a parku začala za Kateřiny II. Veliké, která roku 1765 darovala Gatčinu i s okolím svému oblíbenci Grigoriji Orlovovi. Do roku 1788 zde vznikla rezidence o 600 pokojích, park o rozloze 7 km² a vítězný oblouk podle návrhu architekta Antonio Rinaldiho. Po Orlovově smrti darovala Kateřina Gatčinu svému synovi, budoucímu carovi Pavlovi I., který ji roku 1796 povýšil na město a oficiální císařskou rezidenci. Navazující městská čtvrť ve 20. století plochu rezidence zmenšila a sloužila jako aerodrom, nyní již zrušeného vojenského letiště.

Gatčinské paláce byly velmi těžce poškozeny (vypáleny a vyrabovány) ustupujícími nacistickými vojsky, která se zde usadila v letech 1941–1944. Opravy architektury začaly v 50. letech, ale trvají až do 21. století. Do rekonstruované galerie se postupně vrátily sbírky nábytku a volného umění. Gatčina patří k předměstím Petrohradu, kde dodnes – na rozdíl mnoha ruských měst – mírně stoupá počet obyvatel.

Palácový komplex tvoří:

• Velký Gatčinský palác či palác Gatčina se zahradami a menažerií je trojkřídlá zámecká stavba s čestným dvorem, jádro velkolepého sídla ve stylu raného ruského klasicismu z let 1766–1781. Palác dala vystavět carevna Kateřina II. Veliká pro svého favorita Grigorije Orlova. Autorem projektu byl italský architekt Antonio Rinaldi.

• Velkopřevorský palác - po hraběti Orlovovi se stal majitelem Gatčiny budoucí car Pavel I., syn Kateřiny II., který byl zvolen velkopřevorem řádu maltézských rytířů v Rusku, a proto si dal v areálu přistavět druhý palác s kostelem. Místo si oblíbil natolik, že někteří dějepisci Pavla I. označují za “gatčinského cara”. Palácový komplex poté jako své trvalé sídlo využívali také další ruští panovníci, např. Alexandr III., a další.

• Pomník cara Pavla I. s bronzovou sochou na podstavci pro Palácové náměstí vytvořil Ivan Petrovič Vitali roku 1851.^[3]

Gatčinský palác se zahradami a menažerií, Velkopřevorský palác s parkem, pomník a centrum města Gatčina jsou od roku 1990 zapsány jako položka č. 540 historického souboru staveb Centrum Petrohradu a související skupiny památek na seznamu Světového dědictví UNESCO^[4].

• Uspenský chrám (Nanebevzetí Bohorodičky)
• Rodinný dům - muzeum karikaturisty Pavla Jegoroviče Ščerbova

• Paul Friedrich von Benckendorff (1784–1841), v letech 1833-1841 guvernér Estonska
• Andrej Ivanovič Štakenšnejder (1802–1865), architekt
• Michail Ivanovič Čigorin (1850–1908), šachista
• Fjodor Alexandrovič Vasiljev (1850–1873), malíř
• Michail Michajlovič Ippolitov-Ivanov (1859–1935), hudební skladatel a dirigent
• Pavel Jegorovič Ščerbov (1866-1938), ruský malíř a karikaturista
• Svatý Agapit (1894-1936), ruský pravoslavný světec
• Alexandr Bublik (* 1997), ruský tenista, od roku 2017 hrající za Kazachstán

• Eskilstuna, Švédsko
• Espoo, Finsko
• Ettlingen, Německo
• Lexington, (Massachusetts) Spojené státy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gatčina na Wikimedia Commons
• Gatčina napříč staletími