Experimentální obytný dům Drofa
| Experimentální obytný dům | |
|---|---|
.JPG) | |
| Účel stavby | |
| Základní informace | |
| Sloh | moderní architektura |
| Architekt | Miroslav Drofa |
| Výstavba | 1963 |
| Poloha | |
| Adresa | Zálešná I 4057, Zlín,  Česko |
| Ulice | Zálešná I |
| Souřadnice | 49°13′56,13″ s. š., 17°41′3,62″ v. d. |
  Experimentální obytný dům | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 50714/7-8929 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Experimentální obytný dům Drofa, též Experimentální chodbový dům hotelového typu nebo stručně Drofův dům, je bytový dům ve Zlíně v ulici Zálešná I čp. 4057. Jedná se o desetipodlažní dům obsahující celkem 173 malometrážních bytových jednotek. Byl navržen architektem Miroslavem Drofou (po němž získal i své lidové označení) a realizován roku 1963. Později k němu byla přistavěna ještě dvoupodlažní budova společenského vybavení. V roce 2000 byl zapsán na seznam nemovitých kulturních památek.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Dvacetiletý Miroslav Drofa přišel do Zlína v roce 1928 a nastoupil do Stavebního oddělení firmy Baťa. Krátce po skončení 2. světové války už patřil k nejzkušenějším architektům firmy a získal zásadní pozici při poválečné obnově města. V období tzv. dvouletky (1947–1948) projektoval mimo jiné dvojici výškových obytných domů zvaných Morýsovy či pětici věžových domů mezi železniční tratí a Stalinovou třídou (později Tomáše Bati). Od roku 1948 pracoval v projektovém oddělení Stavosvitu a od roku 1952 nastoupil do místní projektové organizace Centroprojekt. Tam se zhruba po deseti letech znovu vrátil k experimentům s prvky kolektivního bydlení v letech 1959–1963, když navrhl a přivedl k realizaci desetipodlažní dům, lidově po něm nazývaný „Drofa“[pozn. 1], na okraji dřívější dělnické čtvrti Zálešná (a v těsném sousedství Gerbecovy vily[3]).[4]
Architekt Drofa se dříve (1948–1950) podílel také na přípravě zlínského kolektivního domu (hlavním autorem byl Jiří Voženílek), resp. na jeho experimentální buňce, která měla posloužit k odzkoušení nových technologií před samotnou výstavbou. Kromě toho zlínského pak byl vystavěn i kolektivní dům v Litvínově a ministerstvo výstavby na základě odborných doporučení Výzkumného ústavu výstavby a architektury s odstupem času rozhodlo věnovat se dalšímu experimentování s formami bydlení. Ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově) tak vznikl Drofův hotelový dům a podobně také obytný dům Družba od architekta Arnošta Kubečky. Domy hotelového typu se měly zaměřit na dočasné bydlení jednočlenných nebo dvoučlenných domácností (bezdětné rodiny a seniory), pro které nebylo nutné zřizovat větší a náročnější zázemí rodinného života, ale nahrazovala je společná odpočinková zařízení přístupná všem obyvatelům. Podobné domy byly počátkem 60. let vybudovány také v Olomouci, Praze a Českých Budějovicích.[5][2]
Většinu bytových jednotek ve zlínském experimentálním domě hotelového typu měly představovat malometrážní jednopokojové byty s kuchyňským koutem v předsíni. V průběhu projektových příprav i samotné výstavby domu panoval tlak na finanční úspornost a v jeho důsledku docházelo k intenzivním diskusím a měnilo se rozložení obytných prostor i materiálové řešení. Problémem se stala např. nedostupnost podlahových krytin zlinolitu či skleněných tvárnic, rušily se plánované dřevotřískové příčky.[2]
Dům byl dokončen v závěru roku 1963. Později byl přistavěn ještě nedaleký samostatný dvoupodlažní pavilon s obchodními a společenskými službami (čp. 1036), pro nějž bylo původně zamýšleno propojení s domem pomocí chodby.[2][1]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Drofův dům je situován na západním okraji nízké zástavby dělnických dvojdomků ve čtvrti Zálešná, několik jich ostatně muselo výstavbě experimentálního domu ustoupit. Svými rozměry vytvořil pohledovou dominantu celé oblasti a společně s dalšími výškovými budovami z 60. let zasáhl do panoramatu města. Ze západní strany samostatně stojící dům obtéká drobný vodní tok Fryštácký potok (nazývaný též Januštice).[2]
Základem budovy o deseti obytných podlažích s rovnou střechou se stala železobetonová monolitická konstrukce o modulu 6 × 6 m, jehož kulaté sloupy vystupují z fasády vertikálně po celé výšce průčelí. Tyto sloupy byly vytvořeny pomocí nově vyvinutého speciálního typového montážního ocelového bednění s kruhovými průřezy. Jednotlivé moduly pak byly vyplněny typovými prvky: cihelnými vyzdívkami, struskobetonovými parapety se zvrásněnou strukturou povrchu a pásovými okny zasazenými v ocelových rámech. Parapety byly rytmicky zbarveny bíle a vínově.[2][1][6]
.JPG)
Na bočních stranách domu jsou jednotlivá pravoúhlá okna s lodžiemi se zábradlím z perforovaných betonových prefabrikátů, které se objevují také na otevřené kryté terase v posledním podlaží. Východní (zadní) fasádu dělí na poloviny pás schodišťových oken po celé šířce jednoho modulu s luxferovou středovou linií. Tento prvek s luxfery použil architekt Drofa už u Morýsových domů. Hlavní vstup je orientovaný směrem k potoku a umístěný na středovou osu západní fasády. Zdůrazňuje jej krátké schodiště s nenápadným betonovým zastřešením.[2][6]
Budova s obdélníkovým půdorysem je koncipována jako trojtraktová. Osu každého z deseti obytných podlaží tvoří užší průchozí podélná chodba o šířce 3 metrů se vstupy do bytů, které jsou orientované na západ a východ. Ve středu dispozice jsou dva osobní výtahy pro šest osob a dvojramenné schodiště, které přiléhá k zadnímu (východnímu) průčelí. Většinu z celkového počtu 173 bytových jednotek tvoří jednopokojové byty o ploše 35 m2 s malou nikou pro kuchyňský kout v předsíni a koupelnou obsahující toaletu a vanu. Kromě nich bylo naproti výtahům zřízeno 26 garsoniér o velikosti poloviny konstrukčního modulu. V suterénu byly projektovány společné prádelny, sušárny, sklepy, spalovna odpadu a v přízemí také byt domovníka.[2][6][7]
Další vývoj
[editovat | editovat zdroj]Dům zůstal ve vlastnictví statutárního města Zlína a dochovala se jeho poměrně autentická podoba. I přes dílčí úpravy zůstaly v interiérech některé originální detaily, například dvojité lítací dřevěné dveře a terazzová podlaha na schodišti i v hale, kovové mřížky kryjící radiátory na chodbách, vlýskové podlahy, vestavěné skříně i dveřní výplně v bytech.[2]
V prosinci 2000 byl Drofův dům s malometrážními byty prohlášen rozhodnutím Ministerstva kultury ČR za kulturní památku.[6] Národní památkový ústav přitom označil za výjimečné „dochování původních povrchů a barevnosti“.[8]
Město oznámilo záměr dům celkově rekonstruovat a současně opravit jednu z obytných jednotek jako vzorovou v co nejpůvodnějším stavu.[2][9]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Experimentální obytný dům "Drofa", 1963 [online]. Zlín.eu [cit. 2025-02-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j ELIÁŠOVÁ, Klára (KE). Experimentální chodbový dům hotelového typu (Drofa) [online]. Zlínský architektonický manuál [cit. 2025-02-17]. Dostupné online.
- ↑ KOLÁŘ, Michal (MK). Vila Ludvíka Gerbece [online]. Zlínský architektonický manuál [cit. 2025-02-13]. Dostupné online.
- ↑ ELIÁŠOVÁ, Klára (KE). Miroslav Drofa [online]. Zlínský architektonický manuál [cit. 2025-02-13]. Dostupné online.
- ↑ ELIÁŠOVÁ, Klára (KE). Experimentální buňka Kolektivního domu [online]. Zlínský architektonický manuál [cit. 2025-02-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Drofův dům [online]. Památkový katalog: Národní památkový ústav [cit. 2025-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Česká republika. 1: Architektura XX. století - Morava a Slezsko. Příprava vydání Michal Kohout, Stephan Templ, Pavel Zatloukal. 1. vyd. Praha: Zlatý řez, 2005. 332 s. ISBN 978-80-902810-2-8. Kapitola J 54 Obytný dům s malými byty "Drofa", s. 196.
- ↑ Evidenční list nemovité kulturní památky: Drofův dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
- ↑ SKÁCEL, Petr. Radnice chystají rekordní investice. Postaví novou halu, stadion i lávku. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2025-01-16 [cit. 2025-02-18]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Experimentální obytný dům Drofa na Wikimedia Commons - Experimentální chodbový dům hotelového typu (Drofa) ve Zlínském architektonickém manuálu
- Experimentální obytný dům "Drofa", 1963 na webu města Zlín
- Drofův dům v Památkovém katalogu
- Občanská výstavba ve 60. letech na webu Architekt Drofa (sada fotografií včetně výstavby v kapitole Experimentální chodbový obytný dům "Drofa" - Zlín)